Autor: Vlastimil Podracký

Poslední zodpovědný

Kdo sleduje chování prezidenta Klause v posledních dnech, položí si určitě otázku: Vychází ze záměru, nekompetentnosti nebo reflektuje souhru náhod. Záměr bych viděl v prodlužování podpisu Lisabonské smlouvy (dále jen LS) a čekání na vítězství britských konzervativců začátkem příštího roku, kteří ho podpoří. Nekompetentnost by mohla být spatřována v tom, že otázku bezpečnosti před prolomením poválečných zákonů uplatňuje s takovou vehemencí až teď. Nebo je to výsledek celého vývoje, který nepředvídal, a prostě vytáhl svůj poslední trumf.

Je sice pravda, že prezident již o možnosti obejití Benešových dekretů přes budoucí evropské soudy frekventoval, dosti o tom mluvil, ale zase si nemyslím, že vyčerpal všechny možnosti během projednávání, aby tento svůj názor vnutil vládě a donutil ji k nějakému účinnému jednání vedoucímu k dodatkům podobným jako mají Poláci a Britové. Nejspíše se domnívám, že spoléhal na odmítnutí LS v Irsku a tím nepotřebnost tuto nepříjemnou kauzu vytahovat vůbec. Po irském referendu se konečně musel odhodlat vyjít ven s tímto argumentem zcela otevřeně, prostě ukázat karty s posledním trumfem.

Nejsem právník, abych mohl tvrdit, že záruky jsou i bez tohoto dodatku dostatečné, nicméně jistě každého napadne, proč tedy dodatky si vynutili Poláci a Britové? Oni snad nemají dostatečné právní záruky? Polákům jde přece ještě daleko o víc než Česku, vždyť by museli vracet majetky osmi milionům lidí. Ale jsou i další státy, které znárodnily po válce Němcům majetek, i když ne v takovém rozsahu. A co Slováci? Tam byl konfiskován majetek jak Němcům, tak Maďarům. Co Rumuni? Co Slovinci? Těm je to opravdu jedno, když podepsali LS levou zadní?

Proč Poláci na rozdíl od nás se věnovali tomuto dodatku s pozorností, je podle mého soudu daleko větší kompetentností a zodpovědností polských politiků za národní zájmy. Opět se ukazuje, že prezident Klaus je opravdu posledním zodpovědným politikem této země. Dál už nestojí nikdo. Topolánek je sice operativní a pragmatický, ale dál už nic. Není veden nějakou vyšší myšlenkou, prostě dělá to, co se momentálně musí a tím to končí. U Paroubka je to ještě horší. Je to jen populista, nic víc, slíbí cokoliv, i kdyby to mělo následně zničit stát. To dokázal i v době českého předsednictví.

Je to opravdu tristní situace státu v takové rozhodující době s takovými lidmi. Zde bych si neodpustil poznámku, že za situaci v ODS nese ovšem Klaus velkou zodpovědnost a neexistence schopných a státu oddaných politiků je též jeho vina, když se spoléhal v rámci svého liberálního přesvědčení jen na podnikatelské a manažérské schopnosti svých odchovanců. K čemu je ovšem v čele vlády manažér, když stát nemá ideu, kterou by se řídil, a manažer vlastně neví, čemu má sloužit. Poslední ideou byla transformace hospodářství a poté se už objevila ideová prázdnota doprovázená jen osobními a skupinovými zájmy.

Ale přesto všichni tvrdí, prý na základě právních expertíz, že Benešovy dekrety se prolomit nedají. Věřím, že tomu tak je. Jenže zde je právě rozdíl mezi smýšlením povrchním a zodpovědným. Jak správně dodal ve včerejší diskusi na TV Prima poradce prezidenta Hájek, experti nenesou za svoji expertízu zodpovědnost, oni jen radí. Expert dělá jen svoji práci. Zodpovědnost je na politicích a jejich pozitivistické myšlení bez ideálů právě vede k rozhodnutí na základě pouhého alibizmu: „Experti řekli, takže jsem se podle nich zařídil. Pokud nemají pravdu, já za to nemohu." Ale řízení státu není jen vykonávání momentálních operativních úkonů, politik není jen manažér, který organizuje experty a jejich závěry přenáší kamsi dál. Je to zodpovědnost do budoucnosti a tu zřejmě cítí pouze Klaus. Prostě jedině on dělá to co je v ostatních státech samozřejmé, prostě to, co dělali polští a britští politici, kteří vytvořili ke stávajícím, jistě též dostatečným právním zárukám další, protože poválečné zákony nejsou v těchto státech, stejně jako v našem, jen smlouvou na koupi kanape, ale mají fatální důležitost.

