Autor: Svatopluk Kalužík

Směšování otázek zamlžuje odpovědi

V matematice máme krásné metody. Třeba regula falsi - separace kořenů. Nebo per partes - po částech. Ale nemusíme na to jít až tak vědecky, máme i běžné úsloví: krok za krokem; v angličtině step by step, v ruštině po očeredi. Připomeňme ještě Čapkovu pohádku Povídání o pejskovi a kočičce, konkrétně Jak si pejsek a kočička dělali k svátku dort. A ze zcela jiného soudku, ale na stejné téma: hlavně nemíchat! Míněno alkohol...

Obecné pravidlo můžeme demonstrovat na konkrétních příkladech - to je vždy dobrá metoda.

Konzervativní strana i letos 25. února uctila, spolu s Konfederací politických vězňů ČR, památku obětí komunistické diktatury položením věnce u Památníku tří odbojů na ulici Rooseveltově v Brně. Setkání splnilo svůj účel, zazněla podnětná slova.

Jde mi však nyní o ten Památník tří odbojů - ten první odboj (např. z hlediska přátel z Koruny České) je diskutabilní (ale tu diskusi si zde odpustím...), druhý odboj má památníků plno, takže ve skutečnosti je to památník zejména a předně odboje třetího, protikomunistického. S komunistickou stranou v Parlamentu byly však při budování pomníku obavy, zda by „to prošlo" - a tak byla zvolena tato cesta. Podobně, zejména nacismus, často stalinisticky nazývaný fašismus, byl více než čtyřicet let pitván a přežvýkáván, takže už je dosti obtížné dodat něco nového (tím neubírám nic snahám historiků, kteří občas ještě vyloví z hlubin archivů nějaký dosud neznámý protektorátní příběh...). Ale opět, po peripetiích máme Ústav pro studium totalitních režimů, ačkoliv evidentně šlo (a mělo jít) o studium zločinů režimu komunistického! Názvem však jde o kompromisní bramboračku.

Než přistupme k dnešku, k nejnovější bramboračce, směsi otázek od životního prostředí (Green Deal nedáme!), až po kulturu (ČT nedáme!)... nesené tématem podpory prezidenta a Ukrajiny.

V průzkumech má prezident dostatečnou podporu veřejnosti, v podstatě mu nic nehrozí, ale budiž, jsou-li lidé ochotni jej podpořit manifestačně, nic proti tomu, nic proti nim. Ukrajina podporu zaslouží a současná vláda zaslouží kritiku do té míry, do které není ochotná poskytnout bránící se zemi pomoc, kterou si můžeme dovolit. Proč se ale do toho míchají další aspekty?

Příkladně co s tím mají co do činění nejrůznější páně Macinkovy výroky? Každému dle gusta, kladně či záporně vnímané,... konec klimatické krize, počet pohlaví atd. Možná není přesný, možná neartikuluje dokonale, možná je dokonce v něčem úplně mimo, ale řešme to, když už, odděleně.

A stejně odděleně diskutujme veřejnoprávní média - v pondělí 23.2. na Neviditelném Psu František Mrož Novotný dle mého názoru výborně vystihl současnou ČT. Sám jsem žasl při poslechu V. Moravce, jak urválkovským tónem „ždímal" z (od pondělí) ministra Červeného, zda souhlasí či nesouhlasí s „vědeckým konsensem o klimatické krizi". Ti, kteří mají tento způsob „debaty" (či spíše vynucování přiznání...) v oblibě, si neuvědomují, jak může takové počínání být kontraproduktivní: prakticky z každého takto udělá moderátor v očích nestranného diváka či posluchače celkem rychle sympatickou nevinnou oběť. I z někoho, jehož některé názory si racionální oponenturu zaslouží - a de facto se tím „vynucováním přiznání" ta racionální oponentura znemožní. Každopádně, tohle přece není novinařina či publicistika v zájmu veřejnosti. Ano, ČT potřebuje odtučňovací kůru jako sůl a ne opakování „spacáků"!

Tohle komplikování až znemožňování racionální debaty, která se vede nejefektivněji, právě když se od sebe drží (pokud a dokud to lze) jednotlivé problémy odděleně, na tom ovšem není to nehorší. Odsouzeníhodný je tento přístup zejména proto, že přispívá k prohlubování příkopů napříč - již tak znesvářenou - společností. Sugeruje totiž nutná spojení tam, kde žádná nejsou. V souvislosti se zmíněnou nejnovější bramboračkou by to znělo asi takto: podporujete Ukrajinu, čili nutně podporujete prezidenta Pavla... a tudíž jste jasně proti tomu, aby na ministerstvu životního prostředí seděli Motoristé a rušili nám Green Deal... a je tedy jasné, že jste také proti rušení koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím. A pak jsou jiní lidé, „ti druzí", kteří to mají celé přesně opačně: podporují agresi Kremlu, nenávidí prezidenta, jezdí auty s velkým zdvihovým objemem válců a netřídí odpad a chtějí zestátnit Českou televizi. Takové a jiné podobné prefabrikované „názorové balíčky" jsou docela efektivním nástrojem indoktrinace.

Jde ovšem o blud. Můžete klidně být zcela na straně Ukrajiny, k prezidentovi se stavět neutrálně, odsuzovat klimaalarmismus a ČT vidět stejně jako zmíněný „Mrož". To jsem třeba já. Věřte mi, jako schizofrenik se vůbec necítím. Kromě toho si umím tedy představit různé jiné názorové kombinace a jsem přesvědčený, že takhle nějak to má většina občanů. Přidal bych i triviální postřeh, že každý nemusí nutně mít nějaký názor na všechno. Běžný člověk totiž nepřemýšlí „v balíčcích" - to dělají jen ideologové. A tak je to taky dobře, protože když dva náhodně vybraní občané spolu v něčem souhlasí a v něčem zase ne a k tomu je každému z nich něco málo zkrátka lhostejné, situace je normální a není se čeho obávat - jen málokdo patří do nějakého „tábora", společnost je relativně pestrá a proto stabilní.

Mnohem horší by bylo, kdyby takoví dva náhodní občané spolu souhlasili úplně ve všem, nebo naopak vůbec v ničem - buď by patřili do stejného „tábora", nebo do „táborů" protivných, tertium non datur. Pak máme zaděláno na onu nesmiřitelnost, která nám tady pomalu všude kolem narůstá - i proto, že se vytváří dojem oněch zcela homogenních názorových bloků. Nejen doufám, ale i pevně věřím, že ten dojem je falešný. Jenže je silně propagovaný a celá věc tak nese rysy sebenaplňujícího se proroctví. Zastavme to, dokud to jde.

Autor je členem Generální rady Konzervativní strany, profesí matematik.