PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

23.02.2012

Autor: Jiří Nedoma

Otevřený dopis k udělení nejvyšších státních vyznamenání

Vyznamenání Mašínům! Konzervativní strana se opět připojuje.


Vážený pan

Milan Štech

Předseda Senátu Parlamentu ČR

Valdštejnské nám. 4

110 00  Praha 1

 

 

Praha, 18. února 2012.

 

Vážený pane předsedo,

 

blíží se výročí „Vítězného února". K tomuto datu řadu let předkládám návrhy na vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů, jako symbolu boje za svobodu našeho národa proti komunistické totalitě a od minulého roku též skupině kpt. Karla Sabely a mjr. Miloslava Jebavého, důstojníků tankové jednotky v Žatci, kteří připravovali osvobození Prahy po únorovém puči roku 1948, za agenty chodce pak Otovi Rambouskovi a hrdinovi-útěkáři z Leopoldova a účastníkovi bojů na východní frontě Pravoslavu Reichlovi. Návrh je i návrhem cesty k nápravě morálky v naší společnosti, neboť nacistická okupace a 40 let komunistické totality morálku společnosti silně degradovaly. Bez nápravy morálky společnosti nelze zajistit v budoucnosti svobodu národa a stejně tak i nápravu ekonomiky státu.

V souvislosti se schváleným zákonem o přímé volbě prezidenta se chci zabývat tímto tématem a připomenout otázkou stálého zadlužování státu a s tím související morálkou. Pro informaci v současnosti státní dluh dosahuje částky 1.5 bilionu korun a dluh stále narůstá.

Blížící se výročí „Vítězného února" dává možnost zamyslet se nad jeho důsledky i v současnosti. Jeho vliv na morálku máme možnost pociťovat i v dnešních dnech. Jeho odkazem jsou již poznamenány tři generace našich občanů. Jeho nositelé jsou stále na nejvyšších místech ve státní správě a v ekonomice. „Vítězný únor" byl pouze puč řízený cizí velmocí ve smyslu ruské politiky již od dob carského Ruska a organizovaný komunistickou spodinou společnosti. Bohužel se generace našich otců a dědů této demoralizaci nepostavili, stejně jako v letech 1938-1939 nacistickému Německu. Demoralizace, která po těchto událostech následovala má své pokračování i v morálce dnešní společnosti, neboť se společnost s minulými zločiny let 1938-1989 dosud nevyrovnala. Největším zločinem svým charakterem tak podobných totalitních režimů, nacistické a komunistické, byla systematická likvidace skutečné elity národa, kterou do značné míry lze pozorovat i v současnosti. Pokračující postupné odhalování bývalých agentů komunistického režimu, kteří stále zastávají vedoucí místa v politických stranách, ve státní správě, soudní moci, v ekonomice i na vysokých školách a ve vědě, je pro morální obrodu národa stále nedostatečné. Je třeba si přiznat, že tito lidé jsou velmi zdatní v získávání finančních prostředků poskytovaných státem či z „české podnikatelské sféry", neboť jde většinou o spřátelené „komunistické kádry" minulé doby před rokem 1989, kteří působí ve státní správě nebo „socialisticky privatizovali" státní podniky. V podstatě však brzdí další rozvoj svých pracovišť. Tak je tomu v podnicích vlastněných státem, na universitách a vědeckých ústavech. Negativní případy na vysokých školách, především na právnických fakultách, a na soudech je toho jasným důkazem. Od roku 1938 a především od roku 1948 prostupuje snaha zničit tradiční křesťanský morální a hodnotový systém, což přetrvává až do dnešních dnů. Výsledkem je i negativní hodnocení činnosti skupin a jednotlivců neváhajících se nacistickému a komunistickému systému postavit i se zbraní v ruce jako rodina Mašínů ve dvou generacích a jejich spolupracovníků, skupiny odbojářů proti nacizmu - aktérů atentátu na Heydricha či o několik let později skupina kpt. Karla Sabely a mjr. Miroslava Jebavého a dalších.

