Autor: Jan Friedlaender

Týdenní ohlédnutí

21. týden 2012

Ve světě, zejména v tom evropském, dominovala otázka dalšího vývoje okolo Řecka a jeho setrvání v eurozóně. Odchod Řecka a návrat k drachmě se čím dál tím více jeví jako pravděpodobný. Existuje celá škála názorů na důsledky, které odchod bude mít, a v jednotlivých zemích Unie i v Unii jako celku vznikají krizové plány, jejichž realizace by měla následky zmírnit. Nejpesimističtější scénáře počítají s šířením dluhové infekce do dalších, zejména jižních členských zemí; i ty by pak zřejmě sdílely osud Řecka.

Celá tato situace je především důsledkem nedostatečného legislativního zajištění společné měny, jež se zrodila 1. ledna 1999. Zavedení takovéto měny není slučitelné s fiskálním a monetárním suverenismem, doprovázeným navíc neplněním i těch pravidel, která se na počátku přes odpor suverenistů podařilo prosadit.

Pozice jednotlivých politiků z Unie a jejích členských států je dána především jejich postojem k cílové podobě evropské integrace. Je zřejmé, že ti, kteří by chtěli v budoucnu dojít až k evropskému federativnímu státu, nemohou souhlasit s odchodem Řecka z eurozóny či dokonce Unie a musí se snažit i za cenu značných obětí zemi pomoci, stejně tak jako ze svých zemí nevyškrtnou region, jemuž se nevede dobře. Budou-li si ovšem Řekové klást podmínku udržení dosavadního života nad poměry, pak zřejmě nic jiného než odchod nezbývá. Může být i doprovázen změnou jižní hranice Unie. Rizika takového řešení, i vojenská, jsou ovšem zřejmá. Čemu dávají přednost Řekové, to se dozvíme v červnových volbách.

Zaznamenejme ještě změnu maďarského tiskového zákona, k níž došlo na základě požadavku Evropské komise. Nepochybně je členství v EU činitelem ztěžujícím nástup autoritářských a totalitních sil, který je zákonitým průvodním jevem současné krize.

Doma je politický prostor zahlcen korupční aférou Davida Ratha, v níž postupně vycházejí najevo další podrobnosti. Pohotový zásah orgánů činných v trestním řízení je konečně dobrou zprávou z oblasti boje proti korupci a byla by ještě lepší, kdyby byla doprovázena zprávou o obdobném úspěchu v boji s korupčníky náležejícími k některé z vládních stran. Konečný účinek této dobré zprávy však nemusí být pro českou demokracii příznivý. Pravice se může radovat z poklesu preferencí ČSSD, ale možná že jen tak dlouho, dokud se neukáže, kam se ztracené hlasy přesunuly. A dosavadní Rathova popularita vzbuzuje úzkost. Agresivitu a aroganci přesahující veškeré hranice slušnosti nelze trestat soudně, ale měla být již dávno potrestána ztrátou hlasů. Leč to u nás jaksi neplatí.

Naše ekonomická situace se může prudce zhoršit nedobytností peněz z fondů EU, za kterou může výhradně naše neochota dodržovat pravidla této pomoci. Ta nemohla ujít kontrolním orgánům Komise, které odhalují i skutečnosti typu, že X.Y. údajně pracoval toho či onoho dne na evropském projektu, ač byl téhož dne v pracovní neschopnosti. Nacionalisté všeho druhu určitě spustí kampaň o tom, jak jsme Unií utlačováni. Bude to stejně trapné jako žadonění premiéra o uvolnění výplat s tím, že jejich zadržení by nám zruinovalo státní rozpočet. K tomu všemu ještě přistupují znepokojivé zprávy o „úpravách" některých zpráv o projektech. Jsme si s Řeky velice blízcí. Švindl nevadí, když není prozrazen. Odposlechy vadí, jimi zjištěné lumpárny nikoliv. Maradonovy góly rukou platí, jen když to rozhodčí nevidí anebo vidět nechce.

Otřesná je také zpráva o břeclavském patnáctiletém darebáčkovi, který si vymyslel zmrzačení romskými útočníky. Slova omluvy od nacistické luzy, která v zápětí zaútočila na Romy, se pochopitelně nedočkáme. Ale i řada dalších občanů, a nejen v Břeclavi, by měla zpytovat svědomí.