PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

10.11.2010
Kategorie: Ekonomika

Autor: Karel Ledvinka

Nedělejme převratné změny


Čelný představitel merkantilismu Jan Baptista Cobert, francouzský ministr financí na dvoře Ludvíka XIV. věřil a prosazoval myšlenku, že nejdůležitější je vlastnit zlato a země, které nemají zlato je musejí získat obchodem. Skotský filosof a ekonom David Hume předložil poté svůj mechanismus přelévání zlata, aby ukázal, jak příliv zlata vede spíše k růstu cen, než k růstu produkce; čili dochází k deformaci trhu. Je ale jisté že tyto myšlenky daly v roce 1880 vzniknout systému klasického zlatého standardu. Tedy systému, kdy většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata. Zjednodušeně můžeme říci: Předpokládejme, že by lidé všude na světě platili zlatem, resp. zlatými mincemi - tedy zlato by bylo světovou měnou. A opravdu se jednu dobu platilo výhradně zlatými mincemi.Teprve později byly nahrazeny zlaté mince penězi (cenovými certifikáty, které zaručovaly, že mohou být kdekoliv a kdykoliv vyměněny za zlato). Je ale potřeba připomenout, že David Hume byl opravdu prvním zastáncem teorie o cenách, která tvrdí, že cenová hladina je úměrná nabídce peněz. A je nutno podotknout, že v mezinárodních platbách teorie o nastavení této rovnováhy platí dosud.

Až autor slavné knihy Bohatství národů, skotský ekonom a filosof, zakladatel moderní ekonomie Adam Smith přišel s názorem, že soutěžení o bohatství mezi jednotlivci vede k prosperitě společnosti jako celku. Tento proces působí prostřednictvím poptávky, nabídky a ceny jako ruka trhu a tím pádem jsou tyto komponenty mechanismem trhu. A to se týká i trhů finančních.

 

Návrat ke zlatému standardu?

Především kolísající celkové množství světového zlata a kolísající tržní cena zlata vedly k postupnému opuštění zlatého standardu. Návrat k němu by jistě zabránil řadě problémů v měnové politice, řadě kriminálních případů v bankovních službách, omezil vliv státu v této sféře a jistě by pomohl omezit korupci. Ale na druhé straně by deformoval trh se zlatem fixací ceny zlata a velmi lákavými by se staly nepředstavitelné machinace se zlatem. Hlavním problém by však byl fakt, že nemůže dojít k celosvětové dohodě o návratu zlatého standartu. Především proto, že si celá řada států - ve víře v trvalý růst produkce - žila a žije nad poměry, nepředstavitelným způsobem zadlužila své občany, devalvovala účinnost měnové politiky, určila direktivně výši povinných rezerv bank, zajistila pojištění značných částí vkladů a tím vším „uměle upravila" cenu zlata.

Pokud by se nalezl stát, který by samostatně chtěl jít vzorem dobrého chování a vrátil se ke zlatému standardu, ostatní svět by „upravil" cenu zlata a dalších důležitých komodit do výše, která by následně tento pokus zlikvidovala. Stejné platí i o výši bankovních rezerv. Banky si zvýšení promítnou do svých marží a tak místo určitých jistot máme menší výnosy. Do budoucnosti musíme prosazovat ne nižší úroky za každou cenu pro vyšší hospodářský růst země, ale vyšší úroky pro vkladatele.

Každý konzervativec rád vidí každý pokus o návrat k vyzkoušeným hodnotám, omezení role státu a zprůhlednění jeho činností, omezení největšího nebezpečí 21. století, kterým je korupce - tedy všech atributů, posilujících občanskou svobodu. Ale konservatismus není ideologií, na rozdíl od narušování klidu levicí, je postojem, který preferuje současnost. Nedělejme proto převratné změny. Připomínejme osobní svobodu, budujme právní stát a tudíž dodržování zákonů. Naším hlavním úkolem musí být prosazování svobody do ekonomiky a politiky a naopak do třetího pilíře demokracie prosazovat ověřené tradice.