Autor: Martin Rejman

Čestmír Hofhanzl laureátem ceny Antonína Švehly

...a projev pro pietní shromáždění k uctění památky Antonína Švehly

Na Toulcově statku v Praze - Hostivaři byl 11. prosince 2012 vyznamenán Čestmír Hofhanzl Cenou Antonína Švehly, kterou mu udělila Nadace Klubu angažovaných nestraníků za stálý odvážný postoj v jeho publikační činnosti (viz dole několik připojenýcn fotografií, za které děkujeme jejich autorovi panu Martinu Vadasovi). Laudátio pronesl Ivan Mašek. Zavzpomínal na jejich společné poslancování v ČNR a posléze v Poslanecké sněmovně České republiky. Řekl, že ač ne vždy  s Čestmírovými názory souhlasil, vždy si vážil a váží Čestmírovy čestnosti, otevřenosti a "nesehnutosti". Cenu do Čestmírových rukou předal Jan Ruml. Přítomni byli jak členové Společnosti Antonína Švehly v čele s předsedou panem Pavlem Černým, několik členů KONS, tak i Čestmírovi přátelé pánové Vadas, Žegklitz, Hučín, Řičica, Štětina, Schlanger a další.

Myslím, že to, že jeden z významných členů Konzervativní strany, Čestmír Hofhanzl, byl vyznamenán cenou, nesoucí jméno jednoho z největších československých politiků, je oceněním člověka, který svým životem prokázuje, že víc než o vlastní prospěch mu jde o prospěch společnosti.

Projev pro pietní shromáždění k uctění památky Antonína Švehly

Vážení přítomní, dámy a pánové,

Antonín Švehla, jehož 79. výročí úmrtí si u jeho hrobky dnes připomínáme, je připomínán jako čelný agrární politik, konzervativec, muž 28. října 1918, spolupracovník a zároveň oponent T. G. Masaryka  (o jehož znovuzvolení presidentem v roce 1927 se ovšem osobně zasadil, ač sám presidentem mohl být). Byl ministrem vnitra v první prvorepublikové vládě. Stál u zrodu první Ústavy nově vzniklého státu. Byl architektem pozemkové reformy, trojnásobným předsedou vlády. A právem je nazýván mistrem politických kompromisů...

Jistě, to všechno Antonín Švehla byl. Dovolil mu to jeho intelekt, k němuž nepotřeboval akademických titulů, ale zdravý selský rozum. Umožnila mu to jeho nezdolná vůle a pracovitost, odvaha, vlastenectví, morálka, nesobecké, upřímné sociální cítění. A také a v neposlední řadě mu to dovolila doba, která tyto vlastnosti ctila. Jeho umění dosáhnout kompromisu vyvěralo z jeho lidskosti a gentlemanství a z toho, že v době, kdy žil, bylo s kým se čestně dohodnout. S komunisty však již tenkrát žádných dohod neuzavíral, věděl, s kým má tu čest...

Připomínáme-li si Antonína Švehlu, velkou osobnost našich moderních dějin, uvědomujeme si tím bolestněji, díváme-li se na naše současné politiky i na prezidentské kandidáty, jak zoufale nám osobnosti Švehlova formátu chybí.

Dovolte mi, prosím, abych v tomto adventním čase, kdy máme rozjímat, v čase, kdy se blíží Vánoce a kdy na nás doléhá zima, připomněl slova Antonína Švehly, která napsal při příležitosti 28. října 1932, tedy v době skutečné krize, a která můžeme chápat jako jeho morální apel pro tuto dobu: „Bohatí nemohou pychnout v přepychu a chudí nemohou zoufat v nedostatku. Probuďme svá srdce a svá svědomí, abychom v nich měli nejbezpečnější kompas." Ano, dámy a pánové, mysleme na ty, kteří naši pomoc potřebují, a probuďme svědomí těch, kteří nemají srdce ještě okoralá.

Děkuju Vám za pozornost.

Martin Rejman

předseda Konzervativní strany

Praha, Hostivař, 12. prosince 2012