PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

12.09.2011

Autor: Dan Drápal

Úroda spikleneckých teorií

Nejen k 10. výročí událostí z 11. září 2001


Ještě v šedesátých letech mi kamarád vyprávěl o své návštěvě Sovětského svazu. Na Ukrajině se setkal s lidmi, kteří mu vyprávěli, že baptisté (tak v Sovětském svazu nepříliš informovaní lidé často označovali všechny nepravoslavné křesťany) rituálně zabíjejí malé děti. Když o tom můj přítel vyjádřil pochybnosti, odpověděli mu, že je to jisté, protože to viděli ve filmu.

Byla to pozoruhodná naivita lidí, kteří byli zvyklí na rozhlas po drátě s jediným programem (a později na televizi s jediným programem) a současně ukázka úspěšnosti protináboženské propagandy.

Často na to dnes vzpomínám, když mi přátelé přeposílají po internetu různé zaručené informace o tom, jak „všechno bylo jinak". 10. výročí událostí z 11. září 2001 bylo mimořádnou příležitostí k přehlídce různých spikleneckých teorií.

Ne, nyní se nebudu pokoušet je všechny vyvracet. Dokázat, že něco neexistuje, je zpravidla mnohem těžší než dokázat, že něco existuje. Musel bych věnovat snad tisíce hodin studiu různých materiálů, abych byl schopen vyvrátit (nebo třeba i potvrdit) jednotlivá tvrzení zastánců těchto teorií. Pokusím se jen napsat něco k tomu, čím je dle mého názoru dán dnešní rozkvět spikleneckých teorií, a přičinit pár poznámek, které mi diktuje zdravý rozum již staršího a do jisté míry zkušeného člověka.

Náš svět je velmi složitý a stává se stále složitějším. Téměř všichni jsme závislí na technologiích, o nichž nemáme sebemenší tušení, jak fungují. Tento článek píšu na počítači, ale nedokázal bych vysvětlit, co se v něm odehrává, a jak to, že budu za pár hodin schopen tento článek poslat tam, kam ho poslat chci. Když jsem měl ve dvaceti letech své první staré auto, dokázal jsem spoustu věcí opravit sám, a co jsem nedokázal, v tom mi poradili přátelé. Fungování předválečné Tatry 57, ale podobně později i fungování třeba klasického „embéčka", bylo ještě zvládnutelné. Se svým dnešním autem si už takto neporadím.

V dobách komunismu bylo celkem jasné, kdo o čem rozhoduje. Vládnoucí stranu jsme sice nesnášeli, ale bylo celkem jasné, „kdo za to všechno může". Dneska to zdaleka tak jasné není. Může za to parlament, který produkuje špatně napsané zákony? Může za to policie, která je liknavá? Může za to státní zastupitelství, které věci zametá pod koberec? Mohou za to zbabělí či uplacení představitelé samosprávy?

Někdy se kolem nás odehrávají věci, na něž jenom zíráme. A máme pocit, že to všechno někdo řídí.

Jenže když mluvíte s mocnými, ať už se současnými mocnými nebo s bývalými mocnými, tak máte často pocit, že tomu, co se děje, rozumí jen o něco lépe než vy. Když třeba čtete vzpomínky vrcholných komunistických činitelů na 17. listopad 1989, dovíte se, že mnozí byli v pyžamu a vůbec netušili, že se pár kilometrů něco děje. Zosnovala to všechno StB bez jejich vědomí? Jistě, StB něco osnovala. A různé kliky v ÚV KSČ patrně také. Miroslav Štěpán měl nepochybně nějaké své představy, které se patrně lišily od představ Lubomíra Štrougala. Ale naplnily se něčí představy? Pochybuji. Spousta věcí probíhá spontánně, mnohdy omylem, a různí lidé se je pokoušejí řídit, někdy se jim něco trochu podaří, často jim někdo nebo něco jejich plány zhatí. Osobně si myslím, že třeba Michal Roman, vládce ČEZu, dnes dokáže lépe a spolehlivěji rozhodovat o dnešních osudech této země, než tehdejší StB. Ale přiznávám, že se mohu mýlit.

Svět je na jednu stranu složitější, než býval, ale na druhou stranu docela fádní. Julius Assange věnoval nesmírné úsilí zveřejňování statisíců tajných dokumentů vlády Spojených států. Zřejmě se mu podaří změnit podobu mezinárodní diplomacie. Ale obsahovaly ty statisíce tajných materiálů nějaké skutečné „bomby"? Nezdá se mi. Nakonec z nich americká diplomacie vychází docela dobře - prostě dělá rutinní práci, někdy dobře, někdy hůře. Mnohem zajímavější věci vyplynuly na povrch o různých diktátorských režimech.

Domnívám se, že kdyby pád dvojčat byl dílem samotných Američanů, Julius Assange by jistě přišel s nějakými dokumenty - minimálně o tom, jak se příslušní lidé horečnatě snaží zahladit stopy.

Oblíbenou teorií je, že svět je „řízen" jakousi „Bilderbergskou skupinou", která o všem rozhoduje a snaží se zavést „Nový světový řád". Ty, kteří se toho obávají, bych rád trochu uklidnil. Dejme tomu, že tato skupina skutečně existuje a že ji tvoří dejme tomu řádově stovky lidí. Myslíte si, že je pravděpodobné, že by všichni tito lidé, pocházející z nejrůznějších prostředí a z nejrůznějších zemí, měli shodný názor na „světový řád", který hodlají zavést? Představte si, že byste se sešli s třiceti svými přáteli a chtěli to udělat vy. Shodli byste se na tom, co by bylo potřebné či žádoucí udělat? Garantuji vám, že ani náhodou. V tak veliké skupině by se nesporně našla spousta různých nápadů a každý by chtěl něco jiného, i kdyby všichni do jednoho byli svobodní zednáři. A i kdyby se většina na něčem shodla, co by dělala menšina, která prohrála? Garantuji vám, že by se určitě našel někdo, kdo by to chtěl všechno torpédovat, nebo by to rovnou prozradil. Nebojte se, čím více by v takové množině lidí bylo svévolníků, tím menší by byla pravděpodobnost, že by se na něčem shodli.

Sám jsem se před lety podrobně zabýval „aférou Čunek". Nemám pochyby o tom, že tam o určité spiknutí šlo. Ale ve hře byla řada lidí, kteří něco mohli změnit. Každý policista, státní zástupce, soudce či soudní znalec, ale i každý novinář, který by o kauze informoval pravdivě a nepředpojatě, mohl celou věc ovlivnit - někdy méně, někdy výrazně. A nemusel přitom vůbec přijít na to, kdo za celou kampaní stál - svévolníkům mohl ublížit (a mařit jejich plány) už jen tím, že poctivě a pravdivě dělal svou práci. Nebo si vezměte „kauzu Michálek". Stačil jeden poctivý člověk, aby se soukolí korupce dosti zadrhlo. A kolik lidí se nám pěkně vybarvilo! Není třeba rozvíjet teorie spiknutí. Jsou věci, kterým přes veškeré své snahy na kloub nepřijdeme. To nám ale nebrání, abychom byli pravdiví každý tam, kde stojíme.

Raději než o různých spikleneckých teoriích přemýšlejme o takových věcech, jako z čeho se rodí občanská statečnost, a proč jsou někteří lidé poctiví a jiní ne. A zkusme ty poctivé podpořit. Nemají to lehké. Někdy se mi zdá, že se proti nim někdo spikl.