Bohužel „Sametová revoluce r. 1989" nic na morálce nezměnila, neboť šlo jen o modernizaci předchozího režimu. Bývalé komunistické mocenské elity, bývalí estébáci, „podnikatelé" jako Kožený, Vostrý, kpt. Minařík, Krejčíř, Pitr, Junek, Saudek (Škoda Plzeň), Pastrňák (Vítkovice), Maroušek (ČKD Praha) a další privatizovali státní podniky za velmi nízkou cenu. Výsledkem jejich činnosti v podnicích byly jen miliardové ztráty a nedobytné pohledávky bank. Tyto podniky a další podniky jako Poldi na Kladně, sklářské podniky a porcelánky buď úplně zanikly, nebo dnes vydělávají miliardové hodnoty novým majitelům. To, že někdo emigroval, ještě neznamená, že nebyl na minulý komunistický režim napojen, což byl např. případ kpt. Minaříka a Koženého a jistě řady dalších.

Ekonomika je pro občana a politik má sloužit občanovi. Skutečnému národohospodáři jde o primární růst ekonomiky, která produkuje bohatství schopné celonárodního přerozdělování prostřednictvím zdravotnictví, sociální péče i důchodů. To však neznamená, že se přerozděluje podle potřeb stran, aby měly dostatek voličů, kteří je dotlačí k moci. Skutečný národohospodář cítí nezadatelnou odpovědnost za národní hospodářství, což v současnosti nikdo necítí, naopak stát se dále zadlužuje, navíc nám chybí skuteční národohospodáři, jako byl Alois Rašín.

V souvislosti se schváleným zákonem o přímé volbě prezidenta se hovoří asi o osmi možných kandidátech. Kandidát na prezidenta potřebuje 50.000 podpisů od spoluobčanů. Tak jak je tento požadavek formulován, pak podle výkladu Ministerstva vnitra ČR, mohou si jednotliví kandidáti vzájemně přesouvat podpisy spoluobčanů. Občan tedy může podpořit svým podpisem i několik kandidátů, což je možnost pro další korupci. Domnívám se, že jestliže má občan nějaký názor na vhodného kandidáta, pak podporuje pro první kolo jen jednoho svého kandidáta. Rozumný občan nebude chtít pro svého kandidáta mít více konkurentů a tedy menší naději na jeho zvolení v prvním kole nebo jeho postup do dalšího kola. Pokud neuspěje jeho kandidát v prvním kole, pak občan bude muset zvažovat, kdo z kandidátů ve druhém kole nejvíce vyhovuje jeho názoru na budoucího prezidenta. Domnívám se, že je to věc morálky, zda občan dá hlas jednomu kandidátovi nebo více kandidátům. Pokud občan nebude znát detaily životních postojů kandidátů v období komunistické totality v době od roku 1948 až 1989, včetně jejich rodičů, pak těžko může posoudit vhodnost kandidáta. Jak psychologie prokázala, postoje rodičů se přenášení i na děti, a děti přejímají jejich politické postoje a hodnoty. Vidíme v současnosti, jak moc jsou další generace zasaženy následky komunistické totality. Tomu bylo i po druhé světové válce v Německu, kde však proběhlo odsouzení nacizmu v Norimberku, což zatím s komunistickou totalitou se nestalo. Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová ve své knize „Umění vládnout" nás varuje, že jsme přestali býti ostražití, neboť strategie levice, včetně sociálně demokratických stran v postkomunistických zemích, včetně naší země, hledají cestu jak najít únik před veškerou odpovědností za zločiny komunismu a naopak jak „získat uznání za to, že se pragmatičtěji, hlouběji a novým způsobem zabývat světem, který je dílem těch, kdo komunismus porazili" (citát z knihy M. Thatcherové). Podle psychoanalýzy popírání minulosti je nevědomý obranný mechanismus lidí nebo skupin lidí, kteří chtějí na svoji minulost zapomenout, vytěsnit svoje pocity viny a spoluzodpovědnost za zločiny 50. let. To jsou případy všech komunistů i těch tzv. reformních a později případně disidentů, kterým nevadilo stýkat se s normalizačními komunisty na svých chatách v komunistických rekreačních oblastech, např. na Rakovnicku a jinde. Jejich odpor k občanům nekomunistům z doby, kdy sami byli ještě pravověrnými komunisty a kdy sami pomáhali likvidovat skutečnou inteligenci a skutečné hrdiny národa z druhé světové války, pokračuje i v současnosti, bohužel i u komunistů-disidentů. Snaha za „tlustou čarou za minulostí" je projevem jejich snahy na své chování v 50. letech a zločiny té doby zapomenout a vyhladit vzpomínky na tuto etapu jejich života. To je i snaha komunistů - chartistů, proto stále připomínají jen své zásluhy z doby normalizace.