Benešovy dekrety jsou svým způsobem vřed v právním systému, jsou nemravné a neodpovídají současným představám o právu. V jiných státech se stejným problémem, se již vyrovnali jinými právními normami a poválečné zákony nejsou hlavní oporou práva. Polsko si v přístupových jednáních s EU vymohlo různé dodatky, které jim zajišťují, že svoje nemravné poválečné zákony nemusí používat. Je vidět, že jejich reprezentace opravdu v tom něco dělá, a nejen reprezentace politická. Když přede dvěma léty byl nátlak na Polsko od vyhnanců ze západních polských území ohledně nějakých finančních nároků, vystoupil v televizi katolický kněz a řekl, že Němci Polákům dluží několik stovek bilionů dolarů za válečné náhrady a zatím nic nedali. Rád bych viděl u nás katolického kněze něco takového říkat. To platí o všech univerzalistických organizacích. Prostě v prostředí nezájmu za společný osud se může stát, že i jednotlivec velmi doplatí na věci, o kterých si myslí, že se ho netýkají. Když Českoněmecká smlouva z r. 1997 maže jakékoliv závazky obou států, znamená to, že Němci nejsou povinni žádné reparace platit. Také česká strana nic neplatí. Jenže státy nejsou jednotlivci. Jednotlivci mohou vždy vznášet nároky a zde tedy je nutno se stále opírat o Benešovy dekrety a stále slyšet nářky rádobymoralistů, jak je to nemravné. Byla tedy udělána Českoněmecká smlouva odpovědně? Má v tom Klaus špatné svědomí, které se dnes ozývá? Těžko říci zda vlastně taková smlouva může o jednotlivcích rozhodovat. Nicméně si myslím, že mohlo být učiněno více, když se to druhým podařilo.

Že by sudetští Němci dosáhli nějakého vrácení nebo zaplacení majetku je opravdu velmi nepravděpodobné. Jsou i různá podpůrná opatření, která to ztěžují. Třeba to, že dostali už od německé vlády jakési vyrovnání, které by museli vracet, pokud by dostali jinou platbu. Většině by se to nevyplatilo. Proto by požadavky bylo možno očekávat jen od velkých majetkových vlastníků a dále u těch, kteří nejsou německými občany (třeba občané Argentiny). Nedovedu si představit, jak by to pohnulo vnitřními poměry. Určitě by toho využili komunisté a možná i zvítězili ve volbách, protože jen oni by dokázali zabránit, aby se to neuskutečnilo. Co by následovalo nelze odhadnout. Myslím si, že jen opravdový sabotér a zakuklený anarchista nebo příznivec znárodnění, si může přát aby se Benešovy dekrety prolomily. Rusko je už dnes dost silné, aby se bylo možno o něj opřít.

Rusko by mohlo na celé situaci vytěžit. Výplaty odškodnění sudetským Němcům by určitě musely být spojeny s výplatou reparací našemu státu. Pokud by byly reparace Česku, musely by být i ostatním. Otevřením Pandořiny skříňky by přišly pochopitelně na přetřes i ostatní záležitosti spojené s náhradami spojenými s druhou světovou válkou. Němci nezaplatili téměř žádné reparace. Tehdejší SSSR se sice zahojil částečně odvezením některých technologií z východního Německa, ale to je jistě úplná drobnost oproti milionům mrtvých civilistů zabitých plošným ničením a vyvražďováním vesnic německými ozbrojenými složkami. Určitě by si na své přišla Ukrajina a Polsko. Co tak zničená Varšava a Kijev? Kdo nahradí dětem zabité rodiče? Kdo nahradí státu jeho zabité spoluobčany? Lze mávnout rukou nad desítkami milionů mrtvých civilistů. Toto všechno se otevře. Možná se konečně i mladá generace dozví, že nacisté nelikvidovali jen Židy a občany Lidic, ale ve větší míře obyvatele Evropy, především na východě. Možná se i změní smýšlení a pohledy dnešních uspaných pozitivistických liberálů. Bylo by to dobře nebo ne?  Konečně by se opět pozvedli komunisté, kteří budou tvrdit a to podle pravdy (zcela výjimečně), že oni byli hlavními bojovníky proti nacizmu a že východní národy položily nejvíce obětí na jeho porážku. Komu by to všechno prospělo? Ale ono se to může otevřít už nyní s projednáváním Klausova dodatku k LS.

A pokud by se mělo opravdu platit, muselo by se zaplatit všem obětem. Nedovedu si představit takovou částku, kterou by muselo zaplatit Německo a tím i EU východním státům, které členy EU nejsou. Konečně bychom na tom prodělali i my, protože jsme především na Německu obchodně závislí.