Autor: Jan Kubalčík

Hanební emigranti

Odrodilci, cizáci...!!!

---

Václav Klaus před druhým kolem presidentských voleb prohlásil: „Mně jde prostě o to, aby prezidentem se stal člověk, který patří do této země, který je součástí této země, který tady strávil svůj život, období těžká, lepší, nejlepší, horší." Jak jen si to přeložit... co třeba: jen ať to není nikdo, kdo je nasáklý Západem, jeho hodnotami, nebyl součástí bolševické mašinerie, resp. jeho sebevědomí není poničeno jejím tlakem. Jak jen nevzpomenout na Marii Pujmanovou (Tvorba, 1951):

 

Být špion, zběh, a vrah a zrazoval svůj stát,

s vervolfy hranic v jednom chumlu stát,

v Babicích republice do zad vrážet nůž,

jenž podal agent: Na holomku, služ -

hanební emigranti.

 

Studení jak psí čenich vlast vroucnou neviděli,

jen střep a krám a strouhy, které bláto dělí,

na tváři hrdinské jen počítali pihy

a na půl žerdi stahovali prapor plihý -

hanební emigranti.

 

Ale jen zadul vítr únorový

od strážných hor až po dukelské rovy,

kde krasnoarmějci a naší slavní dřímou sen,

aby lid k vládě byl probuzen -

páni, co na lid policii,

obchodníčkové čilí,

v teple se schovali, za storu skryli líc,

zmatené školáky poslali do ulic

a foukli, svíčkové báby.

Hanební emigranti.

 

Svobodná Evropo, tvůj vykřičený hlas

v procesí syčáků a byvších primadon,

zas chránit kulturu, zas bolševictví hráz,

ty Nová Evropo, známe tvůj starý hlas,

ba věru pravý uhodilas tón

a šťastně poutní místo vybralas,

kdekdo má v Čechách chuť vydat se opět znova

na svatováclavskou pouť do Mnichova -

hanební emigranti.

 

Jak emigrantský páv po peru pero ztrácí

přeletěl by tak rád v rakouskou federaci,

uprchlý generál dal by zas Sudety

křižákům s lebkami pro říšské lafety,

kdys atlantický val, dnes atlantický pakt

být špion, zběh a vrah a prodávat svůj stát -

hanební emigranti.

 

Nevědí co jsou, kdo dá přístřeší

posluhující emigrantské veteši,

chvíli je dobrá, pak ji zahodí

v rozmaru politické náhody.

Nevědí, či jsou, toho, kdo dá víc,

zda vrah z Koreje, vrah od Lidic,

ani co za to budou chtít,

únos, nebo zavraždit -

hanební emigranti.

 

Válka je jejích naděje.

Ať si ji nikdo nepřeje.

Zpozdilí lidé minulí,

jak mouchy byste zhynuli.

Bez lásky těžko bojovat,

jen te, kdo má zemi k smrti rád,

se život zase obrátí, ne v polomy a vyvrátí.

Jsme mír, my národ semknutý,

ne jak klepáte, od knuty,

však protože svou rodnou zem

vpijeme živým kořenem.

 

Dým továren, to je náš dech,

naše krev tepá v pražských zdech,

my z šumavského temene

hraničním hvozdem kveteme.

Protože v zemi Fučíka

jen sběr a chamraď utíká

však stát a dělník jedno jsou

jak láska k míru s Nebojsou.

A to je naše čest.

 

---