PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

07.09.2009

Autor: Jan Friedlaender

Právo a lid

"...v demokracii nejde o vládu lidí, nýbrž o vládu práva."


Okolnosti mě nutí si s touto poznámkou pospíšit a tak nevím, jak rozhodne Ústavní soud o stížnosti poslance Melčáka a o možnosti konat volby v původním termínu. Sám z jejich možného odkladu nadšen nejsem a zamítnutí stížnosti bych tudíž spíše uvítal. Leč s jednou podmínkou: že totiž soudci dospějí k tomuto závěru s bezpečným vědomím, že napadený ústavní zákon protiústavní není. Pokud by tak učinili pod nátlakem prezidenta, vůdců politických stran a případně rezolucí pracujících, znamenalo by to konec právního státu a tím i demokracie v Česku, pokud ten už nenastal. Připomínám výrok předsedy Nejvyššího správního soudu pronesený v České televizi již téměř před rokem, podle něhož Česká republika není právní stát.

Demokratický systém je založen na rovnováze moci zákonodárné, výkonné s soudní. V žádném případě nelze přistoupit na výroky prezidenta a dalších politiků přisuzující moci soudní jakousi inferioritu, protože její představitelé postrádají legitimitu přímé volby (má ji snad u nás prezident a vláda?). Je naopak naprosto v pořádku, je-li každá z těchto mocí ustavena jiným způsobem. V opačném případě by dělba moci postrádala smysl. A připomeňme si zde Fareeda Zakariu, jenž ve své Budoucnosti svobody uvádí, že nejvyššímu stupni důvěry se v demokraciích těší právě instituce přímo nevolené, mezi nimi i soudy.

Bývalý ústavní soudce prof. V. Cepl se mnohokrát vyjádřil v tom smyslu, že v demokracii nejde o vládu lidí, nýbrž o vládu práva. Práva, které chrání jak většinu, tak i menšinu. Tuto pravdu si právě především justice a zvláště pak Ústavní soud musí uvědomovat. Ve svém rozhodování musí respektovat zákon, i kdyby devadesát devět procent všeho lidu chtělo rozhodnutí jiné. Odmítnuty musí být i prezidentské výroky o tom, že se z Česka stává soudcovský stát. Naopak, existuje v minulosti (1995) přinejmenším jedeno rozhodnutí ÚS, kde většinové mínění zřejmě dostalo přednost před právem. Kéž by šlo o případ poslední.

Existuje samozřejmě možnost, že se soudy vydají autonomní cestou a nebudou respektovat ani lid, ani právo. Je třeba pečlivě hledat mechanismy, jak toto riziko omezit. Vyloučit je nelze. V životě společnosti neexistují jistoty, nýbrž jen vyšší či nižší pravděpodobnosti.