PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

22.10.2007

Autor: Dan Drápal

Zvítězí v EU zdravý rozum?

Jaké regulace ještě ano a jaké již nikoli?


V naší zemi - ostatně nejen v ní - je módou ledacos svádět na evropské předpisy a regulace a pohrdavě mluvit o „bruselských byrokratech". Zažili jsme to u nás před časem s balením koblih a předpisy pro řeznické provozovny.

Jistě lze diskutovat o každém jednotlivém opatření. Konstatuji však, že regulace sama o sobě mi nevadí. Pokud EU prosazuje např. přísné emisní normy pro automobily, pak to jen vítám. Pokud nás tlačí ke zkrácení soudního jednání, rozhodně nebudu proti.

Mám ale vážné obavy z legislativy, která výrazným způsobem zasahuje nikoli do možných zisků velkých koncernů, ale do soukromí a svědomí jednotlivců.

Konkrétně mám na mysli doporučení členským státům, aby jejich parlamenty uzákonily trestnost jakéhokoli tělesného trestání dětí.

Podobné zákony už v některých zemích platí. Takové Švédsko tento zákon zavedlo již před desetiletími. Vzpomínám si, jak jsem již v osmdesátých letech četl v Newsweeku pro mne tehdy těžko uvěřitelnou zprávu o jedné zcela normální křesťanské rodině, která musela emigrovat do USA, protože ji ve Švédsku hrozilo odebrání dětí kvůli tělesným trestům. Příslušný zákon vůbec nerozlišuje mezi výchovným plácnutím a skutečným týráním.

Jistě, jedna věc je znění zákona, druhá věc je jeho praktická aplikace. Je docela dobře možné, že Češi budou rozumnější než Švédové. Bude zde ale permanentní hrozba, že místo těch, kteří děti skutečně týrají, budou postihováni lidé, kteří se snaží své děti vést k poslušnosti a zodpovědnosti.

Podobných tlaků z Bruselu se opravdu bojím. Zejména ve světle zhruba dva roky staré aféry, kdy se evropským komisařem nemohl stát italský katolík Rocco Buttiglione, a to jen pro své křesťanské názory, rozhodně nikoli radikální či extrémistické. Klidu mi nedodává ani současný vývoj ve Velké Británii, kde katolické dětské domovy nedostaly požadovanou výjimku a musí nabízet děti k adopci i homosexuálním párům. Pokud se něco takového děje v Británii, považované za kolébku demokracie - a k demokracii přece patří i právo na menšinový názor - nezbývá než bít na poplach. Pokud regulace z Bruselu znamená i toto, raději s Bruselem opatrně.

 

8. října 2007

 

Dan Drápal