Pokud společnost nebude znát do detailů jejich činnost a činnost jejich rodičů a blízkých v nejhorších letech komunistické totality, především 50. let, nebude vědět, kdo z nich byl členem KSČ, příslušníkem StB, spolupracovníkem StB či KGB, soudcem politických vězňů, soudcem z lidu, členem dělnických milic, pak těmto lidem nelze věřit. Přestože jsou tito lidé i dnes v nejvyšších státních funkcích, jsou stále vydíratelní a nevíme, jak se mohou zachovat v krizových situacích, které národ mohou opět v budoucnu znovu postihnout. Jejich morální selhání zaplatilo v 50. letech na 10000 spoluobčanů svým životem, několik set tisíc spoluobčanů bylo okradeno o majetek, který v řadě případů do dnešního dne dosud nedostali zpět, jejich děti nesměly studovat. Neslyšel jsem však jejich omluvu za všechna bezpráví, na kterých se jako členové zločinecké organizace podíleli. Neslyšel jsem, že by někdo z nich ze své funkce dobrovolně odstoupil, pouze jako kandidáti např. na prezidenta uvádějí, že jsou nestraníci, přestože před rokem 1989 byli v komunistické straně. Bude-li nastupující generace chtít žít jako svobodní a svéprávní občané tohoto státu, pak musí se vyrovnat s „únorovým (1948)" a „listopadovým (1989)" odkazem. Nastupující generace se musejí ptát svých rodičů a prarodičů jak se oni chovali v těch letech nesvobody a stejně tak i svých politiků, jinak se nikdy nedozví skutečnou pravda a budou si muset historii zopakovat sami na sobě. Proto kandidátům na prezidenta nestačí uvést, že je nestraník, když byl členem zločinecké organizace KSČ nebo vrcholovým funkcionářem Čsl. Svazu Mládeže na fakultě. Stejně jako kandidátům na prezidenta, musíme stejné otázky na jejich minulou činnost klást i všem politikům všech stran. Proto si dovoluji stejné otázky předložit i Vám, pane předsedo. Doufám, že mně odpovíte, v opačném případě je jasné, že jste byl členem některé z výše uvedené organizace nebo jejich spolupracovníkem.

Schválený zákon o přímé volbě prezidenta republiky opět vyvolává nutnost zveřejnění všech bývalých agentů StB a KGB na nejvyšších místech ve vedení našeho státu, prezidentem počínaje, v současné vládě, Senátu a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, vládách, senátech a parlamentech minulých, ale i v oblasti vrcholové ekonomiky, tedy především zveřejnění a zpřístupnění veřejnosti Z-svazků a ocenění těch, kteří se skutečně zasloužili o svobodu nášeho národa. Jinak k mravní obrodě národa v dohledné době nedojde.

 

Proto navrhuji a žádám:

1.      Otevření všech Z-svazků, aby občan měl informace o chování všech současných i minulých nejvyšších představitelů státu, soudní moci, bank a politických stran během totality jak nacistické tak i komunistické.

2.      Zajistit veřejnou dostupnost všech relevantních informací o minulosti soudců všech stupňů, včetně Ústavního soudu.

3.      Zajistit vymahatelnost práva s tím, že nezákonnost je trestná a po zločinu následuje přísný, ale spravedlivý trest každému pachateli nezávisle od jeho společenského postavení, udělený čestným soudcem.

4.      Udělit vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů a jejich spolupracovníkům, kpt. Karlu Sabelovi a mjr. Miloslavu Jebavému a jejich skupině důstojníků čs. armády v Žatci, nejvýznamnějšímu útěkáři z Leopoldova a účastníkovi bojů na východní frontě Pravoslavu Reichlovi a za agenty chodce Otovi Rambouskovi, jako symbolu boje za svobodu všech generací postižených totalitou komunistické moci.

5.      Přijmout usnesení, že vítězná politická strana a strany, které sestavují vládu, se zavazují obsazovat pouze místa ministrů a prvních náměstků ministrů, místa dalších náměstků ministrů, ředitelů odborů a další vedoucích pracovníků budou obsazovány pouze odborníky na základě kariérního odborného postupu.

6.      Uzákonit vyrovnaný státní rozpočet, aby občan věděl, jak která vláda hospodařila a jak snižovala státní dluh, který v současnosti činí 1.5 bilionu korun.

S pozdravem

 

Doc. Ing. Jiří Nedoma CSc

Frýdlantská 1313/17

182 00 Praha 8

 

 

Na vědomí:

Kancelář prezidenta ČR, Poslanecká sněmovna PČR, vláda, veřejnost, tisk