Co je extremismus a kdo je extremista
Komunisté jsou nepoučitelní a nenapravitelní a KSČM jako nástupkyně KSČ je extrémní, demokracii nebezpečnou politickou stranou.
Podle Wikipedie, „extremismus je termín, jímž bývají označovány jednání, ideologie či skupiny mimo hlavní (střední) proud společnosti, kterým je připisováno porušování či zneuznávání základních etických, právních a jiných důležitých společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivovaná zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí..." Dále: „Při obecném užití nabývá termín často pejorativního nádechu - bývají jím označovány nejen velmi závažné jevy, ale i takové odchylky od středního proudu, jejichž nebezpečnost pro společnost je sporná nebo mizivá..." A ještě: „Do souvislosti s termínem extremismus bývají dávány např. radikalismus, fanatismus, fundamentalismus, terorismus, některé, většinovou společností nesdílené, formy nacionalismu, fašismu, xenofobie a rasismu..."
Jak je vidno, formulace jsou to vágní, nejednoznačné, nezávazné, těžko uchopitelné, umožňující například některé formy nacionalismu mezi extremismus zařadit (které?), jiné (jaké?) zřejmě ne. Kdo popírá holocaust (historický revizionismus), je jistě extremista, stejně jako ten, kdo popírá zločiny komunistického režimu, ačkoliv komunismus není ve výčtu extremistických ideologií uveden (je to jen náhodné opomenutí Wikipedie?). I antisemita je extremista, stejně jako islamista. Ten, kdo věří spiklenecké teorii o tom, že mrakodrapy Světového obchodního centra v NY si 11. září 2001 zničili Američané, není samozřejmě extremista, ale idiot, ať už neužitečný, nebo „užitečný".
Zamýšlel jsem se, jak je to s mým extremismem. Byl jsem totiž pozván na Sněm D.O.S.T., pozvání přijal a svěřil se s tím přátelům. Nepřevažovaly sice odsuzující reakce, ale přesto se mi dostalo několika varování ve smyslu „ přece nebudeš mezi takové lidi chodit," - a na mou otázku, jací že to tedy jsou lidé - z nichž mnohé osobně znám a vážím si jich, stejně jako je znají a vážili si jich i ti varovníci - se mi dostalo jen neurčitých, vágních a nepřesvědčivých odpovědí.
Nemám ve zvyku ustupovat, byť jen mírnému, nátlaku, a tak jsem se Sněmu D.O.S.T. v sobotu 5. listopadu v Emauzském klášteře zúčastnil a přednesl i příspěvek, který si dovoluju uvést:
„Organizátoři tohoto Sněmu, konaného při příležitosti 4. výročí vzniku občanské iniciativy D.O.S.T., mne pozvali, abych zde vystoupil jménem Konzervativní strany. Za danou příležitost jsem rád a děkuji za ni i proto, že jsem signatářem Manifestu D.O.S.T. a budu tedy mluvit především za sebe. Mediální kampaň proti D.O.S.T., která jej a jeho signatáře označuje za xenofobní nacionalisty, radikální pravičáky a antisemity mi samozřejmě vadí. Jsem vlastenec, ale ne xenofobní nacionalista, a už vůbec nejsem antisemita a prosím, aby se vedení D.O.S.T. jasně distancovalo od projevů , které by mohly k podobným nařčením ze strany liberálů a jimi ovládaných médií a vést.
Konzervativní strana je ve svém programu a v mnoha svých veřejně publikovaných článcích, tiskových zprávách a jiných vyjádřeních v souladu s Manifestem D.O.S.T. i s prohlášením signatářů ze 7. listopadu 2007, respektive Manifest D.O.S.T. je v souladu s postoji a názory Konzervativní strany. Jak by ne, vždyť jsme konzervativní, tedy pravicovou stranou, hlásící se k hodnotám a tradicím západní, židovsko-křesťanské civilizace. Jsme přesvědčeni, že zločinné levicové ideologie 20. století - nacionální socializmus a komunizmus - potlačovaly lidskou přirozenost, důstojnost a svobodu a že jejich pozůstatky tyto hodnoty, spolu s islamizmem, ohrožují i nyní v 21. století.
Jsme členy Evropské unie. Ale buďme Evropskou unií svobodných, suverénních států, nesvazovaných tisíci nesmyslných příkazů a zákazů bruselských levicových technokratů, bažících po unifikaci všeho, od žárovek po daně, ale zejména po stvoření jakéhosi univerzálního evroobčana, neschopného vlastního úsudku, svobodného myšlení a konání, zavrhujícího svoji identitu, rodinu, rasu, zem. Odmítněme Evropskou unii, potlačující svými nesmyslnými sociálními programy, demotivujícími dotacemi a přerozdělováním osobní iniciativu a hrdost a vedoucí Evropu k postupné bídě a zaostalosti. Zavrhněme multikulturní Evropskou unii, která brání a preferuje všemožné cizí kultury, ale potlačuje náboženské, kulturní a civilizační hodnoty naše. Braňme se Evropské unii politické korektnosti, neschopnou pojmenovávat jevy správnými, pravdivými jmény. Vytýkejme Evropské unii neschopnost - nebo neochotu - bránit se nám nepřátelským hodnotám, nám nepřátelským ideologiím a náboženství, které nám hrozí zničením; zde mám na mysli islamizmus.
