PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

27.04.2009
Kategorie: Právo

Autor: Jan Kubalčík

Stále tytéž hlasy

Volební systém: co dělat, aby hlasy nepropadly.

Psáno pro Revue Politika.


Výsledek posledních voleb byl náhoda. V krajním případě k němu může dojít v kterémkoli z předkládaných systémů. S velmi malou pravděpodobností, ale může.

Změna počtu poslanců na lichý počet je řešením pouze zdánlivým (v duchu rčení, že každá složitá otázka má jednoduchou nesprávnou odpověď): stačí jeden nepřítomný poslanec a opozice či koalice neochotná jej vypárovat. Navíc v situacích, kdy hlasují Poslanecká sněmovna a Senát společně (a jež jsou ústavně závažnější než „běžný provoz"), bychom tu opět měli sudý počet hlasujících.

Souhlasím s těmi, kteří se dívají skepticky na argumentaci za pomoci uplynulých voleb - ty už se nikdy opakovat nebudou. A stavět nějakou změnu na tom, kolik by kdo při shodném výsledku hlasování obdržel mandátů, kdyby „náš" systém tehdy platil, není k ničemu.

Je samozřejmě velmi podstatné, jakým algoritmem zpracuji hlasy pro strany, které překonaly 5% bariéru pro vstup do Poslanecké sněmovny. Jako mnohem důležitější ale vidím to, kolik těchto hlasů je a jak jsou rozloženy.

Všechny diskutované metody jsou srovnávány podle toho, jakého výsledku by jejich aplikací bylo dosaženo - s nějakým vybraným, ale pak už stále týmž souborem hlasů. Metoda (nemá-li se příčit zdravému rozumu) však nikdy nemůže ovlivnit topologii, pořadí zúčastněných stran, které je v daném souboru hlasů již jasně určeno, ale pouze zvýraznit či potlačit rozestupy mezi nimi (změnit metriku).

Pokud by se nicméně k uvažovanému souboru hlasů přidaly další, dosud opomíjené, mohl by být ovlivněn/změněn nejen rozestup mezi stranami, ale i jejich pořadí. Jinak řečeno, soubor hlasů, na nějž je metoda nasazena, je (v porovnání s metodou) principiálně důležitější.

Mířím k těm voličům, jejichž hlasy propadnou, neboť volili jiné strany, které zmíněnou bariéru nepřekonaly. Ve volbách v roce 2006 jich bylo cca 6 %. Koho by tito voliči volili, pokud by si mohli vybrat pouze mezi těmi, kteří již do sněmovny prošli?

Stačí se voliče zeptat, tj. dát mu možnost označit svoji „druhou", klidně i „třetí", „čtvrtou" volbu. Zkrátka umožnit mu seřadit kandidující strany do pořadí, v němž je preferuje. Nejprve by byla zpracována - stejně jako dnes - pouze informace, kterou stranu volič volil jako první. Následně by byly vzaty v potaz lístky těch voličů, jejichž hlasy propadly, a konkrétní hlas by připadl té (parlamentní) straně, která by na příslušném volebním lístku byla zařazena nejvýše. Tak by žádný hlas voliče, který už se jednou k urně dostavil, nemusel propadnout. Zpracování takto získaných hlasů by mohlo proběhnout podle kterékoli z navrhovaných metod - té dnešní, modifikované, skotské, řecké...

Jsem přesvědčen, že jedinou nevýhodou navrhovaného postupu je poněkud složitější zpracování. Důsledkem by bylo, že bychom výsledek volebního klání neznali hned, ale možná až za dva dny. To snad ale není taková tragédie. Rovněž si nemyslím, že by bylo nějak složité navržený postup volby voličům vysvětlit. Tomu, že má seřadit strany podle své obliby (a že přitom může vynechat ty, které za žádnou cenu nechce), snad porozumí každý, kdo chápe i dnes platný model.

 

Text publikovaný v Revue Politika naleznete na www.revuepolitika.cz/clanky/84/stale-tytez-hlasy.