PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

28.07.2022

Autor: Pavel Mareš

Kde je hranice lidství?

Narození nebo početí - stále živý spor o počátek života.


K článku Romana Jocha „Verdikt o potratech udělal z USA normální zemi" v Lidovkách jeden diskutér napsal: „Člověk vznikne narozením, předtím je to plod." Lapidárně tak shrnul značně rozšířený názor, že až do okamžiku narození se nejedná o lidskou bytost, nýbrž o shluk buněk, kolem kterého je zbytečné dělat nějaký povyk, když se jej někdo rozhodne zbavit. Nanejvýš se mu dost neochotně přizná nějaká kompromisní předporodní ochranná lhůta. Pojďme si tedy tu otázku probrat věcně a bez postranní politické agendy.

Předně, ani v naší současné právní úpravě nelze bez vážných zdravotních důvodů plod odstranit po 12. týdnu těhotenství. To je v souladu s ústavní Listinou práv a svobod, čl. 6, odst. (1): „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením." Ústava, nejvyšší právní norma, říká jednoznačně: Ačkoliv se to ještě nenarodilo, je to už lidský život, ne jen jakýsi „shluk buněk". Pouhý shluk buněk by ústava sotva pokládala za hodný ochrany.

Připusťme však pro účel této debaty zkusmo domněnku, že až do narození plod není člověkem, že teprve narozením se člověkem stane. Jedna kvalita, ne-člověk, se změní v jinou kvalitu, člověka. To sporné ne-lidské „cosi" opouští matčino tělo a stává se fyzickou osobou, které přísluší veškerá lidská práva, především právo na život. Vzhledem k tomu, že se jedná o proměnu navýsost závažnou a dalekosáhlou, je vskutku důležité mít jasno v tom, kdy a jak přesně ta změna kvality proběhne. A hned tu vyvstává problém: porod není záležitostí okamžiku, je to proces. Nejdříve se z poševního vchodu vysune hlavička. Je to už člověk, nebo ještě není? Trup, který se zatím nachází v porodních cestách, je už lidským trupem, nebo jen shlukem buněk? Když už je celý človíček venku, nikdo se neodváží upírat mu lidství a jeho zabití zákon kvalifikuje jako vraždu. Ale až do poslední minuty pobytu v matčině těle ho můžete klidně usmrtit, protože to ještě není člověk??? A co před hodinou, byl snad méně člověkem než teď? A co včera, předevčírem? Kdy přesně přestal plod být beztvarým, bezejmenným shlukem buněk a stal se kupříkladu Josefem Novákem s vlastními plícemi, s vlastním tlukoucím srdcem, žaludkem, mozkem, končetinami? To všechno přece měl už dávno před narozením! Člověkem se nestal v jediném okamžiku, stával se jím postupně po celých devět měsíců těhotenství, a ani při narození není jeho podoba ještě zdaleka konečná. Porodem nevzniklo nic, co by tu předtím nebylo, jen to vyšlo ze skrytosti na světlo. Podstata lidství je zakódována v genomu každé buňky lidského těla počínaje oplozením vajíčka a konče smrtí. A právníci vám vysvětlí, že i dítě dosud nenarozené (nasciturus) může nabývat majetková práva, například může dědit. Ostatně i občanský zákoník mluví o plodu jako o „počatém dítěti" (§ 25): „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům."

Narození jakožto hranice mezi dítětem počatým a dítětem narozeným není nijak jednoznačným kritériem lidskosti a marně bychom nějaký určitější předěl hledali kdekoli v celém průběhu těhotenství. Dvanáctý týden byl u nás stanoven čistě arbitrárně shodou zákonodárců, v jiných zemích je to týden devátý nebo patnáctý nebo dokonce až porod. Čistě biologicky tu žádný kvalitativní skok není, pouze plynulý přechod z jednoho stadia do dalšího. Jedinou nespornou událostí, definující napříště jednotlivce genetickým vkladem jeho otce a matky, je pouze splynutí vajíčka a spermie, a ani tento okamžik nedokážeme přesně určit.

Na otázku, kdy tedy vlastně vznikne člověk, nelze odpovědět jinak, než že vzniká postupně po oplodnění vajíčka, v prenatálním stadiu se vyvíjí v mateřské děloze a porodem přechází do stadia novorozeneckého a následně kojeneckého, batolecího atd. V každé té vývojové fázi jde však o subjekt nesporně lidský, definovaný svým genomem. A jestliže se u chráněných ptáků zákonná ochrana vztahuje i na jejich vajíčka, nezaslouží si lidský život ochranu přinejmenším stejnou? Nebo je snad pták důležitější než člověk?

Umělé potraty, ať už zákonem tolerované nebo nezákonné, jsou v podstatě zabitím života stejně jako zabití novorozence. (Mimořádné případy jako znásilnění, incest nebo ohrožení života matky, kterých je nepatrné procento, je nutno posuzovat individuálně, ty ponechme teď stranou.) Když už jsem zmínil ty ptáky, zničit ve hnízdě jejich vajíčka nebo mláďata vyjde úplně nastejno - nový život je násilně zmařen. Má-li být nějaký živočišný druh chráněn, musí se chránit již od samého zárodku. Jinak se otevírá pole pro zpochybnění i té dnešní hranice: Tohle věčně vřískající podělané mimino - to že je nějaký člověk?

Vývojová linka lidského jedince je plynulá, spojitá, má nicméně svůj nezpochybnitelný počátek - však proto se mu také říká početí. Co je pro občanský zákoník počatým dítětem, nelze bagatelizovat jako bezvýznamný shluk buněk jen proto, že jde o dítě nežádoucí a nevítané. Přesto se to děje dnes a denně: co nám zní nepříjemně, to prostě přejmenujeme. Miliony korun nebyly ukradeny, jen odkloněny. Rusko proti Ukrajině nevede válku, pouze „speciální vojenskou operaci". Nu, a my zase místo vykřičeného potratu provádíme korektní „přerušení těhotenství". Špatné svědomí se tak může uchlácholit, ale fakta se nestarají o naše pocity, jak svým posluchačům často připomíná proslulý americký youtuber Ben Shapiro. A faktem je, že početím už začal nový život, lidský život, a žádným kličkováním, hlasováním ani protesty na tom nic nezměníte. Můžete ten život pouze akceptovat nebo odmítnout, a vzít pak na sebe všechny důsledky toho rozhodnutí.