Mezi demografickou Scyllou a investiční Charybdou
K reformě penzijního systému
Reforma penzijního systému je zcela nezbytná. Veškerá argumentace proti ní je pouhou sofistikou, která se snaží zakrýt základní fakt: současný systém je z demografických důvodů jasně neudržitelný a tzv. parametrické změny na tom v dlouhodobé perspektivě naprosto nic nezmění. Ti, kteří straší „privatizací penzijního systému", touží po zachování dnešního stavu. Současný systém dává státu zbytečně velkou moc a tím vytváří nejen příliš velký prostor pro případnou politickou manipulaci, ale zvyšuje také nebezpečí jejího zneužívání. Omezuje možnost jednotlivce se svobodně rozhodnout o okamžiku svého odchodu do důchodu a neumožňuje mu ovlivnit výši svého důchodu.
Je nutno naopak posilovat odpovědnost a svobodu rozhodování jednotlivců, kterou lze zajistit pouze systémem kapitalizace individuálního důchodového spoření v rámci silných, nejlépe soukromých fondů. Úloha státu by se potom omezila na jeho kontrolní funkci jak v penzijních fondech, tak na kapitálových trzích a na zajištění minimálních důchodů pro ty, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohou na důchodovém spoření podílet.
Uvědomujeme si rizika spojená se spořením do fondů a respektujeme obavy, které veřejnost má. Nicméně náš stát tak jako tak musí své výše uvedené kontrolní funkce začít plnit, jinak obdobné či shodné argumenty platí pro jakékoli spoření, pro každý účet v bance.
Strašit před (snad konečně blížící se) reformou začala intenzivně i média. Zatím posledním námi zaznamenaným pokusem je „alarmující" sdělení, že v době výplaty důchodu nebude možné naspořené prostředky dědit. To je však zcela přirozené a má-li se ve výsledku jednat o pojištění (což je vyzkoušená a nejlépe fungující možnost), nemůže tomu být jinak! *) Varianta, ke které se vláda pod populistickým tlakem uchýlila, tedy důchod na pevných 20 let, samozřejmě znamená podstatně nižší měsíční částku vyplácené penze a je velmi pravděpodobné, že takto snížené částky poslouží v budoucnu jako jeden z argumentů proti reformě (ostatně jako v řadě jiných zemí, kde se podařilo odpůrcům reformu více či méně zmrzačit a nyní poukazují na to, že takto zmrzačená funguje špatně...). Nicméně Konzervativní strana se velmi silně kloní k tomu, aby byla před zahájením výplaty důchodu zachována možnost jednorázového výběru nastřádaných prostředků.
Konzervativní strana vidí v reformě penzijního systému v první řadě významnou příležitost jak podnítit investice, zkrotit veřejný dluh, snížit daně a podpořit rodinu - tedy všestranně přispět k větší svobodě každého z nás. Nepromarněme ji!
Konzervativní strana
Za správnost vyjádření zodpovídá kancléř Jan Holeček (kancler@konzervativnistrana.cz).
Přílohy:
- TZ z 20.8.2009 „Cestou ke krachu"
- TZ z 24.9.2009 „Zastavte zadlužování!"
- TZ z 15.1.2010 „Cesty k zastavení zadlužování"
- TZ z 2.9.2010 „Reforma konečně na obzoru?"
- Penzijní reforma - šance pro podporu rodiny
*) Penzijní pojištění má dvě fáze. V první fázi si pojištěný spoří. Pokud během této fáze zemře, jsou jím nastřádané prostředky předmětem dědictví. Ve fázi druhé dochází k výplatě (doživotního) důchodu. Jakmile se však pojištěný rozhodne pro výplatu (doživotního) důchodu, nelze s uspořenou částkou již volně disponovat. Princip výplaty spočívá v tom, že (doživotní) důchod je vypočten na základě průměrné délky dožití. Ti, kteří pak zemřou dříve, dostanou v součtu méně než si naspořili a tím přispívají těm, kteří zemřou později a dostanou tak více. Tento mechanismus je součástí podstaty penzijního pojištění, bez níž by nemohlo existovat.