Autor: Dan Drápal

Selhání elit

Západní civilizace ve slepé uličce III.

Lze říci, že Západní civilizace upadá kvůli ztrátě sociálního kapitálu.

Pod sociálním kapitálem je v podstatě míněna důvěra mezi lidmi, a to na všech úrovních: důvěra mezi manželi, důvěra mezi generacemi, důvěra mezi sousedy i důvěra k institucím.

Místem, kde sociální kapitál vzniká a kde se rovněž předává, je rodina. Tam, kde se rodiny rozpadají, zdroj sociálního kapitálu vysychá. Možná to někomu bude připadat přitažené za vlasy, ale důvodem, proč občané nedůvěřují vládě nebo parlamentu, je rozpad rodiny.

Dovedu si představit, že mnozí budou při čtení předchozí věty protestovat. Jsem ale přesvědčen, že toto tvrzení se dá objektivně dokázat - ostatně tyto důkazy přinesl již před lety Francis Fukuyama ve své knize „Velký rozvrat".

Je dokázáno, že děti z rozvedených rodin umírají v průměru o pět let dříve než děti z úplných rodin. Je dokázáno, že děti z rozvedených rodin častěji potřebují psychiatrickou pomoc. Je dokázáno, že jsou několikanásobně častěji pachateli trestných činů. A naprostá většina malých i velkých dětí vám řekne, že pro dítě je nejlepší, když má tatínka i maminku. Ostatně průzkumy veřejného mínění mezi dospělými hovoří naprosto jednoznačně: Naprostá většina lidí by si přála žít ve šťastném manželském svazku s jedním partnerem.

Proč nás tedy „odborníci" masírují tvrzeními, že „rodina se přežila"? Ne, rodina se nepřežila - rodina byla rozvrácena našimi elitami! Mám na mysli elity jak politické, tak odborné, tak umělecké.

Znáte nějaké současné umělecké dílo, které by oslavovalo manželskou věrnost?

Proč odborníci, kteří přece statistiky dobře znají, nebijí na poplach, ale místo toho blábolí o „alternativních" životních stylech?

A proč politici nejdou příkladem?

Mnozí lidé si myslí, že do sexuálního chování našeho bývalého i současného prezidenta a našich bývalých předsedů vlády, a to jednoho pravicového a druhého levicového, nikomu z nás nic není. A mnozí publicisté si dokonce pochvalují, jak jsou ti Češi osvícení, protože jsou svobodomyslní a tolerují svým politickým elitám jejich vztahové eskapády.

Jenže elity udávají tón, ať jsou jakékoli. A naše elity - politické, umělecké i odborné - udaly jasný tón: „Na manželské věrnosti nezáleží, jde nám o to, aby si každý z nás co nejvíce užil, a co to udělá s dětmi, na to kašleme."

Zatímco biblické poselství říká, že blahoslavenější je dávat nežli brát, současná nepsaná ideologie, kterou sdílí levice i pravice, říká: „Snaž se urvat si co nejvíce sám pro sebe!". Mnohé děti neměly nikdy ani náznak příležitosti poznat, že vztahy mohou vypadat také jinak. A i kdyby tomu uvěřily, nebudou umět jinak žít, protože je to nikdo nenaučil.

Marxismus byl založen na jednom evidentním bludu: Náprava společenského uspořádání povede k nápravě člověka. Člověk je špatný, protože společnost je špatná. Změňme společnost k lepšímu, a lepším se stane i člověk.

Dnešní společnost je založena na jiném bludu: Když budeš sám sebe „realizovat", bude to dobré i pro společnost. Osobní sobectví prospívá ekonomice. Tento blud ještě není tak evidentní jako blud marxismu, ale to je dáno pouze tím, že jsme ještě neprohlédli, protože na nás zatím nedolehly ty nejkatastrofálnější následky tohoto bludu.

Francis Fukuyama v závěru své navýsost poučné knihy vyslovuje domněnku, že snad by se sociální kapitál mohl nějak zvýšit i bez náboženského probuzení. Zatímco jiné své teze statisticky i jinak přesvědčivě dokládá, v této věci zůstává jen u domněnky.

Obávám se, že se mýlí. Bez osobního obratu k Bohu to nepůjde. Nebo snad znáte zemi či národ, kde se to podařilo?