PODPORUJEME


Zdeněk Hraba
do Senátu!

(obvod 41, Benešov)


Stanislav Balík
do Senátu!

(obvod 65, Šumperk)


Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.06.2010
Kategorie: Právo, Ekonomika

Autor: Jan Kubalčík

Jako zloděj v noci


Ústavní soud svým nálezem z 16. dubna 2010 označil za protiústavní současný systém výpočtu starobních důchodů, neboť míra zásluhovosti (čím vyšší jsi měl plat, tím vyšší pobíráš důchod) stávajícího důchodového systému je nepřiměřeně nízká. Laicky řečeno, soudci vytkli důchodovému pojištění hlavně to, že se nechová jako opravdové pojištění, to znamená, že lidem, kteří do systému více přispívají, nevyplácí důchody úměrné zaplacenému pojištění. S ohledem na složitost důchodového systému nezrušil soud kritizované ustanovení okamžitě, odložil účinky rozhodnutí až do září 2011, aby zákonodárcům poskytl dostatečný prostor k promyšlení nové právní úpravy. Ústavní soud tak svým rozhodnutím dal politikům zásadní impuls k rozhýbání skutečné penzijní reformy...

 

Ústavní soud vyhlásil tzv. redukční hranice v důchodovém pojištění za protiústavní. Velmi tento nález vítám. A to přesto, že, jak je patrné, mělo-li by se mu v rámci dnešního systému vyhovět, znamená v krátké době pro státní rozpočet definitivní ránu pod čarou ponoru.

Čistě teoreticky bych se mohl radovat z toho, že pro mě samého poplyne na základě tohoto nálezu v budoucnu vyšší důchod. To je však jádro pudla. Pro mě a pro mé vrstevníky, v době, kdy dospějeme do věku, kterému se dnes říká „důchodový", už žádný důchod „od státu" v dnešním slova smyslu nebude existovat - prostě proto, že na nic takového nebudou k disposici žádné prostředky. O důvodech, proč tomu tak je, se zde rozepisovat nebudu, ty jsou dnes všem dostatečně známé. Jen ten tvrdý důsledek stále ne a ne zaznít s plnou silou. Přitom to není žádné strašení, nejedná se o žádný alarmismus - jde o pouhé prosté dovedení současných trendů k jejich koncům.

Zmíněný nález Ústavního soudu tedy může a měl by mít několik důsledků. Ten první - a v materiálním slova smyslu nejmenší - je, že se musíme vrátit k dobré praxi, totiž nelhat. Pojištění nelze nazývat pojištěním, pokud se nejedná o pojištění, ale o daň, kde se všechny vybrané prostředky ihned přerozdělí bez jakéhokoliv držení rezerv, a navíc jen s žádným nebo minimálním ohledem na to, jak velká je výše odvodů „pojistného" od jednotlivých občanů. Tentýž problém se týká „pojištění" zdravotního. I tam se jedná výhradně o daň, současný systém zdravotního pojištění žádné prvky pojištění nemá.

Ukončení tohoto lhaní pak bude mít za následek, že si snad konečně většina občanů naší země uvědomí, jak moc je jejich práce přímými daněmi zatížena. Je to téměř 50%. Netvrdím, že to musí nutně vést ke snižování daní, ale minimálně by to mohlo zkomplikovat jejich další zvyšování - tím, že na voliče přestane zabírat populistické slibování. Vše, co kde dostáváme „zdarma", si musíme nejprve vydělat a nebo se zadlužit. Já vím, že je to triviální sdělení, ale z pro mě obtížně pochopitelných důvodů jako by zde stále byla dostatečně velká skupina spoluobčanů, kteří tomu ne a ne uvěřit. Ať už tomu ale nevěří z jakýchkoli důvodů, stále platí, že běda tomu, z koho pohoršení pochází: na vině je zejména nezodpovědná populistická politika těch, kteří je o tom přesvědčují.

Dokud byl kolaps důchodového systému sice jistý, ale dostatečně vzdálený, mohli si politici více dovolit jej před svými voliči tajit. Jde sice o politiku velmi krátkozrakou, ale pokud se díváme vždy nejvýše jen 4 roky dopředu, může to na opětovné zvolení nějakou dobu stačit. Krach však potom nebude postupný, přijde naráz a doslova ožebračí široké vrstvy obyvatel. Přijde jako zloděj v noci. Ústavní soud svým rozhodnutím přiblížil nevyhnutelný konec stávajícího modelu takřka nadosah. Nenávidím optiku „čím hůř, tím líp", nicméně zoufalé situace zapříčiňují zoufalé myšlenky. A tak zoufale doufám, že tohle politickou reprezentaci vybudí po volbách k tomu, aby v sobě nalezla zbytky zodpovědnosti a odvahy a provedla s penzijním systémem to, co celá odborná veřejnost již dávno ví a dlouho nahlas říká. Velkou otázkou však je, zda už dnes není pozdě. Prostředky z privatizací jsme pod vládou „pravice" i „levice" celá léta spokojeně projídali. Z čeho budeme hradit důchody i stávajícím důchodcům? Vždyť těm, kteří jsou dnes v aktivním věku, musíme ponechat v rukou více prostředků, aby měli alespoň šanci sami sebe a své blízké na stáří zabezpečit. Situace začíná být bezvýchodná - a to vše „díky" velké většině zbabělé politické garnitury, která se v odpovědných pozicích od roku 1989 vystřídala. Tento fakt nebyl nálezem Ústavního soudu způsoben - tento fakt byl tímto nálezem pouze náležitě nasvícen.

Celkově tedy: nejde o žádný aktivismus či chování se Ústavního soudu jako třetí komory Parlamentu, jak hystericky vykřikují někteří politici děsíce se toho, že pohodlné lhaní končí. Jde o principiální stanovisko, které samozřejmě nemůže zůstat bez dopadů do reálného života. Ústavní soud dal opět jasně najevo, že zákony nelze podřídit libovůli zákonodárců, a že je třeba pravidla spravedlnosti daná Ústavou ctít.