Autor: Jan Kubalčík

Mrhání penězi na Finanční gramotnost

Koncept finanční gramotnosti ve školách je nesmyslný

Je to vskutku paradoxní, ale prostředky vynakládané na podporu výuky zrovinka Finanční gramotnosti jsou dost možná vyhozené z okna - předně jde samozřejmě o peníze, ale nezapomínejme také na čas a energii, které do toho vkládá řada lidí v upřímném domnění, že dělají něco užitečného.

Finanční gramotnost je ve školách nějakým způsobem přítomná alespoň 15 let. To se dá doložit např. tím, že v aktuálním školním roce probíhá již 14. ročník stejnojmenné soutěže. Tuto soutěž řadu let organizuje zapsaný spolek Metodica (s podtitulem „institut pro další vzdělávání"), který podle serveru Hlídač státu čerpal zejména mezi roky 2008 a 2014 dotace ve výši téměř 44,5 mil. Kč (malá část těchto dotací, celkem asi 1,4 mil. Kč spadá do období posledních tří let) a získal na „Základní školení v socioekonomických kompetencích" veřejné zakázky v hodnotě bezmála 4 mil. Kč - nezkoumal jsem přitom, jak velká část z oněch cca 48 mil. Kč byla přímo věnována tématu finanční gramotnosti...

Dále, v roce 2010 zpracovalo několik ministerstev ve spolupráci s Českou národní bankou Národní strategii finančního vzdělávání. Samotný vznik této Národní strategie jistě nebyl zadarmo, ale stál relativně zanedbatelné prostředky v porovnání s těmi, které musely být v dalších letech vynaloženy při realizaci kroků, které Národní strategie vytýčila. Stačí nahlédnout do kapitoly 7 Akční plán, ve které se čtenář mj. dozví, že se navazuje na Strategii finančního vzdělávání z roku 2007. Součástí zmíněného Akčního plánu je úkol pro MŠMT implementovat do r. 2013 standardy finanční gramotnosti do rámcových vzdělávacích programů - každý nechť posoudí sám, nakolik k tomu skutečně došlo. Dnes každopádně v jednou vytýčeném směru jedeme na plné obrátky.

Sečteno a podtrženo, bezmála 18 let tady instituce veřejné správy vkládají značnou energii a nemalé finanční prostředky do snahy o zlepšení finanční gramotnosti populace, se zjevným zvláštním přihlédnutím k žákům základních a studentům středních škol. Snad není přehnané očekávat, že dokladem oprávněnosti vynaloženého úsilí bude skutečnost, že se dnes mladí dospělí budou chovat finančně zodpovědněji, než jejich rodiče - tedy zejména se budou méně zadlužovat, a když zadlužovat, tak kvůli investicím do budoucnosti a jen tak, aby byli schopni svým závazkům dostát.

Realita je ale jinde: „Mezi lidmi, kteří mají problémy se splácením svých závazků, se v posledních letech zvyšuje podíl mladých ve věku mezi 18 až 30 lety. Platí to zejména pro nesplácení krátkodobých půjček. Vyplývá to z ankety ČTK mezi inkasními agenturami." Jistě není na místě dělat dalekosáhlé závěry na základě jedné ankety - je tu třeba v déledobější perspektivě relativně pozitivní vývoj v oblasti exekucí (jakkoli ta absolutní čísla jsou stále děsivá); ovšem pro to byla podniknuta celá řada i jiných kroků, takže může být obtížné odhadovat vliv některého z nich izolovaně.

Každopádně jsem však přesvědčen, že to stojí za důkladnější prověření a bdělý strážce veřejných prostředků by měl zpozornět. Pokud se totiž tohle ukáže jako fakt, tedy že se „mladí ve věku mezi 18 až 30 lety" chovají finančně stále méně odpovědně, namísto aby byl trend právě opačný, pak je jasně prokázáno, že celý koncept finanční gramotnosti je - přinejmenším ve školách - nesmyslný. Správnou reakcí pak není „větší porce téhož", ale prostě to zmačkat a hodit do koše: tedy přiznat omyl, uznat, že takto vedená snaha o zvýšení finanční gramotnosti je bludná, k žádnému zlepšení nevede, a je nejvyšší čas přestat veřejnými penězi bezuzdně mrhat. V opačném případě se nabízí vysvětlení, že příslušný strážce veřejných prostředků je sám spíše finančně negramotný. Dodávám, že pokud nějaké soukromé firmy a spolky budou v takovém případě i dále chtít „za své" organizovat soutěže, jistě jim nikdo nemá bránit.

Klidně mi řekněte, že je v té výše uvedené úvaze chyba - může být, nikdo není neomylný. Ale buďte, prosím, konkrétní a na tu chybu ukažte prstem. Nakonec se tedy dopustím i názoru: co se vzdělávání týká, pomohlo by více a důkladněji počtů a matematiky. Čas by mohl jít na úkor finanční gramotnosti. Co je přitom možná ještě důležitější: vštípit zásadu, že člověk se nemá zadlužovat - a když, tak s velkým rozmyslem, nikoli lehkomyslně, ze závažného důvodu, jen tolik aby byl schopen dluh splatit... to vše je spíše předmětem výchovy než vzdělávání. Nejlepší továrnou na charakter je rodina. A pokud chce něčím přispět stát, tak ať začne tím, že půjde... ehm... příkladem... Verba movent, exempla trahunt.

Autor je předsedou Konzervativní strany. Za pomoc s přípravou podkladů patří dík Stanislavu Kneiflovi.