PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.08.2008

Autor: Čestmír Hofhanzl

Tvůrčí role "svobodné" publicistiky v postkomunistické "demokracii"

Formální demokracie, politická pluralita i "svobodná" média ve společnosti, kde se nenastavily jasné normy, že zneužití a zločinné jednání se nekompromisně trestá – má horší důsledky než otevřená diktatura a otevřené zločinné jednání. Je přirozené a "normální", že ve zločineckém státě slouží média zločincům.


Ad Hospodářské noviny, 13. srpna 2008 - Marin Mařík, „Státní lesy: aféry jako na běžícím pásu", „Lesy uzavřely podezřelou smlouvu". Hospodářské noviny, 14. srpna 2008 - Martin Mařík, „Jak podojit státní lesy? Finty jsou různé.", „Zlatý padák za průšvihy Lesů má hodnotu pět milionů". MF Dnes, 13. srpna 2008 - Jan Vaca, Václav Dolejší, „Podezření: ze státní firmy unikly miliony", „Lesy: Nálety kůrovců i lobbyistů". MF Dnes, 14. srpna 2008 „Lesy nevědí, kde je 120 milionů". Lidové noviny, 15. srpna 2008 - Ondřej Malý, „Podezřelé počítače Lesů ČR".

Jaksi jsem se připletl do cesty historii a „Státníkům", když na komunistickém rýsovacím prkně projektovali a uváděli v život naši lepší „svobodnou podnikatelskou budoucnost". Viděl jsem, jak „rytíři" stvoření komunismem, jako svatý Jiří, na zlého draka komunismu zaútočili. Na rozdíl od bájného světce ale nevrazili bestii meč do útrob, neuťali všechny hlavy. Té dobrotivé sani tito novodobí rytíři - její vlastní rodné děti - jen obrousili šupiny a zastříhli drápy. Aby vypadala přívětivěji, zakázali jí i chrlit oheň. Dráčata sama sobě dala svobodu a vyběhla do volnosti - měla na to přece „dračí právo".

Plebs, aniž to věděl, dostal „přirozené právo" všechny ty potvory živit a být jim potravou. Kdybych ze sametové revoluce viděl jen stromy a les, co se kolem lesa a s ním odehrálo, vím dost. Odvážím se tvrdit, že jsem na základě toho pochopil vše o smyslu a cílech té podivné „dračí revoluce".

Pro uvedení do problému zopakuji, co již sedmnáct let - nejdříve z parlamentní lavice a dnes z pozice důchodce pasoucího ovce - říkám a píši o principech a cílech „revoluční reformy" hospodaření v českých lesích. Při příležitosti jistého kulatého výročí si dovolím jít k samým kořenům, ze kterých ta „geniální" reforma vyrostla.

„Pacifikace" vzbouřeného kmene československých komunistů spřátelenými armádami znamenala historický předěl vývoje zločineckého spřeženectví, jež neslo název komunismus. V genetické informace té zločinecké ideologie byl zakódován mustr pro vývoj vnitřní „elitní" mocenské kasty. Praktické zásady klonovacího procesu nastavil praotec Lenin, první mutanty v ČECE stvořil „revoluční chirurg", poeta Felix Edmundovič Dzeržinskij. Otec Stalin, tvrdý kavkazský bandita, dokázal tu novou rasu držet na uzdě tím, že v pravidelných intervalech vždy celou „věrchušku" tajné služby i armády vyvraždil.

Za Stalinových nástupců přestalo být humánní „mutanty moci" umravňovat tak nehumánně. V průběhu dvou desetiletí nerušeného mutačního procesu začali z pozadí určovat směřování komunismu, dokonalého lidského zlořádu, „oni". Mobilisace armády a tajných služeb v zájmu pacifikace kmenové herese v šedesátém osmém roce znamenala definitivní předání řídících pák representantům „mutantů". Ideologický komunismus skončil, ideologům a aparátčíkům zůstala jen formální role. Celé komunistické říši po roce 1970 již vládli praktici moci a zločinu - dráčci povití a odkojené komunistickou matkou Saní.

Dříve narozeným, kterým Pán Bůh dal bystré oko a rozum a jejich matky jim vtiskly do duší, co znamená pojem morálky, si mohou pamatovat, jak se prvními podnikateli, průkopníky nových „výrobních způsobů", v sedmdesátých létech stali předsedové družstev - kolchozů. Do této kategorie patří fenomén Slušovického družstva a jeho bájný předseda František Čuba.

Zemědělská družstva se stala kolébkou a laboratoří „podnikatelského komunismu" proto, že „výrobní proces" se v zemědělství odehrává pod širým nebem. Matka Saň nemohla vše ukontrolovat a uhlídat. Předsedové družstev měli v rukách možnost neregistrovaných rezerv a černých fondů. Po roce 1970 se předsedové stali členy okresních dračích politbyr a okresní tajemníci jejich přáteli. Kdo z budoucích dráčků se chtěl povznést, vstoupil do tohoto „podnikatelského" byznysu. Koordinační a ochrannou ruku nad ním držela StB.

Druhou etapou přeměny estébácko-komunistického byznysu v estébácko-kapitalistický byznys jsem měl příležitost sledovat a pochopit v devadesátých letech jako poslanec Parlamentu. Na konci roku 1990, jako člen výboru pro Životní prostředí, jsem se začal zajímat o tzv. „reformu" lesního hospodářství. Po pár měsících jsem zjistil, že za reformou jsou stejní lidé, které jsem viděl komunisticko-podnikatelsky vynikat v sedmdesátých letech v Gottwaldově.

