Autor: Vlastimil Podracký

Týdenní ohlédnutí

27. týden 2012

Stávající letní týden nevybočuje z „okurkové sezony" a televizní komentátoři nekonečně rozebírají bouřky a povodně ve východních Čechách a daleko větší v Rusku, unesení malého děvčátka a hledání senilního starce. Přesto je to týden významný, protože se v něm nalézají výročí dvou svátků. Příchod Cyrila a Metoděje na Moravu a upálení mistra Jana Husa. Navíc se konal Sokolský slet.

Pozoruji se zájmem, jak česká veřejnost významné dny svého národa posuzuje, a mohu konstatovat, že po pádu komunistického režimu se jakékoliv slavení téměř zastavilo, vyjma povinných rétorických cvičení politiků a vojenských štafáží. Nepřipomínají se ani oběti komunistického režimu, ani cokoliv jiného, takže prostě se domnívám, že to není nějaká zavilá nenávist k některému z těchto slavných dnů ideologicky motivovaná, ale pouze nezájem způsobený ztrátou jakékoliv loajality k čemukoliv. Bezideová společnost má potom takové svátky pouze jako přítěž, která ji zdržuje v jejím konzumním životě a oslavách pochodu homosexuálů.

Přesto jsem s potěšením konstatoval, že přece jen se něco málo pohnulo, zvláště v případě mistra Jana Husa, do rozhlasu se dostaly nějaké pořady, které jsou sice ubohé, ale přece jen nějaké. Zdá se, že akademici nechtějí nic podstatného o době a významné osobě samotné říci, ač by to hlavně mladí potřebovali. Kdysi jsem slyšel, že prý „filozofie lidi nezajímá a odrazuje je". Lidé prý prostě nechtějí nic vědět, proto se jim také, kromě reklamy a nezávislých informací, nic neříká.

Nicméně už dnes je vidět, že na Sokolském sletě se sešlo 10 tisíc lidí, což není zrovna málo, a proti minulým letům je pozoruhodné, že jsou tam i mladí lidé s dětmi. To sice ještě není tolik jako na koncertech populárních hudebních skupin a technoparty, ale posun je pozoruhodný.

Cyril a Metoděj mají ovšem větší podporu, stojí za nimi mocné organizace katolické a dalších církví, oslavy na Velehradě se zúčastnilo 21 tisíc lidí. Svátek byl roku 1880 zaveden na tento den na začátku července, aby se mohly konat poutě. Skutečné výročí je prý v květnu. Do té doby nebyli věrozvěstové nějak moc v katolické církvi uznáváni, dokonce nebyli považováni za svaté. Už král Karel IV. s tím měl potíže, když je chtěl zařadit mezi zemské patrony. Musel mít speciální povolení papeže. Schvalování slovanské bohoslužby, kterou na Moravu přinesli, prodělalo v katolické církvi mnoho rozpaků, souhlasu i odmítání. Byla sice schválena, ale v určitých obdobích nepovolována. Už Svatopluk vyhnal z Velké Moravy Metodějovy žáky, kteří byli potom přijati ve slovanských zemích a stali se základem pro pravoslavnou církev v širším rámci východní ortodoxie, která samozřejmě svoje zakladatele za svaté považovala. V Čechách existoval Sázavský klášter, který překládal různě knihy mezi latinou a slovanštinou, slovanštinu znali i sv. Václav a Vojtěch. Když v roce 1054 nastal rozkol mezi východní a západní církví, chtěl český král Vratislav od papeže uznání slovanské bohoslužby. Povolení nedostal a jen vlastní autoritou chránil Sázavský klášter až do své smrti. Potom v r. 1094 byl klášter vyvrácen, což můžeme pokládat za konec slovanského spisovného jazyka u nás. Uznání Cyrila a Metoděje v katolické církvi za svaté je uznání jejich zásluhy o šíření křesťanství v zemi, která už částečně křesťanská byla. Pozvání věrozvěstů byl čin spíše politický a výsledný efekt je spíše kulturní, protože církevní slovanštinou psané knihy měly velký význam pro rozvoj jazyka a vzdělanosti snadněji dosažitelné v mateřském (téměř) jazyce. Zařazení mezi patrony Evropy si zaslouží.

V Libyi byly volby provázené nepokoji. Sýrie zasahuje v Libanonu, aby z jeho území neoperovali povstalci. Rusové dodávají zbraně syrskému režimu. K tomu těžko něco komentovat, víme, že změny v Egyptě vedly k posílení islámských aktivistů, jak to bude v Libyi, dosud nevíme. Koho podporovat v Sýrii je problém na rozhodnutí losem.

Dovolil bych si přát do dalšího týdne alespoň zmírnění veder, která jsou asi dominantním jevem tohoto týdne.