PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

15.04.2009

Autor: Dan Drápal

Sedm tučných a sedm hubených let

Krize...


Tomáš Sedláček v souvislosti se současnou ekonomickou krizí často mluví o tom, že Česká republika si užila svých sedm tučných let, v nichž se ale nechovala jako egyptský správce Josef, jenž během sedmi tučných let šetřil na léta hubená. Jakožto čtenář Písma jsem o Josefově příběhu přemýšlel. Ne všechny biblické příběhy jsou bez dalšího přenosné do dnešní doby a rovněž ne všechny jsou v Bibli proto, abychom si z nich brali příklad. Proto jsem přemýšlel, zda příběh sedmi tučných a sedmi hubených egyptských letech relevanci i dnes, a pokud ano, jakou.

Vážné badatele v Bibli upozorňuji, že se v tomto článku omezuji pouze na tento jediný aspekt Josefova příběhu. Dovolte, abych nyní ocitoval relevantní pasáže z Písma:

Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi měli chléb. Když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: "Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne." Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny sklady a prodával Egyptu obilí, neboť hlad tvrdě doléhal na egyptskou zemi. A všechny země přicházely do Egypta, aby nakupovaly u Josefa obilí, protože hlad tvrdě dolehl na celý svět. (Genesis 41,53-57)

V celé zemi nebyl chléb; hlad doléhal velmi těžce. Země egyptská i země kenaanská byly hladem vyčerpány. Za obilí, které nakupovali, vybral Josef všechno stříbro, co se ho jen v zemi egyptské a kenaanské našlo, a odvedl je do faraónova domu. Tak došlo v zemi egyptské i kenaanské stříbro a všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a žádali: "Dej nám chleba; copak ti máme umírat před očima jen proto, že nemáme stříbro?" Josef rozhodl: "Když už nemáte stříbro, dejte svá stáda a já vám za ně dám chléb."

Přiváděli tedy svá stáda k Josefovi a Josef jim dával chléb za koně, za stáda bravu a skotu a za osly. Pečoval o ně tím, že jim v onom roce poskytoval za všechna jejich stáda chléb.

Tak uplynul onen rok. V příštím roce však přišli znovu a řekli mu: "Nebudeme před pánem tajit, že stříbro došlo a stáda dobytka už též patří pánovi. Jak pán vidí, zůstala nám už jen těla a půda. Proč ti máme umírat před očima, my i naše půda? Kup nás i s naší půdou za chléb a budeme i se svou půdou faraónovými otroky. Vydej osivo, abychom zůstali naživu a nezemřeli a naše půda aby nezpustla." Josef tedy skoupil všechnu egyptskou půdu pro faraóna. Všichni Egypťané prodávali svá pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad. Země se tak stala vlastnictvím faraónovým. A lid od jednoho konce egyptského pomezí až ke druhému uvedl pod správu měst.

Pouze půdu kněží nekupoval, neboť kněží měli od faraóna své důchody a žili z důchodů, které jim farao dával; proto svou půdu nemuseli prodat. Josef potom řekl lidu: "Dnes jsem koupil pro faraóna vás i vaši půdu. Zde máte osivo a půdu osejte. Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou k osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí." Odpověděli: "Tys nás zachoval při životě! Jen když získáme přízeň svého pána! Budeme faraónovými otroky."

Josef tedy vydal o egyptské půdě nařízení dodnes platné: pětina úrody patří faraónovi. Faraónovým vlastnictvím se nestala jedině půda kněží. (Genesis 47,13-26)

Josef měl jednu nespornou výhodu: Věděl, že nastane sedm hubených let, a měl příležitost se na to připravit. Víme, že o tom, co přijde, řekl faraónovi; nemáme však v Písmu žádnou zprávu o tom, do jaké míry tuto informaci učinil veřejnou. Dá se předpokládat, že ano, protože sám faraón mu dal jméno „Zachránce Egypta".

Ať už obyvatelé věděli či nevěděli, co přijde, zřejmě se na budoucnost nepřipravili. Josef připravoval stát pilně.

Víme dále, že obyvatelstvem byl v dobách nouze skutečně vnímán jako spasitel - dokonce mu tak doslovně říkali. Během sedmi neúrodných let však Josef připravil Egypťany o veškerý jejich majetek a dokonce je - až na výjimky - všechny zotročil. A oni mu ještě byli vděční!

Nepřipomíná vám to něco ze současnosti? Dnes, když se množí všelijaké záchranné balíčky?

Ano, možná se podaří „zachránit svět", podobně jako Josef zachránil Egypt. Jenže pozor! Svět pak už nikdy nebude jako dřív. Pokud se lidé o sebe nestarají sami a dovolí (či dokonce vítají), aby se o ně postaral stát, budou zotročeni. Je však možné, že tomu budou zpočátku tleskat.

Toužíte po něčem takovém? Já nikoli. Znamená to ale dvojí: Chovat se v dobách hojnosti rozumně, tj. vhodně investovat a šetřit a připravovat se na dobu, kdy nebude tak dobře. Po době, kdy se daří dobře, totiž s vysokou pravděpodobností přijde doba, kdy se zase bude dařit špatně. Za druhé: připravit se raději na potíže, nežli vítat otroctví. Chce-li být národ svobodný, musí být ochoten za to platit.

Egypt byl zachráněn a nadále zůstával velmocí. Ale už nikdy nebyl první. Předstihly jej státy, existující v Meziříčí (Mezopotámii), tedy na Eufratu a Tigridu.

Možná někdo namítne, že Josef jistě jednal dobře, byl to přece Boží člověk. Písmo nám ale nikde neříká, že tak jednal na pokyn Boží. (Mám na mysli nikoli přípravu na hubená léta, ale následné zotročení.) Z hlediska faraónova Josef jistě jednal moudře i v této věci. Chtěli bychom ale my něco podobného?

V Písmu je řada věcí - a toto je jedna z nich - které Písmo nehodnotí. Pouze nám líčí, jak věci dopadají, vyvíjejí-li se tím či oním způsobem. Mnoho věcí jde v reálném životě jaksi samospádem a otázka je, do jaké míry je i ten nejmoudřejší vladař může ovlivnit. Mám obavy, že řadoví občané z tohoto hlediska možnosti mocných mnohdy značně přeceňují.

Vraťme se ještě na okamžik k přípravě na horší doby. Ty se netýkají zdaleka jen ekonomiky. Tento článek píšu 15. března, tedy v den 70. výročí obsazení zbytkového Československa. Tehdy zůstali Češi zcela bez přátel. Ze všech stran byli obklopeni nepřátelskými státy.

Zažili jsme bezprecedentní dvě dekády, kdy jsme byli obklopeni státy spíše přátelskými a formálně dokonce spojeneckými. Přeji si, aby to tak zůstalo. Ale jsem příliš prozíravý, než abych s tím počítal jako s neměnnou daností.

Jako křesťan budu vždy usilovat o to, aby se všechny konflikty řešily pokud možno nenásilně. Jako státník bych však hledal přátele a zabezpečení naší země. Jsem - mimo jiné - pro obnovu povinné vojenské služby.

 

16. března 2009

 

Dan Drápal