PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

15.07.2011

Autor: Otto Jarolímek

Týdenní ohlédnutí

27. týden 2011


Uplynulý první prázdninový týden obohacený dvěma státními svátky těžko mohl přinést nějaké převratné události na domácí politické scéně. Zmiňované státní svátky nám připomínají skutečnost, že české země jsou již více než tisíc let trvalou součástí křesťanského světa (příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje do Velkomoravské říše 5. července 863) i fakt, že právě v českém prostředí vzniklo první významné evropské reformační hnutí (upálení Mistra Jana Husa 6. července 1415).

Lehce obměněná a zřejmě i dočasně stabilizovaná česká vláda deklarovala svoje úsilí pokračovat v plnění programu, který si vytyčila přesně před rokem, a podařilo se jí prosadit v tomto směru další, byť značně nesmělé legislativní kroky (např. schválení tzv. malé důchodové reformy). V této souvislosti je nutno upozornit na ambivalentní postoj prezidenta Klause, který zmíněný návrh zákona nepodepsal, zároveň jej však ani nevetoval a neposlal zpět Poslanecké sněmovně. V důsledku tohoto postupu výše uvedená právní norma vstoupí v platnost, ovšem bez prezidentova podpisu, který se tak zříká své státnické zodpovědnosti. Václav Klaus se takto nezachoval poprvé a i když lze jeho počínání mnohdy lidsky chápat (především u zákonných úprav vnucovaných České republice Evropskou unií), objevují se vážné pochybnosti o jeho souladu s Ústavou ČR.

Ze zahraničněpolitických událostí je nutno připomenout rozdělení dosud největší africké země Súdánu a s tím spojený vznik nezávislého jihosúdánského státu. Tato oblast leží trochu na okraji zájmu světových zpravodajských medií a tudíž mnoho Evropanů si zřejmě ani neuvědomovalo, že v Súdánu probíhá již několik desetiletí občanská válka. Dělení stávajících státních útvarů obvykle nebývá nejvhodnější cestou k řešení problémů, v tomto případě by však pozitivní efekt přinést mohlo. Súdánský stát, jehož podoba byla důsledkem koloniální politiky evropských mocností, se skládal ze dvou zcela odlišných částí. Soužití islámského semitského a pasteveckého severu s křesťansko-animistickým negroidním a zemědělským jihem v sobě již od počátku obsahovalo latentní nebezpečí konfliktu, jehož vypuknutí pak bylo pouze otázkou času.