PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

12.11.2008

Autor: (le)

Volby v minulém týdnu: ještě horší, než jsme čekali

Jaký je rozdíl mezi ČSSD a ODS? Se souhlasem převzato z internetového týdeníku ČAS


V minulém čísle jsem si dovolil trochu politických prognóz, které se vesměs setkaly s vaším souhlasem. Trefně to glosoval kolega Stehlík z jižních Čech: „článek v Času se mi líbil, byl bohužel pravdivý." Politická scéna nám denně přináší nejrůznější senzační i méně senzační informace, ale ono je třeba stát pevně na zemi. Boj o to, kdo se bude více či méně podílet na čerpání rozpočtu státu (a případných dotací z EU), není něco, co by nás mělo vzrušovat. Tím ať se vzrušuje oněch několik set poslanců, senátorů a jejich partajních či pokrevních příbuzných. Svět mimo tuto politiku je jiný a daleko hezčí. Pochopitelně i ten má své dva úhly pohledu. Lidové noviny si nechaly k 90. výročí vzniku Československa udělat anketu, v níž respondenti odpovídali na pět otázek. Jestli by chtěli žít v Rakousku - Uhersku, za první republiky, za socialismu či v tomto nejnovějším období. Pátou možností byla odpověď nevím. Občané od 65 let výše by si v 41 % přáli socialismus, jen 11 % z této věkové skupiny je spokojeno s dnešní dobou. Jenže u skupiny 12-17 let si přeje dnešní dobu téměř 60% a u skupiny 35 - 44 let si ji přeje téměř 43 %. Takže průměr za Česko je Rakousko - Uhersko 4,9 %, první republika 16,1 %, socialismus 21,8 %, nejnovější období 40,1 % a nevím 17,2 % (!!). Takže také proto volby dopadly, jak dopadly, socialismu se zachtělo mnohým holoubkům. Ostatní zprávy, které se dozvídáme, jsou strašné. Jedni vyhrožují tamtěm, druzí na oplátku straší jinými. Největší legrace je vždy, když se mluví o tom, jestli vyhrála levice nebo pravice. Jakoby u nás někdy nějaká levice či pravice byly. Mám na mysli autentickou levici či pravici. Tomu, že je u nás levice i pravice věří hodně lidí - znalci politické scény tato slova nepoužívají. Hovoří jen o stranách. Tamti, proti tamtěm. Volič chce tamty, tak nás zavrhl. A všichni hledají viníky. Dokonce i tak vzdělaný muž, jakým je Václav Klaus mladší, tvrdil nedávno v tisku, že Topolánek svoji „havlovskou" politikou nedal příležitost pravicovým voličům. A tak ještě jednou. K volbám přišli čtyři dospělí z deseti. Ostatním šedesáti procentům občanů jsou volby ukradeny. Co dělají? Například někteří v době voleb navštěvují sázkové kanceláře a sázejí miliony korun na výhru té či oné strany. A je jim zcela jedno, která je levá či pravá. Letos byl zájem sázkařů o volby asi o 40 % vyšší, než v roce 2006. A dalo se vyhrát. Někde desetitisíce, jinde i více.

