PODPORUJEME

Demonstrace za ochranu manželství - již ve čtvrtek 29. dubna!


Svobodu!


Krajské volby 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

11.08.2001
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Vinice ve vzduchu (odděl a prodej)

Další variace na známé téma...


Zemědělská družstva měla právo stavby na pozemcích svých členů téměř po celou dobu socialismu u nás. Státní statky měly užívací právo povýšené nad právo vlastnické. Stavbami podle občanského a stavebního zákona jak v předlistopadové době, tak i nyní, jsou sady a vinice, protože vznikly stavební činností jako nová věc. Již ust. § 120 občanského zákoníku vždy uvádělo a uvádí dodnes, že součástí takové věci, která nově vznikne (vinice) je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Věcí - vinicí, je tedy pozemek, samotná vinná réva, tzv. vedení a případně oplocení. Takovou stavbu po kolaudaci zapíše příslušný pozemkový katastr jako vinici na příslušný list vlastnictví k předmětnému pozemku.

Pro odstranění pochybnosti platí od 24.6.1991 ust. § 2 zákona č. 229/91 Sb. v platném znění, podle kterého vlastník pozemků je vlastníkem porostů na něm vzešlých: problematiku dále upravuje zákon o půdě svými ust. § 15 při obnově vlastnického práva k pozemku, který byl v době odnětí buď vyklučen nebo nově osázen, nebo ust. § 24, kdy po skončení nájmu pozemku dosavadním uživatelem, přecházejí do vlastnictví vlastníka pozemku trvalé porosty a nezbytné stavby bezprostředně související s trvalými porosty. Též podle platné judikatury nikdy nedocházelo a právní cestou nemohlo dojít k oddělení vlastnictví k trvalým porostům od pozemků na nichž byly vysazeny. Vlastnictví trvalých porostů bylo vždy přisuzováno vlastníkovi pozemku. Za součást pozemku se vždy považoval nezbytný prostor nad povrchem a pod povrchem pozemku (např. pro kořeny rostlin, pro rostliny nad povrchem a pod.) odtud jsou porosty součástí pozemku ve smyslu i ust. § 119 občanského zákoníku.

Počátkem srpna tohoto roku rozhodl o takové věci na prvním stání Okresní soud v Břeclavi, když žalobci z Hlohovce se domáhali určení, že jsou vlastníky vinic na svých pozemcích a to ze zákona. Soud vyhověl návrhu pro výše uvedené právní dispozice a to nejen proto, že žalovaný v této věci tvrdil a dokazoval před soudem , že trvalé porosty - vinice koupil řádnou kupní smlouvou (podle soudu absolutně neplatný právní úkon) od správce konkurzní podstaty, ale především proto, že žalovaný neměl k pozemkům, na kterých se vinice jako předmět koupě nacházely, žádné právo.

Žalovaná společnost s ručením omezeným, která nemá nic společného se zemědělským družstvem v Hlohovci, t.č. v likvidaci a v konkurzu, koupila od správce konkurzní podstaty tohoto družstva trvalé porosty - vinice, které se mimo jiné nacházely také na pozemcích žalobců. Družstvu skončil nájemní vztah k pozemkům žalobců, na kterých se nacházely vinice v r. 1994, a od té doby na nich žalobci provozují sami zemědělskou činnost.

Byli však hned od samého počátku překvapeni, když ten, kdo k pozemku ani vinicím neměl žádné právo, začal sklízet plody a užitky z jejich majetku. Výpisem z katastru nemovitostí prokazovali žalobci povolané policii své vlastnictví, a když žalovaný prokazoval před policií své vlastnictví k vinným keřům kupní smlouvou, právoplatní vlastníci vinic se policejní ochrany svého majetku nedočkali.

A tak do dnešního dne se po závodivé sklizni z obou stran uprostřed vinice oba vinaři téměř poperou o polovinu posledního hroznu.

Nejen občanu s právním vzděláním, ale i prostému laikovi nemůže po rozhodnutí soudu v této věci přijít na rozum, jak mohl Krajský obchodní soud v Brně svým usnesením vůbec povolit správci konkurzní podstaty prodej neoddělitelné věci. Někteří dnešní zbohatlíci si tak dodnes mysleli a i myslí, že vedení součásti věci v účetnictví je zároveň nabývacím titulem.

V této věci však jednatelka žalované společnosti sama v r. 1993 potvrdila žalobcům písemným úkonem, vlastnoručně podepsaným, že vinice jsou vlastnictvím žalobců. Jak se nyní za této skutečnosti bude žalovaná společnost domáhat vrácení kupní ceny u správce konkurzní podstaty, nikdo neví.

Ale jedno je jisté: jestliže kupní smlouva na trvalé porosty -vinice, uzavřená mezi správcem konkurzní podstaty a žalovaným porušila zákon, a je tudíž podle ust. § 39 občanského zákoníku absolutně od samého počátku neplatná, pak braní užitku a plodů z vinic žalobců není ničím jiným než krádeží a uzavření takové kupní smlouvy není nic jiného než podvodem.

Kam se však ztratil rozdíl mezi kupní cenou a reálnou cenou za vinice, to bude asi tvrdý oříšek pro vyšetřovatele. V Hlohovci pak bylo tímto způsobem zprivatizováno cca 140 ha vinic, když i cena jeden milion korun za jeden hektar vinice je reálná, ale s pozemkem, který v Hlohovci za cenu 20.000,-Kč za jeden hektar nikdo nekoupí. Protože ten, co prodal vinice, nemusí platit z výnosu daň z převodu, jen potvrzuje, že prodal něco z čeho se daň neplatí, tedy co ani neměl. Takovýmto způsobem tedy upevňoval Krajský obchodní soud v Brně a někteří promovaní právníci důvěru občana v právo. Co na to naši nejvyšší spravedliví na příslušném ministerstvu?! Ono se stejně brzy prokáže, že se tak nedělo jen v Hlohovci, ale v každé druhé dědině, a že dokonce i stát privatizoval vinice a sady na cizích pozemcích. Příkladem šel tedy stát svými institucemi, který si také za cizí vinice a sady nechal zaplatit. V jakémže to žijeme státě, ptá se prostý občan? Dnes právě i pro toto mnoho význačných a vysoce postavených politiků vyslovuje nahlas, že se v právním státě nenacházíme.

 

Mezi Břeclaví a Jihlavou dne 11.8.2001

 

Ing. Jaromír Morávek

místopředseda. Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR