PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.01.2008

Autor: Dan Drápal

Věcně o Romech

Reakce na článek Petra Placáka "Nebezpečné hlupství", LN 22. ledna 2008


Po přečtení článku Petra Placáka („Nebezpečné hlupství", LN 22. ledna) jsem si pečlivě pročetl prezentaci Jiřího Čunka na nedávné lidovecké konferenci o sociální spravedlnosti. Pak jsem si znovu pečlivě pročetl Placákův článek. Jelikož jsem člověk smířlivý, pokusím se přinést nějaký pozitivní návrh.

Máme-li se dohodnout, musíme se nejdříve shodnout, zda nějaký romský problém existuje či nikoli. Pokud budeme tvrdit, že nikoli, opravdu není o čem hovořit a pak pryč s Čunkem!

Pokud ho chceme řešit, musíme nejprve stanovit diagnózu, tedy určit, v čem problém spočívá, a pak hledat vhodná řešení. Vhodným řešením, jak Petr Placák správně uvádí, není vrazit pacientovi skalpel do srdce a prohlásit, že je po nemoci.

Je ovšem omyl z něčeho takového vinit Jiřího Čunka. Reportéři na zmíněné konferenci nečekali na nic jiného než na nějaký „vhodný" Čunkův výrok, za nějž by bylo možno volat Jiřího Čunka k odpovědnosti. Chtěli bychom po nich asi příliš, kdyby měli věnovat pozornost tomu, o čem ta konference vlastně byla a o čem Jiří Čunek vlastně hovoří. Šlo přece hlavně o nějaké to heslo.

Tedy: Jiří Čunek nehovořil primárně o Romech, ale o sociálně vyloučených. Skutečností ovšem je, že se to týká zhruba 80 000 z našich 200 000 romských spoluobčanů, proto těžko o Romech nehovořit. Na rozdíl od „bílých" bezdomovců a jiných skupin má sociální vyloučenost Romů svou specifickou podobu. Tou je skutečnost, že existují velké klany, z nichž se mnohdy nesnadno vymaňuje ten, kdo touží po vzdělání a po stálé a dobré práci. (Je to jinak, pane Placáku? Pokud ano, jak?)

Na jedné straně zde máme nechuť „bílých" Romy zaměstnávat, na druhé straně nechuť mnoha Romů svou situaci zásadním způsobem měnit. Větší díl viny na tomto stavu nese většinová společnost - s tím Jiří Čunek souhlasí. Jde tedy o to, jakým způsobem učinit práci pro Romy jednak možnou, jednak atraktivní. Jde rovněž o to, motivovat Romy, aby stáli o vzdělání pro své děti. (Pane Placáku, sledujete mě? Nebo jde o něco jiného?)

Další otázkou je, jak to udělat. Jiří Čunek upozorňuje, že dosavad se všechny vládní snahy o řešení situace míjely účinkem. Růst počtu sociálně vyloučených Romů se nezastavil. To je smutná skutečnost, nikoli „pomatená čunkovina".

Jiří Čunek říká, že pokud Romové něco dostávají (např. sociální dávky), měli by společnosti rovněž něco odvádět (konkrétně posílat děti do školy). Jiří Čunek by byl tím posledním, kdo si myslí, že romská problematika má nějaké jednoduché řešení.

Co ale vlastně řešíme? Jde vlastně vůbec o Romy? Nebo šlo od počátku o staronový klacek na Čunka? Článek Petra Placáka je plný zbytečných a jedovatých invektiv. Řešení nenaznačuje ani v nejmenším. Bohužel, tak to v Čechách chodí. Když se někdo o něco pokusí, pěkně to slízne.

Nu, já se pokouším vysvětlit, oč Jiřímu Čunkovi jde. Dobře mi tak!

 

22. ledna 2008

 

Dan Drápal