PODPORUJEME

Demonstrace za ochranu manželství - již ve čtvrtek 29. dubna!


Svobodu!


Krajské volby 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

12.01.2021

Autor: Pavel Mareš

Liberálův omyl

Právo na zdraví nemá nikdo zaručené


 

Na serveru Forum24 odpovídá Andrej Ruščák Martinu Schmarzovi na jeho článek, který vyšel i zde, replikou Návod pro konzervativce, jak pochopit liberály. Třebaže polemická, je jeho reakce velmi kultivovaná a nesnaží se svůj protějšek rozcupovat, jak už to ve veřejných polemikách často chodí, nýbrž konstatuje, co má jako liberál s konzervativci společného, byť o rozdílech samozřejmě také nemlčí. Nevím, zda ta debata bude mít ještě nějaké pokračování, ale rád bych k ní připojil alespoň pár slov.

Andrej Ruščák se ve své odpovědi sice výslovně hlásí k heslu „žít a nechat žít", ale jakmile se jedná o dítě dosud nenarozené, protismyslně obhajuje právo matky nenechat je žít. Není v tom snad očividný rozpor? Zda ten zatím nepatrný, ale nesporně lidský tvoreček v její děloze něco cítí nebo necítí, nemůže být přece rozhodující argument pro přípustnost jeho usmrcení. Vždyť i narozené dítě, ba i dospělého člověka lze zabít tak, že vůbec nic nepocítí, ale i potom to bude vražda. V každém případě jde o zmaření života, který už započal a má podle Listiny základních práv a svobod právo na ochranu i před narozením (čl. 6 odst. 1).

Kde je ta hranice?

Autorovi se zdá nesprávné vnucovat rodičům doživotní péči o těžce poškozené dítě, jestliže je plod mladší než 24 týdnů a mohli by se ho tedy legálně zbavit, teprve za touto hranicí tu povinnost jaksi uznává. Jenže žádný rodič nikde na světě nemá zaručené právo na dokonalé zdravé dítě, a tím pádem ani právo zahubit poškozený (často jen domněle či potenciálně) plod v jakémkoli stadiu. Jakmile se totiž jednou zásadně připustí „zdravotní indikace", je jen otázkou času, kdy se hranice posune a stane se přijatelným utrácení „méněcenných" novorozenců, případně i starších dětí a dospělých. A jestli stát není schopen nebo přesněji nemá zájem břemeno péče o postižené dítě rodičům ulehčit, tak ho prostě necháme to břemeno zlikvidovat? Tohle přece dělali nacisté!

Pokud jde o imigraci, není sporu o tom, že kritériem pro azyl nemá být uchazečova národnost. Ale snad se shodneme i na tom, že jako máme každý právo nevpustit do svého bytu kohokoliv, má i stát právo rozhodnout, komu poskytne možnost pobytu na svém území, a nežádoucím jedincům vstup nedovolit. Jakmile sem už jednou, třebaže nezváni, vnikli, zbavit se vetřelců pak bývá velký problém. Běhají vám po zahradě cizí psi a nebaví vás uklízet jejich výkaly? Spravit díru v plotě je jediné řešení. Návštěva s pejskem smí přijít i potom, ale jen když jí sami otevřete branku. Tak by to mělo fungovat i mezi státy. Mezi dobrými sousedy plot být ani nemusí, mezi špatnými je ale nezbytný. A někdy si ho i mezi těmi nejlepšími vynutí třeba nějaký ten virus.

Pan Ruščák píše, že zatímco konzervativci v liberální společnosti žít mohou, on jako liberál v konzervativní společnosti žít nemůže, protože mu bude zakazovat být sebou. Nu, mohl bych uvést příklady přesně opačné, připomenu alespoň dva mediálně nejznámější.

Cukráře žít nenechali...

Manželé McArthurovi, konzervativní cukráři v severoirském Belfastu, odmítli homosexuálnímu aktivistovi upéct dort s nápisem Podporujte manželství gayů, protože ten nápis odporoval jejich přesvědčení. Zákazník je zažaloval kvůli diskriminaci a soud je odsoudil k pokutě 500 liber. Apelační soud, kam se odvolali, rozsudek potvrdil a přidal navrch úhradu 88 000 liber soudních výloh. Nejvyšší soud Spojeného království nakonec rozsudek naštěstí zrušil, ovšem jejich živnost přesto utrpěla značnou škodu.

Známý je i případ kanadského psychologa Jordana Petersona, šikanovaného Torontskou univerzitou za to, že s odvoláním na svobodu projevu odmítal používat univerzitou nařízený způsob transgenderového oslovování studentů.

Je pravda, že i konzervativci dokážou šikanovat své liberální oponenty. To už je ale spíš záležitost jejich osobních kvalit než deklarované ideové či politické příslušnosti. Ne každý, kdo se ke konzervatismu hlásí, je ztělesněním jeho hodnot, tak jako levicový liberalismus (progresismus), který chce lidem předepisovat, co si mají myslet a co musí či nesmějí říkat, je ve skutečnosti popřením klasického, svobodomyslného liberalismu.