PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

24.05.2010

Autor: Martin Voráč

Řeči se vedou a voda teče

Záplavy - voda i slova


Letos doslova a do písmene. Na Moravě jsou ničivé povodně přírodní a v médiích všech druhů jde o převážně ničivé povodně slov.

Při pohledu do zatopené krajiny je vidět množství bahnité vody, při čtení a poslechu v krajině mediální je vidět a slyšet mnoho špinavých zatuchlých slov, valících se jedno přes druhé.

Z televizních obrazovek se na nás valí nejen vody rozvodněné Moravy. Z téže obrazovky do našich obýváků vytéká množství (před)volebních debat, běží spoty politických stran. Na náměstích se konají mítinky, Internet nás vtahuje do mnoha anket, článků, blogů a komentářů a ani denní, týdenní a měsíční tisk nezůstává pozadu. Heslo dne: "Povodeň!"

Nápor slov a rychlé sekvence obrazů. Slova útočí ze všech směrů. Jsme v záplavě slov, jsme jimi strháváni, mainstreamový proud nám podráží nohy, někteří jsou již uprostřed proudu, ve vlnách, jiní se v nich topí a volají o pomoc. Lidé byli varováni před velkou vodou, ale neposlouchají, nereagují, nechtějí slyšet, nechtějí odejít. Pak, na poslední chvíli volají o pomoc. A vytížení záchranáři často nikde. Jen tu a tam loďka s pasažéry, kteří mají sami co dělat, aby vyvázli s holým životem.

Lidé jsou unaveni. Špatně spí. Vyčerpáni, opevňují své domy, domovy, své životy, své myšlení, opevňují své vesnice, své ulice. Jiní dělají pravý opak. Rozebírají ploty a zdi jindy chránící majetek, mysl i životy, vyhazují do povětří přirozené bariéry s nadějí, že se tak údajně napáchá menší zlo. Někteří odevzdaně mlčí, stojí, vzdali to... Po kolikáté již přišli nejen o vše, ale i o to nejcennější - o naději!

A nad tím vším létají televizní štáby, mediální eskadry a komentují, a komentují a litují a také straší rozsahem tragédie a časovými horizonty. A abych nekřivdil, též občas chválí a nabádají ku pomoci postiženým. Ano, občas i z debat zazní, zaskví se myšlenková perla, nebo je slyšet lidské hrdinství.

Další zúčastnění sledují, odkud a kam bahnitá voda teče, kde naopak neteče, kde ještě nebyla a kde bude. Jak dlouho ještě bude pršet a kdy roztaje poslední sníh. Další sčítají škody, jiní se starají o faktické i politické bezdomovce a běžence. Politici se ukazují na místě činu a někteří přikládají ruce k dílu. Jiní rabují domovy zaplavených i myšlenkové domovy svých bližních. A participují na cizím neštěstí.

Je zde jako na dlani politická scéna v předobrazech i obrazech. Předvolební, volební i povolební. I barva fotografií a videonahrávek je taková šedá. Je pošmourno. Díváme se přes zamlžené objektivy, na kterých jsou slzy deště. Někteří, již po několikáté vyhnaní povodněmi vod i slov, jsou kameramany snímáni ve své beznaději...

Obecně lze říci, že mnoho myšlenek a názorů, zdánlivě na místě, jsou při bližším zkoumání vytrhávané z kontextu. Zrak (či sluch) se náhle zarazí na místě, kde jeden, a tam další, a další dílek puzzle je jinde, než by měl být, jinde, než kde by zdravý rozum očekával.

V Bibli čteme, že potopa přišla, "protože se na zemi velmi rozmnožila zlost lidská", potopa přišla jako trest za hříchy lidí, resp. celého lidstva. "Všechno myšlení srdce člověka bylo jen zlé." Bylo?

