Autor: Konzervativní strana

Srpnové výročí

Imperiální postup Kremlu se zastaví pouze tam, kde narazí na rozhodný tvrdý odpor.

Konzervativní strana si připomíná 57. smutné výročí okupace naší země Rudou armádou a armádami Varšavského paktu. Nejpozději od roku 2014 však není příliš místa pro prosté vzpomínání. Naše zkušenosti nám byly oporou při hodnocení intervence Kremlu na Ukrajinu, která v roce 2014 začala a která významně eskaluje od 24. února 2022. Dosavadní vývoj jen potvrzuje, že imperiální postup Kremlu se zastaví pouze tam, kde narazí na rozhodný tvrdý odpor.

Jsme nuceni poukázat na zásadní selhání řady našich spojenců tváří v tvář kremelským ambicím revidovat mezinárodní uspořádání nastolené po r. 1989 a finlandizovat „blízké zahraničí". Za vlajkovou loď mylných, liknavých či přímo hanebných politických kroků lze prohlásit „politiku Nordstreamu" provozovanou zejména Spolkovou republikou Německo celých 8 let po zahájení kremelského tažení proti Ukrajině. Po zmíněném začátku eskalace agrese pak byla navzdory všem varováním podpora napadenému Kyjevu nedostatečná i opožděná („too-little-too-late"), okořeněná navíc nejrůznějšími absurdními podmínkami - limity na použití poskytnuté výzbroje. V důsledku toho se nyní téměř jistě nacházíme v situaci, ze které jsou už pouze špatná, nebo ještě horší východiska. Je nutné se poučit!

Konzervativní strana tedy podporuje a podpoří každý krok, který reálně povede

-      ke zvýšení obranyschopnosti České republiky,

-      k vyšší součinnosti se spojenci v rámci NATO včetně nákupu moderní výzbroje,

-      ke snížení zadlužení naší země.

V daném kontextu zdůrazňujeme také nezbytnost preference rodiny. Žádná země Západu není dlouhodobě udržitelná bez loajality vlastních lidí ke své vlasti i vůči Západu jako celku. Přitom právě v rodině získáváme občanské ctnosti, mezi které patří zejména solidarita, schopnost důvěřovat a spolupracovat. Neustávající útoky na rodinu oslabují naši schopnost aktuálnímu vnějšímu ohrožení čelit a liberální levice, která rozdmýchává kulturní válku, je tak nejspolehlivějším spojencem Moskvy, jakkoli se pravdopodobně její většina ocitá v roli „užitečných idiotů". Své spojenectví s Kremlem pak liberální levice dosvědčuje zeleným fanatismem, jehož hlavním důsledkem je podkopávání hospodářského základu Západu.

Nelze také zapomínat, že po vojenském útoku na tehdejší Československo v srpnu 1968 a po výjimečné přehlídce násilí ze strany domácích komunistů v srpnu 1969 následovala normalizace. Je pro nás obtížně pochopitelné, že nemálo našich spoluobčanů na tuto fázi totalitního režimu vzpomíná s nostalgií. „Politice špatné paměti" či dokonce legitimizaci normalizačního režimu vybájenými interpretacemi naší moderní historie je nezbytné čelit - předně ve volebních místnostech.

Za Konzervativní stranu

Jan Kubalčík

předseda