Krize
Stanovisko Konzervativní strany k finanční krizi
Současná krize se jeví a novináři je popisována jako krize ryze ekonomická. Konzervativní strana konstatuje, že se jedná o krizi systémovou, hlavně o krizi důvěry.
V ještě nedaleké minulosti dbaly státy, rodiny i jednotlivci především na to, aby žili rozumně, měli vyrovnané rozpočty, přemýšleli o budoucnosti - proto šetřili - zkrátka žili šetrně. Je ale logické, že pak také jejich životní úroveň rostla pomalu. Jakmile bylo odvrženo prý tmářské přesvědční o získání toho podstatného mimo tento pozemský svět a bylo nahrazeno novým neoliberálním a socializujícím hodnotovým systémem, založeným na chtění všeho tady, teď a hned, byl do života jednotlivců, rodin i států uveden systém deficitních rozpočtů, založených na nesmyslné víře ve stálý ekonomický růst - zkrátka žití na dluh. Je logické, že potom také jejich životní úroveň rostla mnohem rychleji.
Zadlužování, které lze splácet už jen velmi obtížně, by mělo být varováním občanům, aby si uvědomili, kam je jejich politická elita vede. Konzervativní strana se obává, že současná politická elita, provázaná nesmyslně s elitou ekonomickou (což mimochodem je věc zásadně protidemokratická), přereguluje celý finanční sektor a navíc celou společnost ještě hlouběji zadluží, jen aby neztratila moc.
Občané přitom platí příliš mnoho na daních jen proto, že vlády chtějí hodně utrácet. Bludný kruh zvyšování daňové zátěže je podporován tím, že vlády a jim poplatná média rádi poukazují na podobnou praxi u všech svých sousedů. Tím se tento neblahý trend stává jakýmsi planetárním omylem. Z něho pak lze odvodit tyto závěry: málokdo hledá alternativy k vysokým výdajům, k vysokým daním a přílišným regulacím, které zatěžují jak jednotlivce tak jejich rodiny; zapomíná se, že veřejná politika má posilovat především osobní svobodu a příležitosti tak, aby lidé byli schopni se postarat o sebe a o své blízké nezávisle na státu; příliš mnoho lidí se snaží žít na úkor ostatních, a to jak z pohledu materiálního, tak duchovního, ale především zbavováním se vlastní odpovědnosti; jak jinak si vysvětlit odpor proti redukci daní, což je cesta nejen k ekonomickému růstu, ale také k posílení našich rodin, které by měly být nejlépe vybaveny učit děti občanským ctnostem, ale i zvykům nezbytným pro hospodářskou produktivitu.
Když se v současné době nezachováme vyváženě - tedy konzervativně, sesypou se generace našich vnuků pod tíhou našich dluhů. Všechny různé politické strany nám však suverénně již několik let sdělují, že ČR má stále malý státní dluh. Není to pravda, neboť se nejedná o dluh žádného státu, ale jeho občanů. A každý občan tohoto státu, od novorozeněte, až po nejstaršího seniora, dluží již víc než 100 tis. Kč, a jen splátky k tomu ročně přibývají 4% tempem. Konzervativní strana tvrdí, že popsané žádný odpovědný politik ani novinář nemůže označit za „malý dluh".
ČR je nyní na půl roku „ve vedení Evropy". Konzervativní strana dává na zváženou navrhnout celé sedmadvacítce, aby si na určitý čas utáhla opasky. Která politická strana by měla tu odvahu se k tomu připojit? Myslíme si, a rádi bychom se přitom mýlili, že z obavy ze ztráty voličských hlasů, asi žádná parlamentní. Ať česká, nebo evropská. Pokud však politické reprezentace nedokáží získat lidi pro úspornější a rozumnější politiku, budou tyto reprezentace v budoucnu hodnoceny po zásluze negativně. Konzervativní strana je však přesvědčena, že takto postupovat je nezbytně nutné.
MUDr. Miroslav Beňo
místopředseda
Martin Rejman
kancléř