Autor: Jan Kubalčík

Proč to všechno?

V základech Západu je křesťanství.

Neměl bych důvod nijak polemizovat s textem „Progresivní levice útočí na klíčové principy demokracie", nebýt toho, že se v perexu píše: „Kolegové ze Sýru zdarma opět nabízejí ty nejlepší argumenty na obranu svobody..." (zvýrazněno J.K.). Možná jsem malicherný, vždyť ty argumenty jsou dobré, platné. Ale jako nejlepší je prostě nevidím.

Nejlepší argument by neměl klouzat po povrchu, což - při veškeré možné úctě - povětšinou v uvedeném textu předkládané argumenty dělají. Autoři si totiž vůbec nekladou základní otázku: Proč to všechno? A já to autorům nevytýkám - oni sami možná předkládané argumenty za nejlepší nepovažují...

V základech Západu je křesťanství. Západ je buď křešťanský, nebo není vůbec. Svoboda je přitom nejvyšší politickou hodnotou proto, že čím svobodnější je společnost, čím více režim ve státě svobodě přeje, tím méně překáží naplnění smyslu lidského života. (Za takovou překážku lze považovat i to, když se stát domnívá, že toto naplnění smyslu může člověku on sám „zařídit" a podle toho také jedná.) Svobodný politický řád má však tu vadu, že sám čerpá svoji uskutečnitelnost a udržitelnost ze splnění před-politických předpokladů, mezi nimiž má právě křesťanství přední postavení. Sám tento svobodný řád však nemá schopnost naplnění těchto předpokladů udržovat a obnovovat. (Jistě existují výjimky ne-západních do jisté míry svobodných společností bez křesťanství, ale to přesahuje rámec této - poněkud malicherné - polemiky).

Udržení křesťanství v dostatečné míře, tedy aby mělo ve společnosti a politice reálný vliv, závisí přitom na předávání víry z generace na generaci. Toto předávání však nelze nijak instrumentalizovat - buď se děje pro víru samu, nebo se neděje vůbec. Politické a společenské důsledky jsou jistě vítané, leč popravdě druhotné. Předat víru jinému ovšem efektivně může jen ten, kdo sám svoji víru žije. Kdo víru přijal, ale nežije ji, sám se většinou v životě orientuje s dostatečným přehledem, ale další generaci už tuto orientaci nutně odpírá. Něco lze dohnat prostřednictvím individuálních konverzí v pozdějším věku, ale to jsou vždy malé zázraky.

Svoboda „odpojená" od svého smyslu nepřežije dlouho. Pokud k tomu dostanou příležitost, tak ji lidé dříve či později ochotně za něco vymění - když ne za pohodlí či větší materiální blahobyt, tak za bezpečnost. Autoři v uvedeném textu mj. píší: „Jaké jsou ty základní principy? Lidé jsou nadřazeni státu, vše, co stát činí, vychází z jejich vůle. Základní rolí státu je ochrana jejich práv jednotlivce. Morální aspekty života jednotlivce určuje sám člověk, rodina, víra, občanské spolky a lokální komunity. Právo na vyjádření vlastního názoru je právem klíčovým, protože je ve střetu s mocným státem jedinou zbraní, kterou lidé mají." Inu to je všechno pravda, je to pěkné, ale proč to všechno? Protože mezi těmi drahocenými a ochrany hodnými právy jednotlivce zaujímá první místo svoboda svědomí, svoboda víry: stát nesmí člověku překážet na jeho cestě ke spáse. Koho ale tohle dnes zajímá? Socialisty a liberály spíše ne (čest výjimkám), protože u obou hraje prim „materiální základna": jedni chtějí hospodářství plánovat, druzí jej ponechat volnému trhu... Zbýváme my, konzervativci.

Konzervativec, přísně vzato, křesťanem být nemusí. Ale bez toho, aby měl v úctě křesťanskou kulturu (v nejširším smyslu slova) se neobejde. Přinejmenším pak neusiluje o destrukci toho, co se osvědčilo. Kdo není křesťan (nebo jen „matrikový"), užívá na jedné straně plodů svobodné společnosti, ale na straně druhé se na předávání žité víry do dalších generací, tedy udržení před-politického předpokladu svobody, nepodílí. Je přinejlepším svého druhu černým pasažérem. Jako vždy a všude, dokud je černých pasažérů výrazná menšina, není to problém. V horším případě však nezřídka usiluje o zmíněnou destrukci - v tom nejhorším případě revolučními prostředky. Podíváme-li se na (aktuálně či donedávna) činné politiky, kteří jsou dnes v naší zemi považováni za konzervativce, není až tak složité celkem přesně odhadnout, v jaké situaci se nacházíme. Když se budu dívat hodně optimistickýma očima, vidím masu černých pasažérů...

Politickou instrumentalizaci přirozených náboženských sklonů člověka nejvýmluvněji reflektoval Eric Voegelin. Ukázal, že v podstatě komunismu a nacismu je zabudováno přesvědčení náboženské povahy, přesvědčení o schopnosti člověka změnit (zásadně vylepšit) lidskou přirozenost, změnit (zásadně vylepšit) lidskou společnost, uskutečnit „ráj na zemi" a to právě politickými prostředky. Komunisté a nacisté měli svoji víru včera. Progresivní levice a islám ji mají dnes. Co máme my, kteří si nechceme nechat ani jedněmi z nich svobodu vzít? Pomůže nám nadřazenost lidí nad státem (protože vše co stát činí, vychází z jejich vůle), když nebudeme vědět (nebo to budou jen nemnozí tušit), proč je ta nadřazenost důležitá? A ono to navíc nestačí jen vědět, ono je potřeba to žít, aby ta důležitost byla bytostná, protože jen tak je odhodlaně hájená. Takovému islámu dnes stojí v České republice v cestě autenticky spíše láska ke psům a k vepřovému než žité křesťanství. Bude to stačit?

Konečně prakticky: když ta nadřazenost lidí nad státem nemá žádnou většinovou jednotící před-politickou podstatu, rychle degraduje do nedůvěry všech vůči všem, do zmatku a anarchie... což pravidelně ústí do volání po silné ruce, která zařídí pořádek. Příklady si určitě najde každý sám. Ano, zakladatelé Ameriky skutečně „pečlivě studovali zkušenosti antického Řecka a Říma a dospěli k závěru, že nejlepší bude namíchat prvky monarchie, aristokracie a demokracie". Ale hlavně věděli, že „Naše ústava byla vytvořena pouze pro morální a náboženské lidi. Je naprosto nedostatečná pro vládu kohokoli jiného." (John Adams) Systém západní civilizace není tedy postavený pouze „na střetu rozdílných a často nesmiřitelných myšlenek", ale zejména na tom, co protivné strany před-politicky spojuje. Předně to společné umožňuje představiteli názoru, který v občanském hlasování prohrál, odejít v míru z veřejného života. Tím společným je křesťanství.

Autor je předsedou Konzervativní strany.