PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.07.2011

Autor: Jan Friedlaender

Týdenní ohlédnutí

29. týden 2011


Napětí ve vládní koalici složené, s jistým zjednodušením řečeno, ze dvou politických stran a jedné podnikatelské organizace, úspěšně pokračuje. V uplynulém týdnu se realizovalo zejména v otázkách DPH. Zdá se, že nyní vítězí varianta 14 a 20 procent v příštím roce, jednotných 17,5 v roce 2013, zdá se však, že jednotných 19 s razantnějším snížením deficitu a možností uspokojit některé resortní požadavky není dosud mimo hru. Ta devatenáctka je vůbec zajímavé číslo. Tolik let staré byly totiž noviny, které jsem před pár týdny našel kdesi na půdě a v nichž se psalo, že chystané daňové úpravy znamenají konec české knihy. Pláče je mnoho, leč rozumná alternativa není. Leda oloupení „bohatců" asi o 5 miliard, které uspokojí egalitářský národ, ale nepřinese nic, o což se postará volný pohyb osob a kapitálu v EU.

Senát schválil návrh zákona o protikomunistickém odboji. I když se domnívám, že takovýto zákon, který musí obsahovat i definici odbojové činnosti a odporu (jinak by se počet odbojářů povážlivě blížil počtu obyvatel), musí být ex definitione nedokonalý, přesto je třeba jej jednoznačně uvítat. Poslanci a senátoři v něm stvrzují, že odboj existoval a že účast v něm nevyžaduje odsouzení, nýbrž uznání spojené i s určitou finanční satisfakcí. Smutné je, že věc trvala tak dlouho a že se této satisfakce řada odbojářů už nedožila.

Z kruhů ČSSD přišla zajímavá zpráva, že strana nehodlá ratifikovat tzv. Klausovu výjimku ohledně neplatnosti Evropské charty lidských práv pro ČR. Jakkoli k ní lze mít výhrady, tato výjimka, jež je výsledkem porušení Ústavy presidentem ČR, si ratifikaci nezaslouží. Důležité ale je, aby se našel způsob, jak ratifikovat přístupovou smlouvu s Chorvatskem i bez této zátěže.

Napůl do domácí části patří i ohlasy na skon téměř stoletého Otty Habsburského, následníka habsburského trůnu, který býval i trůnem českým. Zemřel a byl pohřben již v předchozím týdnu, ohlasy však zaznívají i nadále. Navždy si uschovám nádherný Jochův nekrolog ze stránek Neviditelného psa, zato jako příklad neuvěřitelné pokleslosti si budu pamatovat článek Jana Zahradila z téhož média - tu hnusnou demagogii, s kterou autor představuje myšlenku Pan-Evropy jakožto pokračovatelku pangermanismu. Není prostředku, za nějž by se styděli šiřitelé eurofobie a germanofobie, na nichž se dá u nás vždy vydělat.

Uplynulý týden přinesl další unijní záchranný plán pro Řecko. Řecku, což se může týkat i některých dalších zemí, budou sníženy úroky z půjček, prodlouží se splatnost dluhopisů na 30 let, zapojí se i evropské strukturální fondy, zúčastní se i soukromý sektor, zejména banky... Netroufám si věštit, zda tato pomoc bude dostatečná, vím jenom, že byla-li již jednou takto lajdácky rozjeta měnová unie, nezbývá než pokračovat a snažit se ji za pochodu vylepšit. Autoři jednotné měny předpokládali, že si tato vynutí politickou integraci. Bohužel, podcenili sílu nacionalismu, který nejenže zabránil politické integraci, ale není ochoten připustit ani ta ekonomická opatření, za nichž jedině může jednotná měna fungovat. Nezmění-li evropské státy svůj postoj, nemůže historie evropské integrace skončit dobře. Většina Evropanů není zřejmě dostatečně zralá na to, aby dokázala odlišit hlavní od vedlejšího a pochopit, že řešení se samými plusy v politice neexistují.

A nakonec Norsko, kde počet obětí útoku jediného (?) teroristy patrně přesáhne stovku. Zde je každý komentář zbytečný. Všimněme si však nehorázné drzosti, s kterou se vrah vydává za křesťana a konzervativce. Politická hnutí se dělí na ta, která prosazují své principy formou politického boje a zbraní by užila nanejvýš k legitimní obraně, a na ta, která jsou ochotna šířit své ideje ohněm a mečem. Konzervativci nesmějí nechat nikoho na pochybách, že patří k těm prvním, i když se často za konzervativní označují i iniciativy, které zde nebudu jmenovat, ale které se dost podobají internetové deklaraci norského vraha. Otázka pak vzniká: co s tím domácím svinstvem, které ke střelbě ještě nevyzývá, ale které šíří rasovou a nacionální nenávist? Zatím jeho šéf ani jeho vrchní kamarád ještě nestřílejí, ale máme na to čekat?

Ondřej Neff napsal na okraj norské tragédie, že bychom se neměli obrátit k protiteroristickému radikalismu. Polovina mé osobnosti s tím souhlasí, ta druhá je pak znepokojena tím, že hromadný vrah může být v Norsku odsouzen nanejvýš k 21 letům ztráty svobody. Táže se proto, zda se pražské podsvětí stačí dostatečně včas připravit na dodávku kvalitnějších zbraní pro tohoto křesťana a konzervativce, až bude po 10 letech za dobré chování propuštěn.