Autor: Martin Rejman

Týdenní ohlédnutí

15. týden 2013

Uplynulý týden přinesl dvě události, které souvisí s komunizmem, respektive bojem proti němu.

Začnu tou zahraniční: 8. dubna zemřela Margaret Thatcherová. Nechci zmiňovat její dlouhou, nelehkou cestu z domova otce - hokynáře (ale také starosty třicetitisícového města) do sídla britských premiérů na Downing Street číslo 10. Chci vyjádřit obdiv její inteligenci, houževnatosti, odvaze, politické prozíravosti a pevnosti, vlastnostem, s nimiž celý život čelila hlouposti, lenosti, intrikám a závisti většiny svých mužských kolegů, které vysoce převyšovala svým v pravém smyslu toho slova gentlemanstvím.

Margaret Thatcherová se od mládí hlásila ke konzervatizmu, aniž byla militantním konzervativcem; byla například pro legalizaci potratů. V ekonomice byla nesmlouvavým zastáncem toho, čemu říkáme a pod čímž si představujeme volný trh, tedy kapitalizmu. O jeho obrození a hospodářský rozkvět svedla neúprosný boj s levicí a zejména s odbory. Dlouho před krizí eurozóny prozíravě odmítala společnou měnu, za což jí je dnes většina britské veřejnosti vděčná.

Za nesmlouvavou kritiku Sovětského svazu v sedmdesátých letech ji sověti nazvali Iron Lady: právem! Tato žena, spolu s papežem Janem Pavlem II. a presidentem Ronaldem Reaganem, vyhrála studenou válku, válku s Říší zla, válku proti komunizmu, stejně jako před tím válku o Falklandské ostrovy. Premiérka Thatcherová věděla, že zlu se nesmí ustupovat; to ji mimo jiné vedlo k zastání se Augusta Pinocheta, protože dobře chápala důležitost zastavení rozpínavosti komunizmu kdekoliv na světě a prostředky, které byly adekvátní nejen  hrozbě, ale i praxi levicových, z Ruska podporovaných geril.

Baronka Margaret Thatcherová zasluhuje vděk a úctu všech svobodumilovných lidí.

Domácí událostí, svědčící, jak se (ne)vyrovnáváme s komunizmem, je odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana jako předstupeň dlouho připravovaného kroku levice, tedy ČSSD a KSČM, k destabilizaci ÚSTRu a znemožnění zkoumání totalitní minulosti a odhalování komunistických zločinů. Je skutečně příznačné, že nová ředitelka Pavla Foglová, jmenovaná díky lidem jako je Lukáš Jelínek a Michal Uhl, ale i Petruška Šustrová, chce zaměřit činnost ÚSTRu i na zkoumání nacistické okupace, ale nemluví o období 1945 - 1948, kdy se připravoval nástup KSČ. Vidíme, že postup levice po zvolení prezidenta Zemana je stále drzejší a je opravdu na čase, aby se pravice přestala hádat a začala se spojovat. Důležitým, ale ne jediným předpokladem pro to je jistě i zbavení se zkorumpovaných, nedůvěryhodných politiků. V ODS se zdá, že sice nedůsledně a pomalu, ale přece se to již děje; TOP 09 se tváří, jako že se jí to netýká.