Autor: Jan Kubalčík

Malthusiánský omyl forever

Drobná polemika s Vlastimilem Podrackým

Vlastimil Podracký ve svém textu Vítejte v nové epoše napsal mimo jiné toto: "Naštěstí v té části Západní civilizace, kde se kolektivistické myšlenky neprosadily, pokračoval pokrok až do stavu, kdy i pracující dostali slušné zabezpečení, aby se tak stali vzorem pro ostatní části světa. Nemylme se ovšem. Blahobyt nastal jen tam, kde ženy začaly pracovat a byla omezena porodnost. Hlavní část blahobytu vytvořily dva platy v rodině a malý počtem dětí (hospodářský vzestup Číny to dokazuje velmi názorně); také drancování zdrojů planety.".

Ponechám stranou to drancování, to je jiné téma. Jak a proč je zcela mylná předestřená myšlenka o tom, že bohatství vzniká (nejen ale i) v důsledku omezení porodnosti a nástupu žen do práce, jsem připomenul v článku Nedělní argument (i když text sám byl psán primárně na jiné téma...) - argumenty netřeba opakovat.

No a ta Čína? Není na místě tamní míru prosperity přičítat spíše náznakům některých aspektů svobodného podnikání (byť zdaleka ne všude a zdaleka ne pro každého), v kombinaci s (někdy téměř, někdy de facto zcela) otrockou prací a nepokrytého loupení know-how ze zbytku světa? Krvavá politika jednoho dítěte s důrazem na infanticidu děvčat (co vlastně dělají aktivistky a aktivisté bojující za rovnost pohlaví?) je již dnes naopak nepochybnou překážkou jakéhokoli déletrvajícího hospodářského růstu. Frustrovaní mladí muži bez i jen teoretické šance na nalezení nevěsty a založení rodiny mají spíše sklon k agresi než k systematické tvrdé práci (toho by si měli v Kremlu hledět). Kromě toho, jak vidíme často i u nás, méně dětí znamená méně konkurence mezi nimi a konsekventní snižování laťky ve všem, co se jich týká... kdejaký můj vrstevník - Husákovo dítě - by mohl vyprávět, podobně jako generace poválečného baby boomu. To by však byl již jiný článek.

Zde uzavřu, že mylné pochopení člověka (a malhusiánský omyl není ničím jiným...) zásadně narušuje veškeré další úvahy na společenská a politická témata. Pokud se pak síla, která vykládá lidskou přirozenost takto podstatně chybně, chopí moci a pokusí se podle svých teorií znásilnit společnost, končívá to nevyhnutelně v nějakém tom gulagu.