Autor: Jan Kubalčík

Írán bez hlavy

Poznámka k druhému úderu na režim ajatolláhů.

Vše nasvědčuje tomu, že smyslem či cílem aktuálního útoku je svržení teokratického režimu. Jeho úspěšná dekapitace je rozhodně velkým úspěchem a po nějakém turbulentním mezidobí je příslibem dosažení mnohem větší stability, než když fanatici ovládající velkou zemi financují plnými hrstmi teroristy v půlce světa. Další skvělou zprávou je, že se určitě opět oddálil okamžik, kdy by ajatolláhové mohli teoreticky získat jadernou zbraň (v případě, že jejich režim přežije...). Kromě toho, Moskva přichází o dalšího spojence, přičemž aktuální zvýšení cen ropy bude přechodné (to je můj laický odhad - křišťálovou kouli jsem někam založil...).

Tohle všechno ale už zaznělo a rozpitvávat to budou jiní, znalejší. Mně tady jde čistě o tu změnu režimu. Padne? Nebo ne? Nepíše se mi to snadno, ale kdybych si musel vsadit dnes, vsadil bych na to, že režim vydrží. Domnívám se totiž, že je tu jedna nutná podmínka, která není splněna. Pomineme-li málo pravděpodobný - až vyloučený scénář masivní americké pozemní operace, pak proti (stále relativně dobře) organizovaným a vyzbrojeným Revolučním gardám (v jejichž řadách je podle všeho velké množství lidí, kteří mají proč obávat se kruté odplaty) potenciálně stojí civilisté... a v nejlepším případě i pravidelná armáda... ovšem v každém případě stále bez vůdce.

Možná je to naivně konvenční pohled, ale restaurace monarchie - i kdyby měla být restaurována jen na nějakou přechodnou dobu - se nabízí jako přirozený krok a šáh se jeví býti jednotící autoritou, jasným vyzyvatelem teokratického režimu, už na symbolické úrovni. A sybmolika bývá v takových okamžicích silným hráčem. Ale v tom to právě vězí: pokud se nechá v Íránu vysadit, skoro jistě mu půjde o život. Pokud do toho ovšem nepůjde, vládnout si nezaslouží.

Jistě, je tu varianta, že šáh do Íránu moc chce, ale USA i Izrael jej tam dopravit odmítají. Ale to mi, nemůžu si pomoct, nedává žádný dobrý smysl... Věřím totiž, že ve Washingtonu i v Jeruzalémě si dobře uvědomují, že i v éře umělé inteligence, kdy davy na Západě tráví nepochopitelné množství času ve virtuální realitě, v tom skutečném světě se lze na určité zákonitosti spolehnout.

Autor je předsedou Konzervativní strany.