Ad Soucitní bojovníci a zářezy na pažbách
Reakce na text Tomáše Zahradníčka (MF DNES, 4. srpna 2010, str. 8)
Pane Zahradníčku,
dovolte mi několik poznámek k Vašemu článku.
Hned na začátku zmiňujete že Mašínové (tedy i M. Paumer) se hlásili k použití stejné metody, jakou hlásali propagátoři ML. Proč ne, starší z bratří absolvoval v základní prezenční službě v čsl. armádě záškodnický kurz, kde absolventy učili zásady takového boje. A on jej potom použil.
Ta křižovatka v roce 1948 proběhla hladce v důsledku toho, že ti, kteří se při ní chopili moci, byli nezákonně po zuby ozbrojeni. Na to poněkud decentně pozapomínáte. Ale ozbrojený odpor proti tomuto puči se Vám nějak nepozdává.
Že partyzánský boj skupiny napáchal víc škody než užitku. Jejich druzi, příbuzní, přátelé, zcela nevinní lidé, matka, atd., ozbrojení Volkspolizie to zaplatili životem. Tehdejší režim to ututlal. A tak co říkáte pane Zahradníčku, budete přehodnocovat také vlastní čin a jeho následky pokud se týká třeba atentátu na R.Heidricha? Stál jeho život za ty desítky, stovky nevinných životů?
Každý tvor se brání, když je ohrožena jeho svoboda. Každý. Třeba i násilím. Jen Češi jaksi ne.
Máte za zlé Polákům jejich povstání? A co Maďarům v roce 1956? Také více škody než užitku? A co dělníci v loděnicích v Gdaňsku? A vlastně u nás dělníci v 50. letech v Plzni? Také moc škody? Zbytečné?
Zmiňujete se, že „...otázka u nás tradičně nestojí kde mám padnout za vlast, ale co mohu udělat pro vlast, při čemž lze dát i bojovou odpověď, je-li to přiměřené situaci". A dokládáte to Masarykovými legionáři. Obojí pane Zahradníčku vedle. Asi se budu hodně rouhat. Ale u nás vůbec nestojí otázka co udělat pro vlast. Už vůbec ne zda padnout, a rovněž tak vůbec ne jakákoliv bojová akce. Prioritou je u nás vždy jak cokoliv ošulit, vykličkovat, podvést, hodit flintu dožita, zběhnout, dezertovat. Našim národním hrdinou je Švejk, ničema, sice virtuální, ale v osobě jistého komisaře Haška (Gašeka), který jako rudý komisař Rudé armády podepisoval rozsudky smrti, je v kterési bývalé svazové republice na černé listině.
A ty legie? Samostatná kapitola. Víte, v naší rodině se na to díváme trochu jinak. Všichni odvedení schopni muži byli odvedeni. A všichni byli na frontě. Tedy hovořím o 1.sv.válce. A všichni raněni. Jeden předek padl ve Francii jeden zraněn tak, že si po návratu vzal život, jeden strýček přišel o oko a mrzák s páteří, další zmrzačen také kusem šrapnelu v páteři, atd. Žádný z nich nezběhl, žádný z nich se nenechal zajmout a tudíž nemáme žádného legionáře. Se třemi strýčky jsem o jejich zkušenostech hovořil (prezenční službu jsem konal v letech 1957 - 58) a vždy se zmiňovali v tom smyslu, že je celý život sužují pochyby, zda jim zranění nezpůsobili jejich kamarádi, kteří dezertovali na ruskou stranu.
A jsme např. u známého legionáře Vocáska. S ním byl někdy počátkem 90. let v TV rozhovor. Líčil, jak je v zajateckém lágru navštívil náborčí do carské armády. Lákal je na to, že když na straně ruského cara vyhrají válku, tak v Čechách a na Moravě bude království pod vládou krále z rodu Romanovců. Takže jakýpak boj za republiku? To se implantovalo také trochu dodatečně.
A pokud bych použil Vašeho odporu ke zbytečnému prolévání krve, tak proč to dělat jak Poláci ve Varšavě, když jsme to mohli nechat udělat za nás v roce 1945 Vlasovce a aby o tom nekecali, tak je za tepla předat Rusům a to povstání si udělat když bylo v podstatě po všem. Nezapomínejte na to, že s. Smrkovský a spol. odmítli Američany několik dnů před tím, než Rusové dorazili „jak legendární hrdinové....".
Znám několik podle Vás (snad) takových chytrých intelektuálních odbojářů. Alespoň tak o sobě nyní hovoří. Přímo se holedbají tím, jak vyjebali s bolševikem tím, že si dokázali vyřídit modrou knížku. Svojí absencí v čsl. armádě dokládají boj proti tehdejšímu režimu. Je jich několik. Asi 5. Všichni zapomínají, že tu modrou knížku jim vyběhali jejich tatínci a maminky, potentáti na vysokých „partajních" postech. No a co nová garnitura co máme v parlamentu? No ti si myslí, že za jejich rodiny budou nasazovat v případě nebezpečí svoje krky profesionální vojáci!!! Chtěl bych takového hlupáka vidět!
A ten náš civilní odpor po 21.8.1968? Jako všechno před tím. Všechno bylo zlomeno vlastními lidmi. Kdo seděl na tancích vedle negramotných Ivanů a naváděl je na redakce, pošty, telefonní ústředny, rozhlas? Odboj se projevil tím, že se Češi a Slováci drali do KSČ a nahrazovali ty, které jiní neprověřili. To bylo všechno bez skrupulí. To bylo zářezů na pažbách. A dnes se nemají k tomu, aby alespoň mlčeli, když se jim přijde že donášeli na svoje kolegy (v divadle třeba), jako s tím otravuje do nekonečna také jeden takový chytrý herec odbojář - Mistr.