PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

08.04.2011

Autor: Jan Fořt

Týdenní ohlédnutí

13. týden 2011


V tomto týdnu se výrazně zhoršují vztahy jak mezi politickými rivaly, tak mezi koaličními partnery. Ministr financí umožňuje se svými poslanci projednávat v parlamentě problémový výkon funkce ministra obrany a zároveň nevpustit ministra na důvěrná jednání vládních stran. Do jaké míry je ještě možné pokládat tuto vládní koalici za možnou zůstává do budoucnosti velkou otázkou. Je jistě možné lehce předpokládat, že koalici drží pohromadě jen semknutost pro 118 hlasů v parlamentě. Při destrukci vlády by zcela jistě vypadly z vlády VV a TOP 09 by se potýkala s vážnými problémy ve své další činnosti. Od každé vlády bychom měli očekávat realizovatelnou vizi, jasné jednání a cíl její činnosti. Tato činnost by měla směřovat k vylepšování života občanů. A má-li si občan utahovat opasek mělo by býti řešení rozděleno všem stejnou mírou. Pokud ale vláda produkuje pouze asociální jednání vůči neprivilegovaným, pokračuje v korupčním jednání a ve svém podrazáctví, pak směřuje jen k propadlišti dějin. Nikoli jen k pádu vlády, ale k všeobecnému odsouzení. Také toto jednání přináší politické body především opozici.

Ministr zdravotnictví opět jen žongluje s poplatky za nemocnici, léky, pohotovost, dopravu sanitkou a recepty. Nový návrh představuje jen letování starých děr ve zdravotnickém kotli. Opět se hovoří o standardech ve zdravotnictví i když je jasné, že by spíš měly být přesně vymezeny nadstandardy. I to však je v mnohých případech velmi obtížné. Opět jen přitékají vybrané peníze do státní pokladny, aby se pak ztrácely ve zcela neprůhledném systému bez jakékoli kontroly. Proto vyšší poplatky ani nemohou býti zásadním řešením reformy. Při pohledu na dobu 20ti let zpět je možno označit tento zdravotnický systém za nereformovatelný. Veškeré pokusy jsou jen kosmetickým řešením, jehož cílem je stále vyšší výběr financí.

Na politické scéně se objevila nová osobnost, která rychle sbírá u veřejnosti body. Je zvolen do vedení strany, je poslancem a je i s výrazným ziskem v senátních volbách posunut do senátu. Veřejnost jistě ocenila jeho postoj při nedávném handlu na pražské radnici, kde na radnici a v jejím pozadí stojí stále titíž lidé, kteří jen zdůrazňují politickou situaci v Praze. Také zajímavý je jeho požadavek aby Nejvyšší soud rozhodl, zda stanovy a pravidla činnosti KSČM jsou zákonné či nikoli. Tím však vyráží pravici z ruky názory senátora a komunisty pana Štětiny.

Ze zahraničí se dovídáme, že severní Afrika se dále strhává do nekonečné bouře a dlouhotrvajících bojů. Zasahuje Afriku od Alžíru až po arabský svět - Sýrii a Turecko, kde problémy Kurdů zůstávají stále nevyřešené a jako horký brambor se přehazují ze strany na stranu.

Nelze se ani nezmínit a katastrofě jaderných reaktorů v Japonsku, které navozují v celém světě otázku: Co s jadernými elektrárnami? Korekce, zrušení či výrazné omezení činnosti - to jsou jen další energetické problémy světa.

Pokud však pohlédneme na dění v nynější společnosti, napadá mne vzpomenout si na demokracii v Athénách za vlády Periklea. Město mělo šedesát tisíc svobodných občanů, kteří hlasovali pomocí hliněných tabulek o vině či nevině, o správném či nesprávném rozhodnutí vládců 1x ročně. K odsouzení politického činitele stačilo jen 500 hlasů. A politický činitel byl odeslán jako škůdce Athén na 10 let do vyhnanství. Pro funkci soudu bylo vybráno soudní mocí 6000 kvalifikovaných přísedících s hlasovacím právem a z nichž byl zvolen soubor pěti set soudců. Po Perikleově smrti se demokratický řád rozpadá především pro vládu peněz a z nich vyplývající moci. Peloponéské války jen potvrzují morální zkázu Athén, kde nakonec pro závist a nenávist podplacení soudcové posílají na smrt Sokrata. A zde končím myšlenkou a otázkou. Kde končí demokracie a kde nastává diktatura oligarchie? Co říkáte Vy, soudcové athénští?