A o peníze jde především. Nevím, zda se k vám dostala informace zveřejněná nejprve v časopise Týden, později avizovaná také v týdeníku Respekt. Věc se má tak - Ministerstvo dopravy, vedené ministrem Alešem Hřebíčkem (ODS) vyplatí jen v tomto roce firmě Ebaque Czech Republic asi 1 775 000 Kč, za asistenci při operačním programu Doprava. Úředníci ministerstva si s ním zřejmě nevěděli rady, proto si najali soukromou firmu. Ta získává prostředky i z jiných ministerstev, tedy ze státních zdrojů. Ministerstvo vnitra vedené dalším vysokým funkcionářem ODS Ivanem Langerem, si u této firmy objednalo školení asi dvaceti svých úředníků, kterým firma zároveň připravila stáže v Bruselu. Majitel této firmy se v Bruselu vyzná, protože sám tvrdí, že se s poměry v Bruselu seznámil již dávno, když pomáhal dalšímu politikovi, Petru Lachnitovi (ČSSD) v rámci jeho kampaně ve volbách do Evropského Parlamentu. Jak se například tato firma dostala až k ministru Hřebíčkovi? Inu on sám je rytířem Rytířského řádu svatého Konstantina a Heleny. A s majitelem firmy Ebaque seznámil ministra Hřebíčka další rytíř tohoto řádu, budoucí hejtman Ústeckého kraje, Jaroslav Foldyna (ČSSD). A kdo je tím majitelem oné firmy Ebaque CR? Muž, který se jmenuje Ondřej Šlouf. Jméno nám nic neříká, dokud nezjistíme, že jde o syna vlivného lobbisty Miroslava Šloufa (ČSSD), bývalého poradce a přítele Miloše Zemana. Uvedená fakta nechceme ani zpochybňovat, ani nijak komentovat. Pouze je uvádíme na důkaz toho, že u nás nejde o žádnou pravici a levici, a že ona proklamovaná nenávist mezi ČSSD a ODS ve skutečnosti zřejmě vůbec neexistuje. Že by snad společná platforma církevní? Tudy cesta také nevede. Česká verze Wikipedie na otázku o jaký Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny se jedná, odpovídá takto: „Řád sv. Konstantina a Heleny je pravoslavné bratrstvo, které se vydává za rytířský řád. Kolem roku 2000 začal působit i při pravoslavné církvi v českých Teplicích) a v USA. Odznakem řádu je řecký kříž, červeně smaltovaný, s liliově zakončeným ramenem. Na ploše ramen jsou postupně zlatá písmena I. H. S. V. (in hoc signo vinces, v tomto znamení zvítězíš). Ve středu kříže je umístěn zlatý medailon s názvem řádu a černou byzantskou orlicí, kříž je převýšen zlatou korunkou. Stuha závěsného kříže u profesních rytířů je žlutá, u rytířů čestných modrá. Řád se dělí na rytíře, kteří se sdružují v komendách. V jejich čele stojí komtur, jímž je jeden z rytířů zvolený na 6 let. V čele řádu stojí velmistr, který s generální radou řád řídí. Sídelním chrámem pro Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny v českých zemích a investituru nových členů se stal Chrám Povýšení sv. Kříže v Teplicích. Pravoslavné bratrstvo „Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny" bylo v roce 2006 prohlášeno arcibiskupem pražským Kryštofem, metropolitou českých zemí a Slovenska za stavropigiální. V českých médiích je řád zmiňován zhruba od roku 2001, kdy byli Aleš Řebíček, Jaroslav Foldyna a Štěpán Popovič společně vyznamenáni povýšením do rytířského stavu, převážně za pomoc bombardováním postižené Jugoslávii, konkrétně Srbsku. Řád má údajně dva stupně členství, první stupeň je přístupný jen členům církve, druhý (rytířský stav) je udělován sympatizantům a lidem, kteří se zasloužili o rozvoj církve (například finančním příspěvkem) nebo se podíleli se na charitě. Ve známých případech jde spíše o jednorázové ocenění než o faktické členství. Ministerstvo kultury ČR podle MF Dnes odmítlo řád zaregistrovat a pravoslavná církev podle některých duchovních žádné rytířské řády neuznává. Česká média se zabývají tím, že tento řád má v současné době desítky členů zejména v oblasti severních Čech, kde jsou členské tituly udělovány dvakrát ročně. Jeho členy podle informací z médií byli či jsou například: Eugen Freiman (Evžen Freimann), kněz pravoslavné církve, představený řádu, zakladatel řádu v českých zemích. K pravoslavné církvi přestoupil z římskokatolické církve v roce 1996. vladyka Kryštof, arcibiskup pražský a metropolita českých zemí Pravoslavné církve. Aleš Řebíček, ministr dopravy ČR (člen ODS), do rytířského stavu povýšen za to, že jménem firmy Viamont věnoval peníze na pobyt dětí ze Srbska postiženého bombardováním. Jaroslav Foldyna, člen ČSSD, vicehejtman Ústeckého kraje, v roce 2001 arcibiskupem pražským a metropolitou českých zemí Pravoslavné církve Kryštofem povýšen do rytířského stavu řádu sv. Konstantina a Heleny v českých zemích, a to za pomoc lidem válkou postižené Jugoslávii a zorganizování pobytu 1000 dětí z Jugoslávie v ČR v létě roku 1999. V roce 2006 obdržel za stejnou činnost ještě Řád sv. Cyrila a Metoděje. Štěpán Popovič, průmyslník. Sergej Onyskiv, kterého v roce 2004 zatkli detektivové ÚOOZ a následně byl obviněn z organizátorství trestného činu kuplířství a obchodování s lidmi. Jindřich Pojkar, bývalý soudce okresního soudu v Teplicích. Pojkar byl trestním soudcem v případu Sergeje Onyskiva. Díky jeho chybě při trestním řízení byl obviněný Onyskiv a další osoby z gangu propuštěny na svobodu. Igor Střelec, podnikatel, od roku 1987 do roku 1990 byl kmenovým příslušníkem I. správy StB. Společně se Sergejem Onyskivem založil společnost STIGSTAV s.r.o. Valentin Varennikov, generál, nositel titulu Hrdina Sovětského svazu, šéf Mezinárodní ligy na ochranu lidských práv."

