Autor: Karel Ledvinka

Předčasné volby 2021

Současní mocní chtějí opět obcházet Ústavu a manipulovat ji i občany.

---

 

Poslední události na české politické scéně ukazují, že současná politická reprezentace se nachází v žalostném stavu. Je to jistě hloubkou lidské morální devastace, způsobené prožitím dvou totalit. Je to jistě také tím, že se po listopadu 1989 nepodařilo prosadit moderní politickou kulturu a také tím, že jsme se nedokázali vyrovnat s komunistickou minulostí. Ve společnosti dochází k degradaci života do pouhého přežívání a užívání si, na úkor pravdy, otevřenosti a jí odpovídajícího svobodného jednání. Místo toho, aby právo vládlo nad silou, síla, v zájmu určitých skupin občanů, si osobuje právo vládnout právu. Odsuzuji tento způsob života, odsuzuji neúctu politiků k právu. A nepřestanu zdůrazňovat, že úcta k Ústavě je nejvyšší občanský princip - tedy každopádně mnohem vyšší, než mnohdy sobecké skupinové, či dokonce osobní zájmy. Vláda síly nad právem je ale přece cestou do pekel.

Současní mocní chtějí opět Ústavu obcházet a manipulovat ji i občany. President republiky si ji dokonce vysvětluje podle sebe a podle názorů svých poradců. Když ale někdo ohrožuje demokracii, i kdyby to byl president, a tudíž občanskou svobodu neústavními kroky, každý slušný občan by se měl ozvat. Zvlášť, když poslanci a senátoři mlčí a Ústavu nechrání. Byl jsem a vždy budu proti přímé volbě presidenta, protože jsem zastáncem parlamentní demokracie. To, že při volbě presidenta se poslanci a senátoři chovali v nepřímé volbě otřesně, neznamená špatná pravidla, ale špatné volitele. Ti měli být vyměněni. Právě proto, že nebyli vyměněni, vymysleli populisticky proti zásadám Ústavy přímou volbu presidenta. Nemluvě o tom, jak jsou v důsledku toho presidentské pravomoci zneužívány.

Zhruba před rokem do toho všeho zasáhl koronavirus. Chápu, že politici mají velkou odpovědnost v krizových situacích nejen vůči svým voličům, ale vůči všem občanům. Proto neodsuzuji opatření, která vláda provedla v prvních měsících. Naproti tomu musím zmínit selhání vlády ve 2. pololetí 2020. V této době místo přípravy na druhou vlnu pandemie zcela selhal premiér Babiš, který odmítnul rady odborníků a prosadil jednoznačně populistické kroky, které nás dostaly do fáze nepřipravenosti v boji proti koronaviru. Je také nutné připomenout nesmyslnost jeho chlubení, že jsme nejlepší na světě: Jako by neznal známé poučení, že pýcha předchází pád. Ukázalo se, jak nesmyslné bylo jeho prohlašování, že bude stát řídit jako firmu. Tím ublížil i celé vládě. Ještě horší bylo jeho pohrdáním parlamentem. Opustit parlamentní demokracii, která je pilířem naší ústavnosti, si dovoluji považovat za politický zločin. A za hrůzu považuji skutečnost, že si to poslanci nechali líbit.

Pro nás pro všechny je jistě dobře, že díky činnosti a práci skutečných odborníků a fantastické práci zdravotníků, policistů, vojáků , hasičů a všech dobrovolníků a pomocníků, ale také díky tlaku parlamentní opozice začal boj s koronavirem být úspěšný. Je jisté, že se budeme ještě dlouho omezovat, že budeme muset dodržovat přísná epidemická pravidla, atd., atd. Ukázalo se jasně, že koronavirus není a ani nesmí být věcí politickou, ale odbornou. Ukázalo se totiž, jaké plody to nese, když si politici o sobě myslí, že rozumí všemu, že jsou všemocní. Nejsou! Naštěstí!

A do toho všeho máme před parlamentními volbami. Do toho všeho vychází najevo, že na našem území řádí cizí špioni, do toho všeho president přestává hájit zájmy občanů tohoto státu, a do toho všeho politické strany nevědí, jak si s touto situací počít. Především proto, že všichni se už těší, jak se po volbách budou podílet na moci. Proto také vymýšlejí, aby tu moc měli co nejdříve. To je ale veliký omyl. Všechny politické strany, bez rozdílu, zda jde o pravicové, levicové, středové, či jinak orientované, by měly hlavně připravit své volební programy, které nabídnou svým voličům. Programy by měly být jednak splnitelné a jednak by měly obsahovat to, co občany zajímá nejvíc. Např. jak se chtějí vypořádat s koronavirem, jak se vypořádat se strachem z nákazy, s očkováním, jak nastartovat ekonomiku, jak se vyrovnávat s šíleným zadlužením, jak se vyrovnat s presidentským nedodržováním Ústavy apod.

Strany vládní koalice se budou vymlouvat na koronavirus a zakrývat své chyby, na nesmyslný nátlak opozice a poukazovat na to, že příště to budou dělat lépe. Extrémní strany se budou vymlouvat na zločinnou byrokracii EU, poukazovat na zbytečnost Severoatlantické aliance apod. Stávající opozice bude zdůrazňovat, jak to vláda dělala špatně a jak to ona, jako budoucí vládnoucí koalice, bude dělat lépe. Že určitě chce zůstat v Evropě a euroatlantických strukturách, že určitě nechce do struktur euroasijských, že bude podporovat občanskou společnost na úkor populistů, atd., atd. Začne normální demokratický ideologický boj. Což je správné. Ale už v této době se ukáže, kdo s kým chce spolupracovat, kdo s kým bude schopen spolupracovat.

Současné návrhy na rozpuštění Sněmovny, resp. předčasné volby, nebo jiné podobné návrhy logicky patří do opozičního politického arzenálu, mají se využívat, zvlášť pokud se ukazuje, že vládnoucí koalice nemá parlamentní většinu. Jednak jsou však podle mě momentálně ve skutečnosti marné. Zejména ovšem nesmí vybočovat z rámce Ústavy a ona možnost snadného „seberozpuštění" Poslanecké sněmovny v Ústavě nikdy být neměla a - podobně jako přímá volba presidenta - by z ní měla být prostě odstraněna. Zdánlivě jednoduché recepty ušité ad hoc za účelem zjednodušení procesů v ústavním rámci nemohou v dlouhodobé perspektivě přinést nic dobrého.

Závěrem si dovolím shrnout mé myšlenky tohoto spisku: Věřím, že tentokrát při parlamentních volbách se konečně znovu ukáže, kdo chce a kdo nechce navázat na ideály listopadu 1989.

 

Autor je ekonom a politik, v 90. letech poslanec a místopředseda ČNR a PS PČR, dnes jako nestraník člen Smírčího soudu Konzervativní strany.

 

 

---