PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.03.2013

Autor: Vlastimil Podracký

Mýtus o Klausovi

Reakce na text "Dvakrát tři slova"


Mýtus o zlém Klausovi, který byl spojen s StB a dělal změny ke kapitalismu ve prospěch komunistů je obsažen ve článku pana Kubalčíka „Dvakrát tři slova" jako jakási samozřejmost, aniž by jej vysvětloval, nebo lépe řečeno určil míru jeho pravdivosti. Zcela určitě většina těch, kteří dnes Klause kritizují a pomlouvají, v devadesátých letech jej volili, eventuálně volili jeho spřízněné strany, tedy nikoliv proti němu, ale programy s ním podobné, které v žádném případě neobsahovaly odstavení komunistů. Nevolili KAN, aby skutečně vyřadili komunisty od moci, přestože jedině přijetím zákonů proti nim se mohlo stát to, po čem všichni tito pozdně probuzení antikomunisté pláčou. Ale oni vinu nenesou (?!). Špatné svědomí si léčí neúměrným pomlouváním Klause a vyprávěním pohádek o něm. To samozřejmě není jen kolega Kubalčík, ale především pan Hofhanzl téměř v každém článku, který napíše. Místo aby napsali poctivě: „chybili jsme, nevolili jsme KAN, věřili jsme Havlovi a jeho lásce", budou vyprávět zdlouhavé a neuvěřitelné příběhy konspiračního charakteru, ale hlavně přepisovat historii devadesátých let (obvykle nejen tu).

Já osobně mám čisté svědomí a nemusím křečovitě hledat vinu na druhých, abych se očistil. Byl jsem začátkem devadesátých let v KANu a podílel jsem se na onom protikomunistickém programu. Volil jsem KAN. To mi dovoluje být nad věcí, posuzovat události pravdivě a nemusím se zamotávat do dalších a dalších lží a mýtů. Stáli jsme nikoliv proti Klausovi, ale jak každý ví, především proti Havlovi, protože ten byl ideovým otcem teorie „lásky a odpuštění". On vyhrál v demokratickém souboji o přízeň lidu, protože „láska" to je argument. Voliči „odpuštění" přijali, přestože věděli, že na vedoucích místech jsou komunisté a mají největší šanci zprivatizovat státní majetek do svých rukou.

Mýtus, který není jen v Kubalčíkově článku „Dvakrát tři slova", ale vůbec v celé kultuře těchto přepisovačů historie a vyprávěčů účelových mýtů má asi tyto tři aspekty (nikoliv tři slova):

1/ První nepravdou je předstírání, že v devadesátých letech byla snad nějaká diktatura komunistů, kteří se u moci udrželi z minulého režimu. Nejhorší lež je, že činnost KANu byla nepodstatná a že jsme komunisty vyřadit nemohli a jedině divize US by to dokázala. To je naprosté zkreslování skutečnosti, které má snad zakrýt tehdejší nečinnost dnešních opožděných kritiků Klause a jejich opojení „láskou", kterou ovšem Klaus nevymyslel. Demokracii jsme měli, a komunisty jsme mohli odstavit, nebyla diktatura, která by nás nutila k opaku. Taktéž Klausovy metody jsme nemuseli přijmout. Divize US by zase jen udělala svobodné volby, tedy nic podstatného. Když to dělal Klaus špatně, proč nebyl vyměněn po prvním volebním období? Proč se jej nesnažili vyměnit ti, kteří na něj dnes plivou? Zamlčování, že Klaus se dostal k moci demokratickou metodou a dělal to, co lidé schválili v jeho programu, je vlastně jen začátek začarovaného kruhu dalších lží.

2/ Klaus vyhovoval až do chvíle, kdy se začaly projevovat záporné stránky privatizace, tunelářské metody apod. Potom se začal hledat obětní beránek. Ano, Klaus tuto metodu navrhnul, ale někdo ji schválil. Co by se stalo, kdyby lidé zvolili KAN a chtěli odstavit komunisty od privatizace nebo to dělat jinak? Klaus by to nejspíše váhavě přijal a podřídil se, pokud by to směřovalo k zavedení tržního hospodářství a svobodnému režimu. Myslíte, že by odstoupil? Pochybuji. Proti by hlasitě protestoval pouze Havel, protože on „odpuštění" hlásal. Klaus se v jeho stínu vezl a „odpuštění" realizoval. Koho tedy kritizovat za dnešní situaci?

