PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

13.11.2007

Autor: Jan Kubalčík

Zdravý selský rozum

Ke komunální politice konzervativníma očima.


Jsou chodníky pravicové nebo levicové? Je kanalizace socialistická, liberální nebo konzervativní? V dobře položené otázce bývá skryta polovina správné odpovědi. Otázky uvedeného typu jsou zcela zcestné. A nebo triviální - jak chcete. Pochopitelně že „zdravý selský rozum" je na věcná témata nejlepší mast. Nicméně každé téma lze uchopit věcně. I když se musím hned opravit - jak věcně uchopit balast bez jádra třeba typu „kolik berou poslanci" nebo jiné zástupné problémy, to bych opravdu nevěděl. Naopak ledasco lze zamlžit nějakou pěknou ideologickou předpojatostí, i když vhodný přístup bije do očí. Zdá se také, že platí, že čím „výš", tím více těch idologií a čím „níž", tím více těch věcných témat. Ale je tomu tak?

Stejně jako nůž nebo atom není sám o sobě dobrý nebo zlý, ale dobré nebo zlé jsou lidské skutky, které si nůž či atom vezmou za svůj nástroj, tak i témata nejsou taková nebo maková, ať již na jakékoli úrovni. To lidé jsou těmi, kteří s nimi zacházejí na škále věcnost - ideologie.

Pominu-li zcela umělá témata, ať už je generuje nějaký politik mdlého rozumu, nebo přímo bulvární tisk, je každé téma věcné. A každé má také svůj politicko-filosofický rozměr. Ono se to, pokud to druhé nechceme apriori brát pejorativně (s tím prvním se to neděje), nevylučuje. Na komunální i celostátní úrovni by mělo platit, že politika je diskuse o dobré správě věcí veřejných. Existuje přitom, tam i tam, několik nutných, nikoli však postačujících podmínek. Předně elementární poctivost, např. odpor ke korupci. To musí platit pro socialistu, liberála i konzervativce. Jinak přece není poctivým člověkem a nepřejeme si, aby takový člověk spravoval naše věci. Dále pořádek a přehled. Pokud není, pak se ve zmatku, nikoli záměrně, ale prostým přehlédnutím nadělá spousta zbytečných chyb. I tady nemůže být rozdíl mezi různě zaměřenými politiky na různých stupních. Nikdo z nás by přece nechtěl, aby mu jeho domácnost či podnik vedl nepořádník, tak proč by takoví lidé měli vést obce, města, kraje, stát? Dále tlak na profesionalitu zúčastněného úřednictva. Je snad dobře, že se při změně „vlády" již ve středně velkých městech mění dle politického klíče vedoucí odborů? Jak to pak má vypadat na ministerstvech? Sotva takový úředník nasbírá nějakou zkušenost, je vyměněn - nelze se pak divit, že si s ním jeho podřízení i nadřízení dělají co chtějí. Jestli je příslušný úředník politicky žlutý či puntíkovaný je přece lhostejné, je-li to profesionál, který loyálně aplikuje zvolenou politiku v posledních volbách zvolené reprezentace. A nechce-li být loyální, jistě má možnost sám odejít. Každý vítěz voleb by si měl v této věci uložit zdrženlivost. Konečně je velmi vhodné (nikoli za každou cenu nutné), aby politik byl před svým vstupem „do ringu" úspěšný v nějakém ne-politickém oboru. Nemusí být nutně odborníkem přesně v tom, čemu se v politice hodlá věnovat, pokud si dokáže shromáždit a vést tým, který mu údaje potřebné k podpoře rozhodování dodá. Ale neschopnost odborná a zároveň managerská je dikvalifikující prakticky stejně, jako nezpůsobilost morální. Z druhé strany jistě platí, že odborně schopný gauner patrně napáchá víc škod než poctivý prosťáček.

Konzervativní komunální politika může být nahlížena ze dvou hledisek. První je to, že výše zmíněné nutné podmínky nejsou splněny ve většině větších obcí a měst, o krajích a vrcholových orgánech státu ani nemluvě. Pochopitelně, v menším se dá náprava provést snáz, z druhé strany ryba páchne od hlavy a schody se metou od shora a tak by neškodilo, kdyby se šlo „nahoře" příkladem. Konzervativci, politici i voliči, mají povinnost tlačit právě na elementární poctivost a odbornou či managersou způsobilost politiků, systém a pořádek ve veškerém konání a profesionalitu úředníků. Dokud těchto cílů není alespoň v nějaké míře dosaženo (vím, že v nedokonalých podmínkách s nedokonalými lidmi se to nikdy nemůže podařit absolutně...), má jen velmi omezený smysl bavit se o něčem dalším. Kdybychom ale předpokládali, že můžeme postoupit dál, vplujeme do oblasti, kde již rozdíly nutně nastanou, do oblasti politických rozhodnutí. V první řadě rozpočet. Kolik má mít město dluhů? Pokud si má půjčit, tak na co? Má být větší prioritou oprava vozovek, škola, divadlo, fotbal? Musím se zastavit, prostor je omezený...

Předně - konzervativci mají instinktivní odpor k dluhům. A když už se mají zadlužit, vždy chtějí vědět, na co si půjčují, co je to stojí - tedy jak bude dluh splacen a kdy a jak se investice (neboť to je jediný případ, kdy je s konzervativci vůbec o dluzích nějaká řeč...) vrátí. No a co je jaká priorita? Obecně se to z konzervativního hlediska říct nedá (možná, že liberálové či socialisté mají nějakou obecnou odpověď...), protože každá situace je individuální. V konkrétním případě může konzervativec obhajovat podporu sportování mládeže na úkor dotací pro soukromé divadlo, nebo opravu kanálů v havarijním stavu proti dotaci prvoligovému sportovnímu klubu, nebo opravu galerie či školy proti vylepšení křižovatky. To vše pochopitelně závisí na místní znalosti a zkušenosti. Bez ní se komunální politik, a v tom jistě „kanalizace" není ani liberální ani socialistická ani konzervativní, neobejde. Ale když vedle sebe postavím stejně poctivého, schopného a obeznámeného liberála, socialistu a konzervativce, každý halt má ten „zdravý selský rozum" jiný. Budiž doplněno, že konzervativec hledá podporu i ve „zdravém selském rozumu" předchozích generací...

 

7. listopadu 2007

 

Jan Kubalčík

místopředseda Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz