PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.06.2010

Autor: Roman Joch

VOLBY 2010: Kdo neví kam jde, dojde obvykle někam jinam


Lépe pochopíme kam jdeme, když si nejdřív uvědomíme, kde jsme.

Topolánkova vláda 2006-2009 byla nejpravicovější vláda v novodobé české historii. President Václav Klaus sice označoval Topolánka za vyprázdněného a centristického, ale za tento presidentův odsudek nejspíš mnohem více může fakt, že Topolánek získal v roce 2006 pro ODS více hlasů, jak absolutně tak relativně, než kdykoli předtím Václav Klaus. A to se nezapomíná a neodpouští.

Srovnejme výši daní za premiérů Klause a Topolánka, ocenění bratří Mašínů Topolánkem a jeho jednoznačné postavení se za spojenectví s  Amerikou, nejen rétoricky, ale i prakticky, když šlo o hodně (protiraketová obrana) - ve všech těchto bodech je z pravicového hlediska Klaus vedle „falešného a prázdného Topola" trpaslíkem. (Klaus je pravicovější než Topolánek, jen pokud euroskepticismus považujete za kritérium či důkaz pravicovosti, což já samozřejmě nečiním. Ale i tuto svou „causu", stejně jako i všechny předchozí, jichž byl symbolem (ekonomická reforma, pravice, ODS), Klaus zradil: pokud byl skutečně přesvědčen, že Lisabonská smlouva je protiústavní, což je názor, který já považuji za absurdní, měl jako president stoprocentní morální povinnost ji nepodepsat, ať se děje, co se děje.)

Problémem ODS - či parlamentní pravice v ČR obecně - je samozřejmě to, že je pravicí jen relativní, v poměru k sociální demokracii. I když rétorikou ODS je svobodné tržní hospodářství, její praxí je státní kapitalismus (ale to je praxí všech parlamentních stran u nás, včetně komunistů): cestou k bohatství je nikoli úspěch v konkurenci na svobodném trhu (to je příliš náročné), nýbrž státní zakázky na všech úrovních veřejné správy od „mých" politiků pro mě a mou firmu (mnohem snadnější).

Tento „státní kapitalismus", vlastně socialismus pro bohaté, je v ČR universálním modelem. Máme jakési široce chápané sociálně-demokratické zřízení: politika je rozdělena do partikulárních, vzájemně si konkurujících stran, jež si vydržují partikulární, vzájemně si konkurující podnikatelské skupiny (probůh, ne, nikoli konkurující na trhu, nýbrž konkurující právě o ony státní zakázky), a to je u nás obecným politickým konsensem.

TOP 09 naznačuje, že je napravo od tohoto konsensu, a mnozí její členové, nespokojeni s dosavadní politickou praxí, i skutečně jsou. Ale jiní zase, matadoři starého (tj. současného) systému, to jen předstírají. Celá jejich kariéra byla založena na honbě po státních zakázkách a jejich rozdělování.

Takže nevyřčenou otázkou ohledně TOP 09 je: kdo jsou ti lidé; jaké mají názory? A poctivou odpovědí je: „Nevíme.". Rozpětí zvolených poslanců za TOP 09 bude sahat od skutečných pravicových konzervativců až po levý střed, v otázkách jak morálně - kulturních, tak zahraničně-politických, tak  i ekonomicko-sociálních.

A vydrží v této sestavě poslanecký klub TOP 09 pohromadě celé volební období? Další nevyřčená otázka, na kterou je odpověď neznámá.

Sociální demokracie se za Jiřího Paroubka stala v jednom aspektu velice destruktivní silou: nejen v tom, že svoboda slova, diskuse a kritiky uvnitř strany naprosto odumřela (to těm, z nás, kdo sociálními demokraty nejsme, může být celkem jedno), ale především v tom, že sociální demokracie naprosto odvrhla, vlastně poplivala, pošlapala a nakopala někam to, co je pro přežití středně velké země uprostřed Evropy naprosto zásadní: konsensus v bezpečnostně-a zahraničně-politických otázkách. Sociální demokracie Jiřího Paroubka z nich za poslední čtyři roky udělala vnitropolitické politikum, a to ostře destruující jakýkoli konsensus mezi demokratickou levicí a demokratickou pravicí. Vlastně jej totálně pohřbila. Atlantickou vazbu poslala ke dnu a posunula se k neutralistické pozici rakouského typu.

To je to, co názorově nejvíce odlišilo Paroubka od jeho předchůdců Zemana, Špidly a Grosse: jakkoli měli své chyby (a Bůh ví, že jich bylo tolik, kolik na nebi je hvězd), ČSSD za jejich vedení byla v zahraniční a bezpečnostní politice zodpovědná.

Tato ČSSD - již ne více.

KDU-ČSL se po odtržení té své části, z které vznikla TOP 09, explicitně stala socialistickou stranou lidí, kteří chodí do kostela. Zajímá ji teď, zda se vůbec dostane do Sněmovny. Mě to taky zajímá.

Strana zelených už ví, že se nedostane. A jako taková už nikoho nezajímá.