Ano, za dnešní situaci může Havel, který zmátl lidem hlavy svojí „láskou", on ovlivňoval volby tak, aby lidé nevolili KAN, ale Klause. Dnes si to zmanipulovaní lidé nechtějí přiznat.

3/ Jak jinak to dělat? Je krásné někoho kritizovat, že to dělal špatně, ale bylo možné to udělat v principu jinak? Kolega Kubalčík uvádí svoje „tři slova": dekomunizace, restituce a exil. To je minimálně silně nedostatečné. Dekomunizaci navrhoval KAN, ale jak vidět neprošla pro celkovou neochotu téměř všech občanů, včetně současných kritiků Klause. Restituce proběhly, byly zdlouhavé a problematické, restituenti většinou svůj majetek prodávali, ujmout se ho zcela nemohli, protože byli zvyklí na jinou práci. Pokud by byly ve větším rozsahu zahrnujíce šlechtický majetek, nic by se nezměnilo. Nemyslím si, že pozemkoví vlastníci a vlastníci zámků by něco podstatného přinesli, když zemědělství ztratilo na významu. Spoléhat na to, že exil by byl oním zázrakem, který by nám pomohl, je trochu od věci. Kolik těch emigrantů proboha bylo? Věřit jen tak někomu, kdo přijde odkudsi a začne něco navrhovat? Kde vzít jistotu, že nekope jen za své zájmy? Věrohodně se tvářil Kožený, ale jak to dopadlo? Netvrdím, že neexistovali poctiví emigranti, kteří chtěli pomoci. To mohli udělat v podstatě jen přistěhováním a vstupem do politiky. Jen někteří se tak chovali.

Základní otázku, co s tím celým obrovským konglomerátem státních podniků jako hospodářskou základnou státu a zdrojem obživy naprosté většiny obyvatel, „tři slova" neřeší. Neřeší to nikdo, nikdo neví, jak to řešit a jen Klaus to vyřešil po svém, možná ne „čistě", ale s epochální odvahou. Kolega Kubalčík může svá tři slova opakovat jako mantru, ale je to jen mlácení prázdné slámy. Zrno už vymlátil Klaus.

Závěrem bych chtěl namítnout jak snadné je vytvářet si „čisté teorie", které platí pro jiné, protože ten, který je hlásá, je stejně nepotřebuje, protože se skutečným problémům vyhne a svoji kůži na trh neponese. Ten, který kůži na trh nese, zlatou rybičkou nikdy zcela nezůstane a v prostředí dehonestačních demagogů ho vždy obviní. Vidět na druhých jen špatné, neuznat ani dobrý úmysl, nevypovídá ani o pozitivním myšlení a obvykle se míjí jakýmkoliv opravdovým řešením, protože negativismus zatím nikdy nic nestvořil vyjma prázdných slov a manter.

Nakonec uvedu také vtip, ale možná jen konstatování reality: Novinář se ptá úspěšného miliardáře, jak mohl z chudého chlapce takto zbohatnout. Miliardář odpoví známou pohádkou: „Našel jsem na ulici cent a koupil jsem za něj růži, kterou jsem na ulici prodal za dva centy. Za ty jsem koupil dvě růže a prodal na ulici za čtyři centy..."

„Proboha, takto jste snad zbohatnul?" zhrozil se novinář.

„Ale ne," řekl miliardář. „Asi za dva měsíce mi zemřel strýc a zdědil jsem po něm deset milionů..."

Ale to je jen příspěvek do diskuse o „akumulaci kapitálu". Anekdota říká všechno, úplně chudý se může vyšvihnout, ale bez nějaké podpory zvenčí úplně nezbohatne, určitě ne za jednu generaci. K tomu, stát se miliardářem, musí být nějaká „počáteční akumulace", třeba jenom deset milionů. Samozřejmě je i mnoho „zázračných" případů, neuvěřitelných náhod, štěstí, využití jedinečných příležitostí, ale i zmanipulovaných státních zakázek, prodej drog, prostituce atd. Na začátku devadesátých let mohlo mnoho lidí docela poctivě zbohatnout na úroveň střední třídy. Ale ty obrovské majetky nemohly vzniknout jinak než vlastnictvím nějakých počátečních „deseti milionů". Kde se vzaly, není mnohdy ani prokázáno.