17. 11. 1989 – 17. 11. 2014
Prohlášení k 25. výročí „sametové revoluce“
Před 25 lety jsme se začali zbavovat toho, co více než čtyřicet let komunistického režimu dusilo naše osudy, ničilo hospodářství, přírodu, památky, kulturu, vedlo nás k zaostalosti. S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se ruských okupantů, Varšavské smlouvy i RVHP a stali jsme se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a Evropské unie.
Konzervativní strana je bohužel nucena konstatovat, že:
1) Komunisté byli na změnu režimu připraveni. Udělali vše, aby se „sametová revoluce" nedotkla principů, z nichž vychází jejich ideologie. Zvláště šlo o zajištění beztrestnosti zločinů z dob jejich neomezené vlády a následně těch, které jim v nových podmínkách umožňovaly získat ekonomickou a znovu i politickou moc.
2) Vůdcové „sametové revoluce", ať z naivity, zbabělosti či z osobního prospěchu, jim to umožnili.
3) Dědictvím totalitního režimu byl a dosud je zejména duchovní a morální rozvrat.
Naše země sice má všechny formální atributy demokratického státu, avšak postkomunismus a mafiánské prostředí - deficit vlády zákona - blokují realizaci demokratického obsahu.
Po 25 letech sice nelze říci, že za to může jen komunistický režim, ale poslední vývoj na naší politické scéně dáva za pravdu obavám, v myšlení občanů stále převládá představa, že jejich blaho musí zajistit stát nebo nějaký politický spasitel, který se do čela státu postaví. Kritizovat, pasivně přihlížet a domnívat se, že se „někdo" o ně postará, je naučil právě komunistický režim. Je to pohodlné a zdánlivě bezpečné, a levicové strany spolu s těmi, kteří „nekecají a makají", je v tom rády udržují. Bohužel stále více občanů zastává názor, že tím, kdo se má postarat, mohou být opět i komunisté.
25 let po Listopadu 1989 před námi stojí vážné úkoly:
1) Vyrovnat se skomunistickou minulostí, ale i s postkomunistickou přítomností, kdy ke slovu opět přicházejí skupiny spojené s komunistickým režimem v míře, kterou by si počátkem 90. let nedokázal nikdo představit.
2) Rozpoznat, co se kolem nás skutečně odehrává: tedy zatím ne zcela transparentní, ale velmi silný útok na naši příslušnost k Západu a na parlamentní demokracii, která je i ve své velmi nedokonalé podobě prakticky vždy lepší než jakákoli její alternativa.
3) Následovat musí zvážení individuální odpovědnosti za dosavadní vývoj a její převzetí za společnost a stát.
Konzervativní strana zve ke spolupráci na těchto úkolech všechny občany, kteří nejsou lhostejní ke svému osudu.
Za Konzervativní stranu
Josef Bílek, předseda