Odpovědné hospodaření s lesem nemilosrdně diktuje stoletý produkční cyklus lesa a relativně malá výnosnost lesního hospodářství - je mezi jedním až čtyřmi procenty. V prosté mluvě to znamená, že když na konci stoletého cyklu ukradne zloděj vlastníkovi jen čtyři stromy ze sta, nemá vlastník za sto let žádný zisk. Ukradne-li zloděj pátý strom, jde vlastník do ztráty. Prastará zásada proto je, že ten, kdo dřevo kupuje, do lesa nesmí. Má-li mít vlastník zisk, musí prodávat dřevo sám - přesně změřené, roztříděné podle kvality a tím i podle ceny.

Estébácko-komunističtí podnikatelé „zreformovali" hospodaření se státním lesem a dřevem z něj tak, že kupec ve „výběrovém" řízení (klíčové subjekty se znají...), dostává „komplexní zakázku", přičemž cena je odhadem. Sám si těží, měří a udává kvalitu. Aby byl ten systém dokonalý, šly asi dvě třetiny prodeje dřeva ze Státního podniku přes „soukromou" firmu Hradecká lesní a dřevařská bývalého odbytáře ještě komunistických lesů Dejnožky. Tato firma, aby to bylo úplně poetické, sídlila v budově Státních Lesů ČR. Do roku 1998 se to dělo různými fígly neoficiálně. Standardem si to udělali a legalizovali tzv. zpětným odkupem dřeva v roce 1998 za ministra Fencla.

Celý ten lupičský systém byl vymyšlen za účelem cíleného vykradení zdrojů lesa, a proto byl záměrně zneprůhledněn a učiněn nekontrolovatelným. Odborným „otcem" reformy byl Zdeněk Domes, bývalý člen Ústředního „dračího" výboru a účastník Vysočanského sjezdu. Domes byl i prvním „ekonomem" nových Státních lesů.

Lesu se dostalo takové pozornosti komunisticko-kapitalistických reformátorů proto, že za více než sto let produkčního cyklu jsou ve dřevě našetřeny mnohamiliardové rezervy. Další „výhodou" je, že veřejnost nemá o problémech hospodaření s lesem žádný pojem. Kdo tu takovou specifickou zkušenost může mít? Dvacet let se může neurvale brát ze samé podstaty lesa a neodborník to nemá šanci zpozorovat. Odvětví lesního hospodářství normálně přispívá k národnímu důchodu jen asi 0,3 - 0,5% jeho ročního objemu. Díky příležitosti vyrabovat rezervy našetřené předchozími generacemi dostalo lesnictví mimořádný význam v celé komunisticko-kapitalistické reformě - perestrojce.

Les dostal „privilegium" sponzorovat ze své podstaty „dračí revoluci" i proto, že k zábavě „urozených" elit patří lov a radovánky kolem něj. Šéfové komunistických lesních závodů se přirozeně stali organizátory radovánek a příteli „mutantů". Již v hlubokém komunismu vznikl právě v tomto spojenectví „geniální nápad" jak využít obyčejného dřeva k „epochální" změně komunistické technologie moci.

V 90. letech jsem podrobně viděl, jak se - v civilizovaném světě neuvěřitelná - „reforma" hospodaření s lesem realizuje. Poznal jsem hlavní aktéry, prostředí, ze kterého vycházeli a komu sloužili. Pozoroval jsem, kam šly peníze z toho lupu. Byla za ně získána média a placeny všechny jen trochu mocensky významnější politické strany. Ročně ze státního lesa to zločinecké spolčení získává několik miliard. Fakticky jde o černý fond nekontrolovaných cash peněz - zcela volně použitelných. Dovolím si odhadnout, že za více než 15 let existence tohoto „tunelu" jím proteklo na 100 miliard Kč. Příznačné je, že v podnikání kolem lesa najdete mnoho „odborníků" se zkušenostmi z bývalé tajné Státní bezpečnosti a především z vojenské kontrarozvědky - rodné sestry KGB, resp. GRU.

Na samém počátku devadesátých let jsem proti tomuto gangsterskému „tunelu" opakovaně vystupoval i interpeloval ve Sněmovně. Žádný „svobodný" publicista ani médium nebyli ochotni mé argumenty zveřejnit. Martin Mařík je v tomto oboru „klasikem", vždy psal jen to, co mu „řídící orgány" velely napsat. Za celou tu dobu existence „epochálního" dřevěného tunelu nešlo ve „svobodném" tisku zveřejnit text, který by poukazoval přímo na principy té velkolepé loupeže. Redaktor „seriózních" Hospodářských novin mi v polovici devadesátých let řekl: „Pane poslanče, máte pravdu, ale Váš text i argumenty mi šéfredaktor nedovolí zveřejnit.". Stejné zkušenosti mám i s Frontou, stále Mladou,... o Lidových novinách netřeba diskutovat.

Všechny v úvodu uvedené texty jsou zavádějící mlhou ve hře, která se kolem Státních lesů hraje. Jsou to (citlivé duše nechť mi prosím prominou) krávoviny, které ještě navíc byly jinak. S podstatou problému nemají nic společného. Na veřejnost se vytahují, aby skutečný problém zamlžily a navršily dojem korupce a dezorganizace v hospodaření Státního podniku. Dezorganizace záměrné, na jejímž konci má být privatizace státního lesa do „správných rukou". Komunismus se modernizoval, mocenskou zásadou „podnikatelského dračího komunismu" je, že „kdo vlastní v zemi nemovitosti a půdu, je té země pánem".

Všichni, kdo podobné texty píší, vědí, jak věci ve skutečnosti jsou, jaká a kde pravda je. Vědomě slouží zločinu a jsou přesvědčeni, že se jim nemůže nic stát.

 

v Třeštici, 23. srpna 2008

 

Čestmír Hofhanzl

www.konzervativnistrana.cz