PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

04.12.2008

Autor: Vlastimil Podracký

Finanční krize – konec otevřenosti?

Zadlužení v otevřeném světě.


Stále se objevují různé spekulace ohledně příčiny současné finanční krize započaté v USA. Jednou z nich je i teorie vnějších peněz, možná spekulativní, možná více či méně pravdivá, nicméně velmi pravděpodobná.

 

Zadlužení v otevřeném světě

USA byly zadlužené už dávno a astronomický dluh je fascinující, ale když se rozpočítá na obyvatele je menší než u nás. Také vzhledem k příjmům obyvatel má zanedbatelný význam pro život občana. Nicméně dobrý hospodář je si vědom nebezpečí dluhů a tak prezident Bush se rozhodl s tím něco dělat.

Když se prodávají státní obligace občanům nebo místním bankám, nebezpečí dluhu se nepociťuje nijak výrazně. Někteří občané platí v daních úroky z dluhu věřitelům, tedy jiným občanům. Peníze zůstávají uvnitř země. Jedni je ztratí a druzí nabudou, ale ti je mohou použít ke konzumu nebo k investicím. Jenže svět je otevřený a obligace může skoupit někdo ze zahraničí. Na první pohled to nevadí. To jen do té doby, dokud se nerozhodne vláda s dluhem něco dělat.

Bushova administrativa použila dávný plán na oddlužení státu: To je inflace a znehodnocení měny. Obě opatření roztáčí kola hospodářství, lidé nakupují a podniky vyrábí (podrobnější vysvětlení je mimo rámec tohoto článku). Vybrané daně jsou vysoké a je možno dluh umořovat. Ale dluh se umořuje vlastní inflací také, prostě se snižuje jeho hodnota, protože se snižuje hodnota peněz celkově. Když se inflace nenastaví příliš veliká, ale zato měna se rychle znehodnocuje oproti zahraničním standardům, domácí věřitelé nejsou nijak poškozeni, ale zahraniční jsou poškozeni velmi značně. Tak to udělala Bushova vláda. Uvažme, že se snížila hodnota dolaru na polovinu proti jiným měnám, zahraniční věřitel přišel o polovinu peněz, které za obligace dal. To už je pěkná ztráta. Snaha o rychlý prodej obligací znamená, že se prodávají za babku a stát je může skupovat a tím se oddlužovat. Bushova vláda byla silná a snižování hodnoty dolaru prosazovala dál a dál. Něco se muselo stát! Zahraniční věřitelé to přece nemohli tak nechat! Proto vyvolali hypoteční krizi. Prostě nebudou půjčovat peníze, podniky nebudou mít na investice a lidé nebudou mít peníze na zboží, zboží se přestane kupovat, podniky sníží výrobu, propustí zaměstnance a ti zase budou mít méně peněz a tak stále dokola. Najednou se všechno zlevní, hodnota peněz zvýší, zvláště když bude stát úspory v bankách jistit. Může nastat i deflace, tedy zhodnocování peněz. Pád dolaru skončí a obligace stoupnou na ceně.

Takovou krizi nepotřebovaly domácí podniky spjaté s domácím hospodářstvím. Tu potřebovaly cizí finanční ústavy, kterým je jedno, co se stane s hospodářstvím státu, zvláště když jsou si jisti, že stát se bude snažit dopady vzít na sebe. Také se jim podařila. Je vidět, jak už ani Američané si sami nevládnou a jak je možno i takovou zemi ovládat zvenčí. Spekuluje se o ruských a čínských penězích. Tyto země totiž dluhy nemají a půjčují. Proto bych si dovolil jejich zdroj peněz trochu vysvětlit.

Čína je nepochybně velmoc. Zatímco výrobní podniky jsou v rukou soukromníků a zahraničních firem, banky vlastní převážně stát. Z obrovského rychlého rozvoje, který Čína zažívá, jsou v obrovské zemi obrovské daně. Z těch se sice staví nějaké státní projekty nutné k rozvoji hospodářství (hydroelektrárny), ale jistě nezanedbatelná část může být použita v zahraničí k prosazování politických cílů. Přitom Čína má daleko k demokracii a o těchto obrovských prostředcích rozhodují komunističtí pohlaváři. Otevřená americká ekonomika dovoluje průnik takovýchto peněz.

