Autor: Konzervativní strana

28. říjen – je důvod k oslavám?

„Tak demokracii bychom měli, teď ještě nějaké demokraty.“ (TGM)

Zítra uplyne 96 let ode dne, kdy vznikla Československá republika. Přestože nejde o kulaté výročí, 28. říjen stojí i letos za zamyšlení.

Ne všichni vznik nového státu vítali. Silná německá menšina (Němců žilo na území Československa více než Slováků) se s novým státem ztotožňovala jen z menší části, postupně a nerada. Nový stát měl v sobě od počátku nikoli zárodek potíží, ale velký, těžko řešitelný problém, s kterým se nakonec - vinou svou i vinou jiných - nedokázal úspěšně vypořádat. Samotný zánik Rakouska - Uherska byl dost možná zbytečný; z řady důvodů (geopolitických a bezpečnostních, hospodářských a jiných) se jednalo o krok zpět. Touha po dovršení národního obrození a snad i některé osobní cíle nabyly vrchu. Ambice vládnout z Prahy místo spoluvládnout z Vídně, nebo dlouhodobě provokovaná averze k Římu - to jsou jen další střípky motivů. Vzniklý stát měl k dokonalosti daleko. Vzdor tomu byl (často díky právě přetrvávající rakousko-uherské tradici) velkým úspěchem.

I v den vzniku nového státu málokdo tušil, jakou tento stát bude mít podobu, a jak dramaticky se bude měnit. Pamětníci v jeho nejvýchodnější části, roku 1945 protiprávně odtržené Podkarpatské Rusi, na tehdejší Československo vzpomínají snad s větší nostalgií než na Slovensku, na Moravě či v Čechách. Užili si dvacetiletí právního státu, který pro onu chudou oblast znamenal celkové povznesení, jaké nepoznala ani předtím, ani potom.

Dvacet let samostatnosti po r. 1918 v mnohém kontrastuje s dvaceti pěti lety svobody po roce 1989. Za první republiky jsme měli jaksi „svobodu navzdory" - navzdory sousedům a nepříznivým dějinným okolnostem. Byla to ale doba, kdy občané svůj stát milovali (i když ne všichni, jak je naznačeno výše), a kdy se s ním identifikovali mnohem více, než kdykoli po roce 1945. Byli na svůj stát hrdí, a právem, a tehdy také 28. říjen dokázali oslavovat. Na svou státní samostatnost dlouho čekali a věděli, že se nerozumí sama sebou. Však také trvala jen dvacet let.

Hodně pro Československou republiku znamenal její první prezident T. G. Masaryk. Ten dlouho před vznikem Československa tvrdil, že národy, zejména menší, musí vědět, proč mají existovat. Tedy že musí mít nějaký duchovní program. Svůj program shrnul do jednoduchého hesla „Ježíš, ne César". Můžeme nesouhlasit s Masarykovým pojetím Ježíše. Můžeme nesouhlasit s jeho programem pro český národ nebo s jinými idejemi. Ale musíme mu být vděčni za to, že nám potřebu programu připomínal. Právě program nám nyní zoufale chybí. I jiné Masarykovo heslo bychom si měli vzít k srdci: „Nebát se a nekrást", podobně jako - zejména v reakci na velmi nízkou účast u nedávných voleb - „Tak demokracii bychom měli, teď ještě nějaké demokraty.".

Československá republika měla ve svých základech věci velmi dobré, ale i problematické. K těm dobrým se rozhodně stojí zato vracet. 28. října se máme nad čím zamýšlet a rozhodně máme co slavit a na co navazovat.

Za Konzervativní stranu,

Josef Bílek

předseda