Autor: Jan Kubalčík

Kuba na lopatkách

Osobní poznámka k „ostrovu svobody".

Už před týdnem mě popadlo nutkání vypsat se z frustrace. Současná politická representace Kanady, mé od raného mládí milované země, se totiž musela definitivně pomátnout. Chovám v sobě stále dětskou, intuitivní náklonnost k této zemi. Jakési důvody tu jsou: hokej, příroda... a k tomu - přísně vzato - monarchie... ale při bližším ohledání jde spíš o jakousi zpětnou racionalizaci toho citu. A teď tohle!

Co že se stalo? Moje milovaná Kanada hodlá přispěchat na pomoc režimu kubánských komunistů! Jasně, obhájci toho kroku se budou ohánět tím, že přichází na pomoc lidem, chce odvrátit humanitární krizi. Ale my se zkušeností reálného socialismu dobře víme, že všechno - ano, úplně všechno, co se takto jako podpora na Kubu dostane, skončí u silových složek režimu a u jeho prominentů.

Je to jako kdyby Husákův a Jakešův režim nějak přežil rok 1989, brzy by stál, po všem tom živoření, před definitivním hospodářským krachem, a - řekněme - Švýcarsko by nemělo nic lepšího na práci, než poslat do ČSSR nějakou „humanitární pomoc". Právem by se českoslovenští nevolníci hořce ptali, proč jim v Bernu nepřejí svobodu... Zcela souhlasím, že je to absurdní představa - ale jde mi výhradně o emocionální paralelu.

Zkrátka: proč mi to Kanado, ó Kanado, děláš? Je to hanebné a má láska k tobě prochází obtížnou zkouškou. Jsem ale odhodlaný vytrvat. Doufám přitom, že se ve vrcholné kanadské politice najdou rozumné hlasy, které zohlední riziko, kterého se bojím, riziko, které hraničí s jistotou...

Autor je předsedou Konzervativní strany.