A je zde otázka. Je tu souvislost? Je zde paralela? Proč, proč jsme dnes odsouzeni k tomu, být zaplaveni potopou prázdných, banálních a smrdutých slov? Proč musíme opětovně trpět slyšíce lži a povrchní myšlenky, poslouchat falešná obviňování, mnohokrát opakované a nikdy nesplněné sliby? Proč lidé dávají věcem jiné významy a my jsme tím znovu a znovu krmeni jak husy našich babiček, klackem rovnou do žaludku? Ano, mnozí to vzdali a při slyšení zvuku slov nevnímají jejich obsah (nebo si to jen myslí). Mnozí jsou otráveni... Ale za co, za co ten trest?!

Za to, milý čtenáři, za to, že si znova a znova, nepoučitelní, volíme do čela lidi, kteří vypadají jako politici, mluví jako politici, jsou nám ukazováni a předváděni jako politici - ale jako politici, tj. jako ti, kdo nezištně slouží své obci, kteří slouží v jejím zájmu, v její prospěch, v prospěch jejích členů, občanů, svého národa, nejednají. Neslouží těm svým, domácím, kteří jim dali svou důvěru, svůj mandát, svůj hlas. Zmocnili jsme je, pověřili jsme je, aby nás zastupovali, ale oni si toho neváží. Chce se říci, zneužívají nás, znectili nás a ještě mají tu drzost nás žádat, abychom se jimi v dalším období dobrovolně zneužívat nechali.

Říkat zneužívání láska je však vrchol pokrytectví.

Proto jsme, vážení, "každovolebně" svědky povodní prázdných slov, záplav proudícího bahna, proudů, které více a více podemílají břehy jistot, které zde byly odedávna a které budovali naši dědové a otcové. Proto vidíme, jak se mění koryta řek myšlenek. Drenáž a beton. Proto vidíme znovu a znovu plovoucí trosky domů ideí a ideálů. Proto musíme po kolena stát v sajrajtu vyplaveném ze zatopených žump zvrácených ideologií a v jedech vyplavených z chemických provozů stranických sekretariátů.

Někteří se ptají: "Jak to víš, jsi si tím jistý?" Ano, jsem, neboť je řečeno: "Poznáte je po ovoci."

Je nám líto obětí přírodních katastrof, povodní, zemětřesení,... doma i v zahraničí. Díky Bohu za každý projev solidarity s trpícími potřebnými. Ale vidíme oběti katastrof v našich srdcích? Víme, že oběťmi, ať již vědomými nebo nevědomými jsme my všichni? Uvědomujeme si, že katastrofy přírodní se týkají převážně naší hmotné podstaty, a jsou, a budou stále častější; kdežto katastrofa devalvace a zneuctění slov je věcí ducha a duše a má přesah a dosah do věčnosti?

Jeden každý, více či méně jsme vinen, vinna, máme svůj podíl na obou povodních, na obou katastrofách, na jejich konkrétním rozsahu v místě a čase. Někdo svou aktivní účastí na zle, někdo svou pasivitou, někdo nedůsledností, jiný neposlušností poznaného, někdo... (doplň dle sebe, ostatní nehodící se škrtni). Nabízí se zde otázka: "Je ještě šance něco změnit? Je ještě čas na změnu?"

Vážený čtenáři, ty, který jsi trpělivě dočetl až sem. Jsi zván do protipovodňových komisí, jsi zván do vládního krizového štábu, abys pomohl jednat s následky povodně slov, ale také abys pomohl do budoucna zkultivovat toky řek našich vizí, abys pomohl nasměrovat potoky myšlenek tam, kde tento živel bude dobrým sluhou a ne zlým pánem. Abys pomohl vrátit slovům významy, které jim patří. Aby lidé opět mohli nezoufat, ale věřit. Neboť víra je ze slyšení a slyšení je skrze čisté a pravdivé slovo (Boží).

Prosím a vyzývám tě, v zájmu jednotlivce i národa - vol moudře, vol zodpovědně, vol do budoucna. Vol známé osvědčené hodnoty a postupy jako hráz nekontrolovatelnému živlu. Společně dejme věcem a dění opět ztracený smysl a cíl. Tam, kde právě jsme, tam, kde žijeme, pracujme...

Použijme své dary a své talenty. A mysleme, prosím, na to, že: "Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích je k pohanění národům." Děkuji.

S pozdravem Martin Voráč