Autor: Konzervativní strana

69. výročí ukončení 2. světové války v Evropě

Logika revanše, který vyústil v jatka 2. světové války, se zdá být zpět, dost možná s ještě děsivější silou.

Zítra vzpomeneme výročí ukončení 2. světové války v Evropě. Konzervativní strana se připojuje k těm, kteří si tento den vítězství nad nacistickým totalitarismem připomínají. Připomínáme však také, že 2. i 1. světová válka byla zejména důsledkem hodnotového úpadku Západu. Náš dnešní materiální blahobyt nás před příští možnou katastrofou nemusí ochránit.

V nejširším možném pohledu ctíme nevinné oběti konfliktu a památku všech, kteří jakkoli přispěli k porážce hitlerismu, který měl na svědomí miliony lidských životů a nevyčíslitelné duchovní i materiální škody, a kterému můžeme poděkovat za umožnění nástupu komunistické totality do Evropy. Naprostá porážka nacismu pak sice otevřela dveře lepší poválečné budoucnosti, ale ne všichni uměli tuto příležitost náležitě využít. Jedněmi z těch, kteří dokázali zužitkovat nabídnutou naději nejlépe, byli nakonec sami Němci (nebo alespoň jejich část), kteří byli donuceni denacifikovat, reflektovat kriticky svoji minulost, dokázali se z ní poučit a za pomoci západních spojenců vybudovat silnou a prosperující zemi, která není hrozbou pro své sousedy.

V užším pohledu politickém nezbývá než poděkovat za osvobození části naší vlasti západním spojencům. S příchodem Rudé armády k nám totiž byl s plnou silou zavlečen sovětský bolševismus - rudý totalitarismus, který pouze vystřídal předchozí totalitarismus hnědý. Proto, přes úctu ke každému padlému, který byl v uniformě Rudé armády téměr pouhým nástrojem v rukou sovětské tyranie, nesdílíme přesvědčení, že se jednalo o v pravém smyslu toho slova osvobození. Jedno jho bylo nahrazeno druhým, nejméně stejně těžkým.

Vždyť konec 2. světové války byl pro nás vytýčen v Moskvě Smlouvou o československo-sovětském přátelství či Košickým vládním programem. Podle těchto not došlo k zákazu politických stran, znárodňování a vyhánění. Vyústěním pak bylo odmítnutí Marshallova plánu a únorový puč. Smutným konstatováním pak je, že sovětská moc se v naší vlasti etablovala snáze než v jiných nově dobytých územích. Z našeho vlastního zásadního podílu na temných událostech naší moderní minulosti se nemůžeme nijak vyvinit.

Konzervativní strana si proto konec 2. světové války připomíná jako jednu z promarněných příležitostí, kdy české země měly šanci navázat na to lepší ze své minulosti, ale vydaly se cestou bolševického barbarství, které - „díky" absenci dekomunisace - na východě opět začíná veditelně zvedat hlavu a upírat svůj zrak našim směrem. Logika revanše, který vyústil v jatka 2. světové války, se zdá být zpět, dost možná s ještě děsivější silou. Ostatně soudíme, že je třeba zakázat Komunistickou stranu, stejně jako byla zakázána NSDAP.

Za Konzervativní stranu

Josef Bílek

předseda