PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

23.05.2008

Autor: Dan Drápal

Uznali jsme Kosovo – není to dobře

Alibistické, pokrytecké řešení, za které draze zaplatíme.


Když Kosovo vyhlásilo nezávislost, prohlásila naše vláda, že Kosovo uzná, až ho uznají ostatní státy EU. Splnila svůj slib. Proti hlasovali pouze všichni lidovečtí ministři a dva ministři za ODS (Aleš Řebíček a Petr Nečas). Nechápu ovšem, proč tento krok vydávat za „aktivní politiku na západním Balkáně a úsilí o jeho dlouhodobou stabilizaci a demokratický rozvoj v oblasti". To jsou sice pěkné fráze, ale k realitě mají daleko. Nadto není příliš charakterní náš alibismus („uděláme to, co udělá většina") vydávat za „aktivní politiku".

Naskýtala se nám příležitost pokusit se přispět k řešení této velmi těžké otázky. Naše diplomacie kupříkladu mohla promýšlet podmínky, za jakých okolností nové státy uznávat či neuznávat. Uznání Kosova je de facto uznání vojenského, propagandistického a demografického vítězství Albánců, respektive Kosovské osvobozenecké armády nad Srby. Mám však obavy, že je to i vítězství nad evropským právním cítěním.

Za největší problém nepovažuji samo uznání samostatnosti Kosova. K tomu při současném vývoji zřejmě skutečně muselo dříve či později dojít. Dějiny mnohokrát prokázaly, že pokud nějaký národ opravdu touží po samostatnosti, nakonec jí dosáhne. Dosáhl jí svého času i maličký Kypr, který se vzepřel tehdejší světové velmoci - Británii. Podobně jí nedávno dosáhl maličký východní Timor, který se postavil proti dvousetmilionové Indonésii. V obou případech tyto země za svou nezávislost zaplatily obrovskou oběť - ztratily několik procent svého obyvatelstva; tito lidé padli za oběť okupantům.

Problém vidím v tom, jaký stát jsme to uznali. Není to tak dávno, co Albánci zničili řadu srbských historických památek. Srbové se v Kosovu skutečně nemohou cítit bezpečně, a to jsou ještě dobré důvody domnívat se, že skutečný rozsah násilí, jež Albánci páchají na Srbech, je z propagandistických důvodů zamlčován či zamlžován.

K „demokratickému rozvoji v oblasti" rozhodně nepřispějeme podporou nedemokratického přištinského režimu. Pamatujme na to, že demokracie není pouhá vláda většiny. Ta se podobá spíše ochlokracii, vládě davu. K demokracii patří i ochrana menšin, a kosovská vláda nejen že neprokázala, že umí menšiny ochránit, ale prokázala, že je ochránit neumí či nehodlá. Útok na český autobus v Kosovu v den českého uznání je ironickou odpovědí na alibistický krok naší vlády.

Uznání Kosova je dalším projevem slabosti evropské civilizace. Ani velké evropské státy (Británie, Německo, Francie apod.) nejsou již schopny zajistit vymahatelnost práva na svých islámských menšinách - proto v těchto zemích dochází k tzv. „vraždám ze cti" (vraždám vlastních dcer, které se nesmířily s tím, že byly otcem provdány za muže, kterého nechtěly), proto dochází na kuchyňských stolech k zohavování malých holčiček při tzv. ženské obřízce, proto se lidé, ať už původem muslimové či nemuslimové, kteří na tyto skutečnosti poukazují, musejí ve vlastní zemi skrývat, neboť jsou v ohrožení života.

Nyní jsme tedy - z neschopnosti vymyslet něco lepšího - uznali režim, který na jedné straně není schopen přežít bez masivní evropské pomoci, ale na druhé straně nebude ve své vlastní zemi prosazovat evropské hodnoty.

Co se tedy mělo udělat?

Měl pokračovat protektorát nad Kosovem. Měl se tak naplno nazvat. Měl pokračovat třeba celou generaci, během níž by Evropa Kosovany učila demokracii. Učila by je respektu k menšinám, ať už náboženským nebo etnickým. Bylo by to časově náročné a stálo by to spoustu peněz.

Myslíte však, že zvolené řešení bude levnější? Kdepak! Je alibistické, pokrytecké, a draze za ně zaplatíme.

 

22. května 2008

 

Dan Drápal