Před několika dny jsme si připomněli vznik Československé republiky 28. října 1918. Z projevu, který při té příležitosti přednesl president Václav Klaus, na mne zapůsobily tyto věty, dovolte mi citovat: „...I dnes je třeba se učit z historie, z tradic, ze zkušeností a z generacemi ověřených vzorců chování. I nyní, nebo spíše právě nyní, je třeba vědět, že pýcha našeho rozumu potřebuje vědomí jistého rámce, v němž se smíme pohybovat, a že vykročit mimo něj je riskantní a nebezpečné..." A dále: „...Je na nás starších, abychom v našich dětech a vnucích udržovali povědomí o tom, jak snadno lze svobodu a možnost smysluplného života ztratit a jak obtížně se jednou ztracená svoboda a demokratické uspořádání společnosti vrací zpět. Prožitek dlouhých desetiletí života v komunistickém typu nesvobody naši citlivost v těchto věcech posiluje a motivuje nás hledat systém, řád, obsah věcí, nejen vyprázdněnou formu".
Je potěšitelné, že president u příležitosti státního svátku 28. října vyznamenal vysokými vyznamenáními osobnosti, které bojovali se zbraní v ruce proti nacistické okupační mocnosti a které byly po nástupu komunizmu vězněny v komunistických žalářích. Bylo by potěšitelné, kdyby konečně byli vyznamenáni i ti, kteří proti zločinnému komunistickému režimu bojovali se zbraní v ruce, členové protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů, z nichž loni zemřelý Milan Paumer byl váženým členem Konzervativní strany.
Za několik dní, 17. listopadu, nás čeká 22. výročí revoluce, jíž říkáme sametová. A opravdu, vůdcové revoluce, a především president Václav Havel, dovolili, snad z naivity, snad ze zbabělosti nebo osobního prospěchu, aby se komunisté sametově zbavili své politické moci, ale i odpovědnosti, aby se sametově zmocnili moci hospodářské a nyní se opět pomalu, a jak jinak, než sametově, ucházeli o moc politickou. Je na nás, aby se jim to nepodařilo. Neboť opravdu: svobodu a možnost smysluplného života lze snadno ztratit, ale obtížně získat zpět.
Dovolte, abych popřál Sněmu D.O.S.T. svobodné, smysluplné jednání."
Jsem extremista? V očích některých jistě, ale za proneseným si stojím. Vím totiž, že liberálové, tedy levičáci, považují za extremisty i - a především! - konzervativce, a že je nutné se proti tomu postavit. Stejně tak je však nutné odsoudit druhý extrém, a totiž to, aby lidé, kteří se považují za pravicové, vytvářeli seznamy t. zv. pravdoláskařů. To je něco, co měli ve svém repertoáru komunisté, něco, co je v demokratickém režimu nepřípustné, a tedy extrémní. A tím se dostávám ke skutečným a pro demokratický vývoj naší republiky stále nebezpečným extremistům, komunistům a jejich Komunistické straně Čech a Moravy.
Nepotrestáním komunistických zločinů, nevyrovnáním se s totalitní minulostí a nepostavením KSČ mimo zákon po sametové revoluci jsme 22 let po revoluci dospěli k tomu, že poslankyně za KSČM Marta Semelová a Marie Nedvědová s bezostyšnou drzostí podaly trestní oznámení na paní Zdeňku Mašínovou, sestru hrdinů III. odboje bratří Mašínů, která prohlásila na besedě se studenty Vysoké školy ekonomické po pravdě a s přímostí, jí vlastní, že vždy podporovala a schvalovala činy svých bratrů a zalitovala, že se pro své postižení nemohla do jejich činnosti přímo zapojit.
Doufám a věřím, že tato nejnovější provokace upevní veřejnost a především vládu v názoru, že komunisté jsou nepoučitelní a nenapravitelní a že KSČM jako nástupkyně KSČ je extrémní, demokracii nebezpečnou politickou stranou a přiměje ji využít všech poznatků o porušování našich zákonů ze strany KSČM a jejích členů k podání návrhu Nejvyššímu správnímu soudu na její rozpuštění. Dalším, a pádným, důvodem je, že KSČM je pátou kolonou cizí mocnosti, jak opakovaně konstatuje BIS.
Provokace komunistických poslankyň nám jasně ukázala, co by se stalo, kdybychom komunistům umožnili opět se ujmout vlády: zas by zde byly politické procesy, komunistické lágry, strach a nesvoboda. Přesto nejsou některými politiky a politology považováni za extremisty komunisté, ale antikomunisté. Politolog Zdeněk Zbořil na nedávné sněmovní konferenci „Nová bezpečnostní architektura Evropy" řekl: „Společným znakem toho, čemu se říká extremismus, co je xenofobní a nacionalistické, bývá antikomunismus." A tak nám názorně ukázal, před čím nás bude nová evropská bezpečnostní architektura chránit, a můžeme se domyslet, před čím ne. Proto si dovolím výčet svých výhrad k Evropské unii, jak jsem je přednesl ve výše citovaném příspěvku na Sněmu D.O.S.T., doplnit: nechci Evropskou unii, ve které budou komunisté tolerováni, a antikomunisté ostrakizováni. Nechci Evropskou unii levicových extremistů; ostatně: jsou vůbec jiní, než levicoví extremisté?
Martin Rejman
člen Generální rady Konzervativní strany
(S vynětím projevu na Sněmu D.O.S.T. vyšlo v Konzervativních listech č 12/2011.)