Pochopitelně, že ani Wikipedie nemusí mít pravdu, pouze takto prezentuje onen řád na internetu. Takže platformu církevní můžeme tedy také škrtnout. Podívejme se tedy do vyšších sfér - čeká nás předsednictví v Evropské unii. Již za pár týdnů. Jenže již loni při svém projevu k 28. říjnu nás pan prezident řekl mimo jiné: „Druhou rovinou našich vnějších vztahů je Evropa a Evropská unie. V Evropě žádnými nováčky nejsme a přítomni v ní jsme byli vždycky. Evropa proto byla, je a bude naším nejpřirozenějším kulturně-civilizačním zázemím, což nezpochybňuje snad nikdo. I když zázemí znamená hodně, v den 89. výročí založení našeho státu bychom měli říci, že alternativu k naší státnosti nepředstavuje a představovat nemůže."

V úterý, tedy rok poté, nezůstal Evropě nic dlužen: „Je tomu teprve devatenáct let, kdy se zhroucením komunismu stala naše vlast opět svobodnou. Jsou tomu čtyři roky, kdy jsme se většinovou demokratickou volbou občanů stali členy Evropské unie a dobrovolně jí předali značnou část své suverenity. Rozhodování o věcech veřejných se nám tím opětovně vzdaluje."

Takže jestli bude od prosince určovat politiku ODS (a tím i státu - zatím) prezidentův stoupenec nejvěrnější, dosavadní primátor Pavel Bém, naskýtá se zde rozluštění jedné záhady. Onoho sloganu, který propagačně v souvislosti s připravovaným naším předsednictvím v EU stál již dost peněz, tedy toho, že „to Evropě osladíme".Letošní volby, jeden pompézní nestátní pohřeb, pohřbívání Topolánka za živa, následné hádky a spory, hysterie kolem radaru, neexistence reforem, neujasněnost v tom zda chceme či nechceme evropskou měnu, Lisabonskou smlouvu a plno jiných událostí naší vlastní české politiky, to je tedy i na Evropu trochu silné, byť tímto vším oslazené kafe. Ještě stále si myslíte, že je u nás autentická levice a pravice? Řecké slovo autentický znamená původní, pravý či hodnověrný. Můžete si tedy při svém vlastním hodnocení, jeden z těchto významů vybrat. Ale pozor. Uprostřed všeho tohoto politického dění, o němž je řeč, nám také shořel Průmyslový palác v Praze. Úvodní tisková zpráva o možných jeho opravách zněla takto: „Spekulovat o tom, jakým způsobem by bylo možné opravit Průmyslový palác zasažený obrovským požárem, je podle odborníků předčasné. Existuje dokumentace původní stavby a rekonstruovat ji lze tehdejší technologií i současnými metodami. Památka ale v každém případě ztratí to, proč byla především ceněna - svou autenticitu."

Jiří Pehe o problému pravice a levice svého času mimo jiné napsal: „V postkomunistické České republice se pojmy pravice a levice rychle ujaly jak v žargonu politiků tak komentátorů jako srozumitelná označení pro dva různé druhy politické orientace, které by se zhruba daly popsat jako štíhlý výkonný stát stojící na svobodných, suverénních jedincích versus velký pečovatelský stát. Potíž je v tom, že ani dnes na české parlamentní scéně v podstatě neexistuje strana, s výjimkou nereformovaných komunistů, která by se do takového jednoduchého schématu dala zařadit. Všechny demokratické strany působí v rámci našeho přibližování k Evropské unii, které pojmy pravice a levice notně rozmazává. Hlavní dělící linií mezi nimi je odpověď na otázku, zda jsou stranami transformačními s tahem na Evropu nebo stranami transformaci retardujícími. Zároveň je důležitá odpověď na otázku, jakému pojetí demokracie dávají přednost - zdali technokratickému, založenému na mocenských hrátkách politických stran, nebo tomu, které Karl Popper nazval otevřenou společností. Základní příkop v české politice tak opět nevede mezi liberální pravicí a demokratickou levicí, ale mezi stranami, které chtějí transformovat českou společnost ve skutečně fungující otevřenou demokracii, opírající se o živou občanskou společnost a právně regulované sociálně-tržní hospodářství evropského typu, a těmi stranami, které svým populismem a nacionalismem začínají připomínat prvorepublikové národní demokraty a národní socialisty. Situace je navíc komplikována tím, že transformační versus retardačně-populistické linie, lze najít v té či oné míře i uvnitř všech stran. Jak se ta či ona strana pak jeví jako celek, záleží na tom, která skupina v ní převažuje, jakož i na osobách v jejím čele."

A o tom by měly vždy být naše volby. Tak snad příště, přátelé.

 

23. října 2008

 

(le)