A strana Věci veřejné? Ta je důkazem, že v ČR je možné, aby strana založená podnikatelskými zájmy za účelem získání státních zakázek, ale jinak naprosto bez programu, tedy názorově úplně vyprázdněná, leč se známým maskotem v čele, a dobře zafinancovaná (však ty peníze se pak po vstupu do Sněmovny na státních zakázkách vrátí), získala nad 5%.

Poučení? Před příštími volbami jiná podnikatelská skupina lačná po státních zakázkách zase zafinancuje jinou novou, „nezkorumpovanou", „čistou" stranu (že by Věci obecné?): žádný problém, vždyť přece televizních moderátorů či moderátorek, které lze pak jako maskota postavit do čela, je v ČR - naštěstí! - dost.

Tož, tady jsme. Ale kam jdeme?

Ty zajímavé otázky květnových voleb do Poslanecké sněmovny jsou tyto:

1.    Kolik stran se do sněmovny dostane a jaké?

2.    Získají ČSSD a KSČM dohromady nad 100 mandátů? Pokud ano, Paroubek volby vyhrál. Pokud ne, pak je sice neprohrál (za předpokladu, že získá více než ODS a stane se nejsilnější stranou ve Sněmovně, což já předpokládám), ale ani nevyhrál.

3.    Pokud Paroubek získá spolu s komunisty nad 100 mandátů, nabídne části ODS velkou koalici, anebo sestaví menšinovou vládu s podporou komunistů, tj. de facto koalici s KSČM (což já předpokládám, že by Paroubek v této situaci udělal)?

4.    Pokud Paroubek nezíská spolu s  komunisty nad 100 mandátů, navrhne části ODS velkou koalici a ona část ODS to přijme? (Dle mých zvědů, to je preferovaná varianta Václava Klause.)

5.    Pokud by dohromady ČSSD, KDU-CSL a TOP 09 (a případně VV) měly nad 100 mandátů a Paroubek by navrhl tuto koalici, kývla by na to TOP 09? (Zda by na to kývly KDU-ČSL a VV je zbytečné se ptát, odpověď je předem zřejmá.)

6.    Pokud Paroubek a komunisté dohromady nezískají nad 100 mandátů, budou rozhodující síly v ODS preferovat velkou koalici, anebo koalici ODS - TOP 09 - KDU-ČSL - VV?

7.    Kdo jsou nyní rozhodující síly v ODS?

Abych to shrnul: volby vyvolají více otázek než dají odpovědí. Odpověď na naši situaci nám nedají. Ledaže by tou odpovědí bylo: ČSSD a KSČM budou mít nadpoloviční většinu ve Sněmovně a spolu vytvoří (ať již otevřenou či skrytou) koalici. Pak:

•    Daně budou zvýšeny.

•    Státní výdaje se zvýší ještě víc, takže se celkově zvýší i deficit státního rozpočtu a zadlužení státu.

•    Krize státního důchodového systému se prohloubí, neboť stávající průběžně financovaný důchodový systém se reformovat nebude.

•    Poplatky ve zdravotnictví budou okázale zrušeny, ale v důsledku nedostatku peněz nedojde k  modernizaci                   a opravám vybavení státních nemocnic.

•    „Bezplatná" lékařská péče bude v průběhu času čím dále tím méně kvalitní.

•    Bude odhlasován nový tzv. antidiskrimanční zákon, který ještě více omezí svobodu slova, svobodu smlouvy a spolčování. Kritika sexuálního jednání, která je z hlediska Bible a židovského a křesťanského náboženství považováno za hříšné, bude coby projev fobie zakázána a nejspíš i trestána.

•    Budou schváleny adopce dětí mužskými homosexuálními páry.

•    Učebnice na státních školách, především na prvním stupni základních škol, budou přepsány do „genderově korektního" jazyka.

•    Česká republika se stane de facto neutrální zemí mezi USA a Ruskem, jakýmsi „mostem" mezi nimi. Něco na způsob Rakouska.

•    Kreml bude se zahraniční politikou Prahy velice spokojen.

•    Stáhneme jednotky z Afganistanu jednostranně, bez koordinace se spojenci v NATO.

•    Taliban bude se zahraniční politikou Prahy velice spokojen.

•    Naše zahraniční politika vůči Blízkému východu se stane „vyváženou", tj. budeme méně vlídní vůči demokratickému státu Izrael, ale velice vlídní vůči jeho arabským tyranským nepřátelům.

•    Damašek a Teherán budou se zahraniční politikou Prahy velice spokojeny.

•    V EU podpoříme návrh na zrušení embarga na dovoz některých typů zbraní do Číny.

•    Peking bude se zahraniční politikou Prahy velice spokojen.

•    Naši diplomaté v Havaně přestanou zvát na recepce na české ambasádě kubánské disidenty; naopak naše obchodní styky s Kubou se prohloubí.

•    Castro bude se zahraniční politikou Prahy velice spokojen.

•    Úřad pro studium totalitních režimů utlumí svou veřejnou činnost, až upadne do všeobecného zapomnění.

•    Lustrační zákon nebude prodloužen.

•    Bude legalizována (a obávám se, že snad i doporučována) euthanasie.

•    Jinak ale české pivo zůstane i nadále vynikající.

Taky odpověď, no ne?