PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.06.2010

Autor: Jan Kubalčík

Zlaté časy ODS


S textem Adama B. Bartoše se shodnu v řadě tvrzení. Ano, je až trapné, že k odchodu vedla uvedená aférka. Ano, ti, kteří se z toho radují, jsou krátkozrací a napříště to mohou být oni, koho politicky korektní kolo, které takto pomáhají více roztáčet, semele. Ano, i Mirek Topolánek zašel na to, s čím v kauze výroků pana Duška zacházel... Zkrátka „kdo seje vítr...".

 

Důvodem mé reakce je však jedna konkrétní pasáž, kterou pro přesnost ocituji: „Topolánek měl rezignovat za své přehmaty a politická selhání. Za to, že jemu svěřenou pravicovou stranu přetvořil (či spíše znetvořil) na středovou rozplizlou partaj, kterou nechce volit už ani její skalní jádro. Za to, že vyprázdnil obsah její politiky i politiky vůbec, za to, že nahradil konzervativní program programem téměř levicovým.". S první větou stále souhlasím. Následující dvě věty jsou však extraktem jistého podivného přesvědčení.

Zmíněným „podivným přesvědčením" není nic menšího, než názor, že před nástupem Mirka Topolánka do čela ODS existovaly nějaké zlaté časy, kdy tato strana byla tou správnou konzervativní pravicí. ODS však byla ideově prázdnou stranou od samého začátku (ostatně stejně jako téměř všechny ostatní doposud parlamentní politické strany). Vždy si na konzervativní stranu jen rétoricky hrála a tím konzervatismus sám efektivně diskreditovala. Ne že by v ODS nikdy nebyli žádní skuteční konzervativci. Nacházeli se tam a věřím, že bychom jich tam pár nalezli i dnes. Ovšem autenticky konzervativní křídlo nebylo v ODS nikdy v čele a přinejlepším bylo svým vedením trpěno. Při každé příležitosti pak různé drobné kroky techniky moci postupně vytlačovaly konzervativce z ODS pryč, neboť lpění na principech se neslučuje s mocenskou politikou, kterou většina špiček ODS hodlala od počátku praktikovat. Typickými reprezentanty této politiky byli sice svého času méně celostátně viditelní, ale o to početnější komunální a později krajští politici ODS.

To „předtopolánkovská" éra jim dala vyrůst a dnes řadu z nich můžeme sledovat na celostátním kolbišti. Každý si ze své vlastní zkušenosti může dosadit své, já sám bych spolu se svými přáteli mohl přispět příklady o působení ODS v Brně. A opět: ne že by se nenašli slušní a poctiví brněnští komunální politici ODS, dokonce i konzervativní, ale vždy byli ve výrazné menšině a zakázky spřáteleným firmám (chci věřit, že jim navzdory) město Brno pod vedením ODS zadávalo jako na běžícím pásu.

Na celostátní úrovni se pak „předtopolánkovská" ODS blýskla také řadou skvělých kousků, z nichž jedním z nejvýraznějších je hlasování o norském plynu v roce 1996, kdy téměř všichni ministři ODS, v čele s tehdejším premiérem Václavem Klausem, hlasovali proti reálné diversifikaci našich energetických zdrojů a tím de facto pro naši větší závislosti na Rusku. Dlužno dodat, že to byly jisté skupiny v ODA, které dokázaly vytvořit tak silný nátlak na tehdejšího ministra Vladimíra Dlouhého, že ten pod pohrůžkou odvolání z vlády hlasoval v této strategické otázce nejvyšší důležitosti proti svému přesvědčení - tedy pro diversifikaci. ODA si tímto krokem pravděpodobně podepsala rozsudek smrti, neboť prokázala svoji naprostou „nespolehlivost". Skutečně spolehlivý totiž byl a v naší dnešní vrcholné politice stále může být pouze ten, kdo na žádných zásadách nestojí a je flexibilně připraven kdykoli vyhovět jakémukoli požadavku, i když by to bylo jednou hot a podruhé čehý. Čím větší zmatky a špína, tím totiž lépe - v kalných vodách se snadněji loví.

Musím se závěrem opravit. ODS nebyla od počátku „ideově vyprázdněná" a není takovou ani dnes. Jistou ideu má a sdílí ji s většinou ČSSD  i s řadou dalších našich parlamentních matadorů. Tou ideou je postkomunismus. Obdivovatelé „předtopolánkovské" ODS mohou popravdě Mirkovi Topolánkovi vyčítat pouze jediné: nebyl dostatečně zručný v zakrývání skutečnosti.