Autor: Jaroslav Cabal

Otřesná ukázka současných českých politických „elit“

Ad diskusní pořad ČT Otázky Václava Moravce z 11.11.2012

Po nedělním pořadu Otázky Václava Moravce (11.11.2012) musel každý, kdo má elementární přehled o hospodářsko-ekonomických problémech tohoto světa, nebo zdravý selský rozum, dospět k definitivnímu potvrzení těch názorů, které jsou velmi kritické k úrovni řízení věcí našeho státu, krajů i mnoha obcí. Mediálně stvořená novinářská „hvězda" Václav Moravec tentokrát ve svém pořadu zřejmě omylem připustil srovnání excelentního, dobře připraveného, zástupce podnikatelské sféry pana Březiny s neuvěřitelnou odbornou bídou šéfa hospodářského výboru PS PČR Milana Urbana (ČSSD) a stejně (ne)fundovaného předsedy rozpočtového výboru Ing. Pavla Suchánka (ODS).

Vůbec nechápu kdo jsou ti lidé, kteří po zhlédnutí tohoto pořadu jsou stále ještě ochotni dávat své voličské hlasy mnohým úplatným a plýtvavým socialistům - léčitelům dluhů ještě většími úvěry, nebo lidé kteří si myslí, že problémy vyřeší representanti deklarativně pravicové strany. ODS místo slibovaných skutků spíše hojně generuje korupční kauzy; přísliby řádného, účelného a šetrného hospodaření s veřejnými prostředky zůstávají opakovaně nenaplněny. Jen na počátku vládnutí Nečasova exekutiva jako jediná od roku 1989 nesměle řízla do přebujelého aparátu, avšak zastavila se a zcela nezvládla řízení státních a polostátních podniků.

Oba politici pobíhají po chodbách sněmovny již hezkou řádku let a v celé nahotě ukazují skutečnou úroveň současné politické representace jak na extrémní levici (srovnej s Demokraty v USA) tak i, zcela jistě nepřesně řečeno, na pravici (srovnej například s britskými konzervativci).

Frázovitá jalová vystoupení obou významných representantů Parlamentu České republiky hluboce kontrastovala s rozumnou věcností, přímočarostí a všeobecným přehledem úspěšného drobného podnikatele.

Funkce předsedů z hlediska hospodaření státu nejdůležitějších výborů parlamentu evidentně zastávají lidé, kteří zdaleka svou úlohu nezvládají. Nemají patřičné vzdělání v potřebném směru a nejsou schopni, a zřejmě ani ochotni, se v pozicích, které jim již mnoho let umožňují proniknout do labyrintu ekonomiky a práva, učit.

Ing. Pavel Suchánek vystudoval při náročné práci poslance hotelovou VŠ a je známo, že k absolutoriu předložil diplomovou práci, jejíž úroveň se stala předmětem až humorných diskusí. Navíc stíhal tenisové a golfové turnaje téměř po celé Evropě, dokonce i v Emirátech, občas s lodivody polostátních firem. Jako předseda hospodářského výboru si v minulém volební období při schvalování rozpočtu státu dokonce vyjel na sportovní utkání! Musel tedy skutečnou poslaneckou práci notně šidit - jako tu diplomku. Ve vyspělých zemích by takový „odborník" nemohl obdobného postu v žádném případě dosáhnout, a jen stěží pronikne na parlamentní půdu, natož aby tam vydržel po svých prohřešcích více období. Bohužel ODS nemá ani za takového „výlupka" lepší náhradu a sluhové, které si „porcováním medvěda" z části špatně orientované regionální členské základny vyrobil, jej v nominacích podrží...

Milan Urban zase nemůže vůči Nečasově vládě myslet vážně apely, jejichž realisací by byly veřejné finance uvrženy do ještě hlubšího zadlužování. I hlupákovi je jasné, že pokud závazky narůstají, tak se situace horší, a nemůže se tudíž zlepšovat.

Peníze ve veřejné sféře totiž působí podstatně jinak jak v té podnikatelské. Dobrý hospodář si půjčí na investici do své firmy s tím, že se mu později peníze vrátí, zaplatí své závazky, a ještě něco vydělá, a samozřejmě ve prospěch všech zdaní.

Ve veřejné sféře se vynaložené peníze „rozloží" do několika proudů. Jedním protečou přes investiční projekty či nákupy služeb nebo zboží. Udrží tak sice zaměstnanost a přispějí k vyšší koupěschopnosti, tj. k ziskům obchodníků, přes zisky bank, hypermarketů, a prostřednictvím dovezeného zboží však citelná část těchto peněz ze země uniká.

Jiným proudem zase prostředky unikají ve mzdách, v předražených zakázkách, a následně stejnými cestami jejich významná část ven ze země. Peníze, krev ekonomiky, zmizí aniž by veřejná správa pro stát získala nějaký vyšší a hlavně stálý profit a z veřejných dluhá platíme všichni astronomické úroky nadnárodním bankám. Pokud Milan Urban není hlupák, tak se nás snaží drze a okatě obelhávat.

Chtějí-li oba pánové překonat své povrchní uvažování a hájení svých osobních sobeckých zájmů, musí nahlédnout hluboko pod povrch jejich nabiflovaných frází. Museli by být schopni nahlédnout k pramenům současných krizí v jednotlivých zemích našeho světa a zbavit se vlastního sobectví. Museli by vědět, v kterých místech je generován kapitál, jak se reprodukuje, rozmnožuje, kam vlastně teče, v neposlední řadě jak je „plachý", a hlavně co je tím kapitálem. Museli by hledat všechny možné cesty, jak podpořit naše občany (poctivě platící daně doma) v často nerovném podnikatelském prostředí, které je často deformováno praktikami nadnárodních společností.

Dobrý hospodář s veřejnými prostředky musí všemi možnými způsoby podporovat podnikatelské aktivity našich občanů také v zahraničí. Jednoznačně musí podporovat takové podnikatele, jakým je pan Březina. A to nikoliv finančně, ale zejména vytvářením příznivého prostředí. V tomto oba potentáti neudělali téměř nic, ba naopak.

Jednoznačně totiž platí, že vyšší a stálejší příjmy státní pokladny může zajistit zejména kapitál (ať domácí či zahraniční) stavějící na zdejší vysoce kvalifikované pracovní síle a export našich služeb či u nás vyrobeného zboží s vysokou přidanou hodnotou. Pokud významné podnikatele vyplašíme slabostí právního státu, naší nepřebernou džunglí různých omezení a daňovými či jinými finančními zátěžemi, prchnou tam, kde pro něj budou lepší podmínky. Kapitál v držení českých občanů přitom mívá větší sklony ke stabilitě, zatímco ten v držení cizinců prchá ke zdanění v rodných zemích, nebo ve formě dividend a jiných výnosů k podpoře tamních firem či akcionářů snadněji. Útěk kapitálu ze země je zřejmý právě v ekonomikách s výraznými problémy, například Řecku či Španělsku. Významně se tak prohlubuje tamní propad ekonomiky, rychle tají finanční rezervy jejich bank a slábne proud peněz do státní pokladny.

Důvěra finančního trhu v tu či onu ekonomiku se dá ztratit velmi rychle, ale při zlepšení podmínek a stability jen pozvolna přichází zpět.

Diskuse u Moravce ukázala v celé nahotě hluboký personální úpadek zejména v hlavních vládních stranách po roce 1989, tedy v ODS a ČSSD.