PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

30.05.2011

Autor: Jan Friedlaender

Týdenní ohlédnutí

21. týden 2011


Odborářská demonstrace v Praze se sice konala na konci předchozího týdne, avšak její dozvuky zaznívají i v týdnu, o němž zde hovoříme. To, co slyšíme, jsou především výhrůžky, především stávkou na železnici kombinovanou i s blokádou silnic. Navazují tak na agresívní tóny demonstrace: chystané reformy jsou prý zákeřné; nejsou snad zákeřné právě tyto postoje, které jsou s to zničit tento stát, což může být i odkudsi objednaný záměr? Samotná demonstrace, která se vyhnula násilí, nemůže být považována v demokratickém státě za nezákonnou, ale co stávky, které jdou za rámec mzdového vyjednávání? Není to v demokracii cizorodý prvek umožnit malé menšině občanů rozvracet ekonomiku státu v případě nesplnění jejích politických požadavků? Pravda, demokracie není vláda většiny, nýbrž lidu a v tom smyslu musí být i menšinám umožněno odmítnout porušení jejích ústavních práv. Ale, a to se týká nejen Česka, ale i třeba Francie a celého evropského jihu, cožpak ústava hovoří o důchodovém věku, o konkrétní podobě státního rozpočtu nebo o spoření na důchod? Legalita takovýchto stávek je perverzní.

Jak ale bude takovéto agresi čelit slabá a rozvrácená vláda? Přesně před rokem jsme se domnívali, že jsme konečně vybředli z nešťastných domácích tradic a zvolili vládu autentické demokratické pravice. Ta však byla v celých českých dějinách marginální, s výjimkou ODA a nyní TOP 09 v parlamentu nikdy nezasedla a prokletí trvá dál. Jedna pravicová a jedna kvazipravicová strana mají většinu pouze ve spolupráci s naprosto nevypočitatelnou obchodní společností, která je kdykoli ochotna jednat proti závazkům, které v rámci koaliční spolupráce přijala. Glorifikovat však nelze ani zbytek koalice. Těžko uvěříme, že boj o rozdělení vládních křesel není především bojem o to, aby potírání korupce bylo selektivní, tedy obrácené pouze proti těm druhým. Za takové situace korupci nic nehrozí a na reformy nelze ani pomyslet. Potom nás čeká už jen vláda populistické levice a pak už nic.

Do této neveselé situace přichází přece jen jedna zpráva pro zasmání. Pan Paroubek, poté co opustil místo šéfa ČSSD a zanechal tam svůj klon, se rozhodl vstoupit do strany národně socialistické. Přejme této straně, jejíž někteří členové se v polovině minulého století vyznamenali bojem za obnovu demokracie, které pár let před tím její předáci spolu s dalšími předáky v Košicích podřízli větev, zisk 4,99 % hlasů v příštích volbách. Item panu Zemanovi a paní Bobošíkové.

A co nového v zahraničí? Se zájmem byla očekávána cesta prezidenta Obamy do celé řady hlavních i dalších měst Evropy. Jedním z jeho vzkazů bylo i upozornění Evropanům, že musí pro obranu svého prostoru dělat mnohem více než dosud. To platí i o všem, co souvisí s tak zvaným arabským jarem. Spojené státy, značně vyčerpané válkou v Afghánistánu a v Iráku a finanční krizí, už nemohou hrát tu roli, kterou hráli za prezidentství Ronalda Reagana a obou Bushů a Evropa už nemůže nadále být černým pasažérem, kde snad jen Británie a Polsko si jsou vědomy svých povinností. Pokud jde o Česko, to svým postojem k protiraketové obraně a k vojenským rozpočtovým výdajům provádí cosi jako dodatečnou ratifikaci Mnichovské dohody; letadla F 16 a patrioty směřující do Polska jsou pro nás zaslouženým pokořením. Potěšující byla blízkost stanovisek USA a Británie, těchto dvou pilířů obrany Západu.

Dobrá je zpráva o zatčení válečného zločince Mladiće v Srbsku. Těžko pochybovat o tom, že šlo o politické rozhodnutí, jež mohlo být realizováno už dávno, i tak je však dobře, že se k tomu vláda odhodlala. Zatím se zdá, že národ až na nevelký počet ultranacionalistů souhlasí, a to vzbuzuje naději, že se Srbové obracejí čelem k Evropě. A po nedávném zabití bin Ládina jde o další signál, že být hromadným vrahem se nemusí vyplácet.

V uplynulém týdnu se také ukázalo, že Řecko nemohou spasit ani dosavadní půjčky. Vina Řeků na této situaci je nepochybná, jejich dosavadní plýtvání veřejnými prostředky bylo nemravné. Unie je však již před 30 lety přijala za svého člena, což mělo být odměnou za „svržení" vojenské diktatury, která prostě na Kypru šlápla vedle. Plnění nějakých požadavků na kandidáty samozřejmě neexistovalo. Následovala falešná hlášení o veřejných financích. Nelze se divit, že řada zemí by chtěla pomoc zastavit. Chceme-li však Unii chápat jako něco víc než volné ekonomické sdružení, musíme myšlenky na vyloučení Řecka odmítnout stejně, jako bychom odmítli vyloučení nějakého kraje z Republiky. Rozhodnutí pomáhat, ale jen tehdy, přistoupí-li země k úsporným opatřením, je zřejmě správné. Odmítne-li Řecko, pak mu asi není pomoci.

Přátelé mi poslali video z demonstrací mladých proti španělské vládě. Prý dělají sametovou revoluci. Odpověděl jsem otázkou. Sametová revoluce v autokratickém režimu může zplodit demokracii, co ale může přinést sametová revoluce v demokracii? Vzpomínám na rok 1968. U nás mohl přinést návrat k poválečné pseudodemokracii, která by se ale byla mohla stát nástupištěm k demokracii skutečné. Ale na Západě? S pány Dutschkem či Markusem jsem se nezapletl ani na pět minut. Takže, milí mládežníci, modlete se, pracujte (vím, sehnat práci není tak snadné) a volte Aznara.