Solženicyn v devadesátých letech napsal knihu: Rusko v troskách. Po pádu Sovětského svazu nastal tragický úpadek sovětského hospodářství. Zastavila se téměř všechna výroba. Stát neměl z čeho vybírat daně, také je ani vybrat neuměl. Všechno se muselo řešit znovu a naprosto jinak, než bylo za sovětů. Jednotlivé mafie si v té době rozdělily stát. Zahraniční kapitál se do Ruska nehrnul, protože poměry byly velmi nejisté, když se později zlepšovaly, prostě nebylo tolik kapitálu Rusko zcela ovládnout. V této situaci byl Rusku jeho astronomický dluh odpuštěn, aby se země mohla vzpamatovat. Bylo potřebné obra uvést do pořádku, vždyť to byl obrovský trh pro západní zboží a pro investice. Také bylo nutno Rusko zařadit do západního světa, prosadit ideje západní společnosti tak, aby se už Rusko nestalo nebezpečným. Prostě se měl opakovat proces vyzkoušený v Západním Německu po válce. Denacifikaci provedl tenkrát západní vliv a kapitál. V Rusku měla být debolševizace přibližně shodným procesem. Jenže ono to nefungovalo a výsledky byly jen částečné. Proč, je asi obtížné vysvětlovat. Masivní nápor cizí kultury a vzorů byl většinou Rusů odmítnut. V podstatě se nelze divit, protože západní kultura je úpadková a všechny ty filmy s polonahými ženami a krvavými příběhy rozkladné morálky měly opačný výsledek než u nás. Také různí evangeličtí misionáři vzbudili v Rusech touhu vrátit se k pravoslaví. Prostě se opakovalo paradigma ze všech zemí, ve kterých se Západ v poslední době snažil uplatnit západoněmecký model okcidentalizace. Civilizacím vzdáleným evropskému standardu se prostě dnešní úpadková západní kultura příčí. Příkladem mohou být i muslimské státy, které se jí zbavují a vrací se ke kořenům.

A tak ve chvíli, kdy se hospodářství navzdory půjčkám od MMF nelepšilo a Rusové byli nejvíce znechuceni západním ideovým a kulturním vlivem, vystoupil jako bájný bohatýr z ruských „bylin", chrabrý „junoša vožď" - Putin, a začal hlásat opak. Opřel se o lidové mínění a o staré struktury, které zatím živořily v podzemí. Putin musel dát stát do pořádku. V podstatě nebylo možno se opřít o jinou sílu, než bylo KGB. Tato organizace nezanikla, měla svoje sítě roztažené nejen v Rusku, ale ve všech předtím sověty ovládaných zemích. Putin s KGB v zádech pohrozil oligarchům, že je buď zničí nebo se s ním spojí a budou dělat ruskou politiku. Většina oligarchů poslechla, ostatní skončili ve vězení. Z tohoto pohledu byl Putinův čin obdivuhodný. Opravdu dal stát dohromady. A peníze se začaly točit. Hlavně příjmy z ropy. Dluhy, pokud zůstaly, se zaplatily a Rusko má dnes přebytky. Může půjčovat a ovládat ty, kteří jsou zadluženi.

Ovládnout Rusko finančně ze Západu se nepodařilo a také se nepodařilo jej podřídit západní propagandě a ideologii. Díky vlastním penězům je Rusko opravdu samostatné a také sdělovací prostředky slouží vládě a nikoliv nějakým zahraničním subjektům jako v Česku. Jenže režim není demokratický tak, jak jsme zvyklí v západním světě. Rusko může dnes ovládat jiné státy. Třeba uplatňovat vliv i v Americe.

 

Konec otevřenosti?

Jestliže připustíme shora uvedené spekulativní paradigma jako alespoň pravděpodobné, musíme se rozloučit s ideálem neoliberalizmu. Musíme liberály obvinit, že jejich ideje jsou lživé. Především nám lhali, že může existovat otevřený svět s volným pohybem kapitálu, lidí a zboží. Ano, ono to nějakou dobu funguje. To je právě ta doba, po kterou ještě hrají roli domácí subjekty, a zahraniční nejsou dostatek silné. Také po tu dobu, dokud se kapitál nesdruží a nevytvoří opravdové světové kolosy, kterým už neodolá nikdo.

Ale liberálové nám lhali ještě něco opravdu podstatnějšího. Tvrdili, že kapitál obecně nemá vliv na politiku. Ano, to opravdu mohlo platit, když lidé ještě nebyli úplatní, měli nějakou nezištnou ideu, byli vychováváni k poctivosti a morálce. Ale dnešní úředník a politik neúplatný není. Takže vliv kapitálu na politiku je. Korupce také. Nemysleme si, že je to jenom u nás. Právě americká krize ukázala, že je to světový problém.

