PODPORUJEME

Demonstrace za ochranu manželství - již ve čtvrtek 29. dubna!


Svobodu!


Krajské volby 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.02.2021

Autor: Jan Kubalčík

Ústavní soud rozhodl jak rozhodl

Sdělení tohoto typu prostě miluju. Asi nejčastějším exemplářem je: volby dopadly jak dopadly.


Jistě, často jde o to, že takový „názor" umožňuje mluvčímu vyhnout se alibisticky odpovědi na otázku, jak danou věc hodnotí. Ale v některých případech to může ukazovat na zbytečnost či věcnou prázdnotu samotné otázky. Co říct, když co se stalo, nedá se odestát. O zemětřesení si také nemůžete nic moc myslet: napáchalo co napáchalo (hrůza!)... nebo o přiměřeně vydatných deštích v jinak suchých oblastech: přinesly co přinesly (paráda!). A i když voliči, a dokonce ani ústavní soudci, nejsou neosobní přírodní silou, docela to přirovnání v řadě ohledů sedí. Ve všech zmíněných případech jsou úvahy, jak s tím naložit, jedněmi z těch nejdůležitějších.

Nepochybuji, že jednání o nové podobě volebního systému budou složitá a s ohledem na fakt, že shodnout se musí obě komory Parlamentu, výsledek bude kompromisní. Je tu jistě jakási minimalistická verze, jejíž podstatou je přehození pořadí určení počtů rozdělovaných mandátů v krajích a jejich přidělení kandidujícím stranám (třeba i dle D'Hondtovy metody). Pořadí, které jsem právě uvedl, platilo doposud (tedy do příslušného nálezu ÚS). Při pořadí opačném napáchá specifický způsob přidělení mandátů stranám daleko menší paseku - „velcí" by sice mohli být na úkor „malých" stále zvýhodněni, ale na bázi 200 mandátů by tato nerovnost byla zásadně menší, než ta dosavadní. Pak by se mandáty již přidělené stranám rozpustily do krajů podle toho, kolik ta která strana obdržela v tom kterém kraji hlasů. Tečka, vyřízeno. Neboť existuje tato relativně snadná a (snad) pro většinu pochopitelná úprava, úprava „záchranná", když vše ostatní selže, neobávám se nějaké ústavní krize, kterou straší pan president. A, domnívám se, že takhle to taky dopadne.

Za zajímavější mám otázku volebních koalic, obecně potírání či povzbuzování jejich uzavírání. V uplynulých dvaceti letech bylo tedy uzavírání předvolebních koalic potíráno přímo brutálně. I před přijetím oné načítací klauzule (až do výše 20% při čtyřčlenné koalici... proč asi?) však byla volební koaliční spolupráce penalizována - jen ne tak radikálně. Přitom takové odrazování od předvolební koaliční spolupráce udržuje fragmentaci politické scény (či k ní vede). Naopak snadné „koalování" vede k agregaci a tím také k přehlednosti pro voliče.

Možná, že (i pro nedostatek času) neučiní s otázkou koalic zákonodárci nic. Rozhodně by neměli znovu zavádět penalizaci jejich uzavírání. Mohli by však dokonce agregaci politického spektra vhodně podpořit a přitom „zachránit" řadu hlasů před propadnutím (které je, v důsledku 5% uzavírací klauzule, také výrazným zdrojem nerovnosti hlasu voličů - s ohledem na nutnost efektivního sestavování vládních většin je však ona 5% bariéra omezením přijatelným...).

Jedna z možností zazněla, s odkazem na platnosti podobných ustanovení v zahraničí, přímo na dnešní (3.2.) tiskové konferenci ÚS: samostatně kandidující strany by mohly mít možnost požádat, aby hlasy pro ně odevzdané byly vyhodnocovány společně. To by mělo také ten dopad, že pokud by jedna z nich nepřekročila 5% hranici, jí odevzdané hlasy by připadly té druhé straně, které se to podařilo. Ještě o krok dále pak jde dlouhodobý návrh Konzervativní strany, který by přisoudil každému voliči možnost určit stranu, které by hlas připadl v případě, že jeho „strana první volby" by se do Poslanecké sněmovny nedostala. Svým efektem jsou oba návrhy velmi podobné, ten první je pravděpodobně přijatelnější s ohledem na snažší zjištění výsledků voleb.

Nabízejí se i některé další vhodné úpravy volebního zákona, např. zavedení principu, podle kterého by každý z rodičů, kteří mají ve společné péči 3 a více dětí, obdržel 1 volební hlas navíc. Obávám se totiž nejrůznějších návrhů kutilského charakteru, nebo dokonce návrhů přímo šílených. Proto by měly být na stole i návrhy rozumné, v tomto případě tedy návrh zvyšující volební váhu rodin*), jejichž hlasu by měli politici naslouchat významně více, protože jsou to ony, na jejichž bedrech leží podstatná část výchovy budoucí generace.

 

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

*) V průběhu posledních let jsem postupně přestal být příznivcem korespondenční volby, zejména proto, že v principu u ní nelze zaručit tajnost (a vlastně ani přímost). Zpochybnit legitimitu takových voleb je pak velmi snadné, přičemž důvěra voličů ve férovost voleb má velmi vysokou hodnotu. Varovným přikladem je presidentská volba v Rakousku, kterou bylo nutno opakovat. Konečně, případná elektronická volba je jen horší.