Velký kapitál a jeho nadvláda je předzvěstí totalitního režimu. Lidé se znechutí nemorálnostmi a vydíráním od mocných monopolů (viz u nás telefonní a energetické společnosti), které už ani vláda neovlivní, obrovskou nepředstavitelnou korupcí v řádu miliard (viz stavba dálnice do Ostravy, kterou měla dělat izraelská firma). Postupně, když se tomu přihodí i nějaký hospodářský pokles, budou volit komunisty. A tak se monopolistický režim střídá s totalitním, protože si oba podávají ruce a dokonce bych si dovedl představit, jak spolupracují a společně nenávidí střední třídu a tradiční pluralitní společnost, která jediná je garantem nezávislosti a funkční demokracie.

Světovost a otevřenost je liberální past. Morální a právní společnost může být jen, když lidé žijí ve svých domovech, jsou tam zakotveni a jejich okolí jim není lhostejné a identifikují se se svým národem a státem. Kosmopolitní nezakotvenec se nebude angažovat pro nějaké lidi, které ani nezná, vidí je jen na chvíli, prostě jen na tu dobu, než z nich vyždímá peníze, a potom odjede na svoji vilu v Portugalsku. (To je třeba takový jakýsi kandidát na prezidenta žijící v Americe, který si představoval udělat kariéru v Česku, vyždímat za to peníze, a vrátit se tuším do Oregonu. Nebo jistý nemorální socialistický politik, kterému byla politika jen prostředkem ke zbohatnutí a poté co jej dosáhnul, aby nemusel poslouchat výčitky od sousedů a známých, zakoupil se na Floridě.) Pokud je většina lidí zakotvena ve svých domovech a kosmopolita je atraktivní výjimkou, může existovat docela fungující společnost. Jakmile je kosmopolitů většina, společnost chátrá a přestává být funkční. Domácí prostředí musí totiž někdo tvořit, snažit se o zachování tradičních hodnot, to vše stojí námahu a peníze. Kosmopolité k tomu nepřispívají, svoji svobodu využívají k unikání zodpovědnosti, a vlastně jsou do jisté míry příživníky (tím se omlouvám výjimkám, které se tak nechovají, ale ty vždy jen pravidlo potvrzují). Stejným příživníkem jsou světové korporace, které mají sídla v daňových rájích, a v zemích, kde vyrábí, daně neplatí. A to ještě nemluvím o spekulativním kapitálu, který se přelévá ze země do země, aby po sobě zanechával krize. Koupě obligací je nejsnadnější finanční operací, naprosto nekontrolovatelnou. Právě tuto cestu volili aktéři nynější krize.

Nemysleme si, že poctivost se dá koupit. Ta musí být pevně zakotvena v autonomní etice člověka a vzniká výchovou. Také musí být stále kontrolována prostředím. Ve světovém prostředí, kde je možnost unikat zodpovědnosti, kde chybí identita s místem a lidmi, není možno ani děti k solidaritě a morálce vychovat, snad v nejlepším případě jen k impulzivnímu altruizmu. Výchova potom sklouzává jen k úctě k penězům a prospěchu. Takový svět prostě nemůže trvale existovat a jeho někdejší hlasatelé (F.A. Hayek) se mýlili.

 

15. listopadu 2008

 

Vlastimil Podracký

 

 

Redakční poznámka

· Skutečnou „okcidentalizaci" bychom potřebovali jako sůl.

· Tisk v Rusku skutečně slouží vládě... a to snad má být dobře?

· K volému obchodu viz pasáž z programu Konzervativní strany: „Konzervativní strana se bude zasazovat o utvoření transatlantické zóny volného obchodu (TAFTA) mezi Severní Amerikou a Evropou. Bude to krok k vzájemné hospodářské prosperitě, jakož i k posilování politických svazků s USA, našim nejvýznamnějším spojencem.".

· Kde liberalové tvrdili, že kapitál nemá vliv na politiku?

· Sovětské hospodářství bylo v troskách dávno před rozpadem SSSR... Řady hospodářských výsledku dosahovalo prostě tím, že spousta lidí otročila v Gulagu.

· Západ nelze s „úpadkovou kulturou, s filmy s polonahými ženami a krvavými příběhy" ztotožňovat. To je jen bradavice na těle Západu. Podstata Zapadu spočívá ve svobodě.

 

Jan Kubalčík