Autor: Jaromír Morávek

Půda a odpovědný hospodář II.

Pokračování - z pohledu současnosti

Restrukturalizace a vlastnická priorita v nedohlednu

Socialistické zemědělské podniky se poprvé transformovaly sice podle platných zákonů, ale obsah této přeměny byl plněn podle zcela jiné předlohy a v jiném zájmu, než v zájmů pravých vlastníků a skutečné obnovy navazující na zpřetrhané tradice. Mottem staronových reformátorů bylo nejen zachovat rozměr socialistického zemědělství, ale tím i strukturu, jaká byla vybudována za neblahého socialismu. Majetková transformace byla zastavena a pravé vlastnictví je uživateli potlačováno. Dá se směle říci, že užívací práva jsou znovu jako za komunismu nadřazována nad práva vlastnická. Poškozené oprávněné osoby a Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR vyslovují vážné obavy nad rezignací nejen politické reprezentace nad současným stavem restitučního a transformačního procesu v zemědělství.

Byla tady skutečně společenská a politická objednávka, aby se socialistická družstva a státní statky  pouze převlékly do kabátu soukromých firem bývalého družstevního nebo statkového nomenklaturního vedení? Je možné, aby se správci družstevního a cizího majetku stali bezplatně a beztrestně jeho zákonnými majiteli?

Převažující velké zemědělské společnosti vykazují velký stupeň zadluženosti, hospodaří s cizím kapitálem a na parametrech, daných většinou stavem nemovitostí postavených k účelům dřívějšího socialistického zemědělství. Tyto velké zemědělské podniky vykazují dále nevyjasněné vlastnické vztahy a i odtud pramení neodpovědné chování nejen zaměstnanců, ale i společníků k majetkové podstatě firmy. Takto nevyjasněné majetkové vztahy nemohou a již ani nenutí k motivaci. Velké výměry, na kterých hospodaří družstva a společnosti nutně zvyšují náklady na dopravu a organizaci výroby. Tyto rozměry se neosvědčili, protože odpovědný hospodář nemůže postihnout všude vývoj rostlin a zvířat, aby byla včas učiněna adekvátní opatření v agrotechnice či výživě zvířat. Uhlídat kvalitu na tak velkých výměrách je nad možnosti a lidské schopnosti daného počtu techniků a jejich specializace. Navíc velké scelené lány nemají a nemůžou mít všude stejný výtěžek, tedy půdní úrodnost. Ve velkém 150 ha lánu vedle jeho části s vysokou úrodností, jsou se stejným záměrem obdělávána i místa s velmi nízkou úrodností (neplodná půda), půda se zcela nevhodnou PH a jinak degradovaná. To si odpovědný hospodář nikdy nemohl dovolit, aby na místech, kde vynášejí jen některé kultury, pěstoval všechny, nebo dokonce na neplodných půdách sel vůbec. Nehledě na obrovské dopravní vzdálenosti, přejezdy po ornici těžkotonážní odvozní technikou a pod. Takových momentů a zcela zásadních je  tolik, že nutně zpochybňují většinu úvah, které na obhajobu velkých podniků prezentují jejich zakladatelé. Ti trpí nejen podnikovou slepotou, ale především kapitálovou neúčastí. Vyvstává otázka: Kdyby ve vyspělých západních tržních ekonomiích zjistili tamní zemědělci, že kolektivní hospodaření na půdě je rentabilnější, neměli by již dávno taková hospodářství a čekali by snad na "český socialistický zázrak"?

Omezování vlastnického práva k půdě je o to závažnější, že se týká téměř 4 milionů občanů tohoto státu

K omezování vlastnictví dochází ze strany těch, kteří si vymohli na cizí půdě pracovat. Je to zase podle hesla gottwaldovců: "Půda patří těm, kdo na ní dělají.". Nájemci nemohou nésti žádné povinnosti vlastníků. A když je vlastníkům půdy odebrána většina práv, zemědělské půda se stává za přispění státu nesvéprávnou a pečovatel se dostává do výjimečné role poručníka.

Poručník - nájemce se pak chová jako vlastník, který za nic nezodpovídá. Není dále možné, aby komerčním společnostem, zájmovým skupinám jako jsou myslivci a pod., bylo dáváno ze zákona právo citelně zasahovat do vlastnických práv vlastníků půdy a byl tak omezován pravý obsah vlastnictví. I omezování vlastnictví ze strany státu je neúměrné a neodpovídá cílům při směřování k zemím evropské patnáctky. Zdaňování vody ve vlastních studních, omezování vodního práva, těžby a vlastnictví nerostných surovin, svobodné nakládání s půdou a pod., je důkazem nepřiměřeně silného a velkého státu vůči občanu a jeho právům, když opak je žádoucí. Vždy jde jen o peníze pro stát, nikoliv pro občana, tak jako funkcionářům družstva jde především o jejich plat, nikoliv o dividendy svých členů.

Cena zemědělské a lesní půdy, cena nájemného za půdu

V České republice nelze skoro hovořit o trhu s půdou. Ti, kdo dnes kupují zemědělskou půdu od fyzických osob nebo jiných nestátních vlastníků platí různě. Někteří zaplatí i cenu, kterou lze dovodit od platné cenové vyhlášky sloužící k výpočtu ceny půdy pro daňové účely, jiní platí po dohodě i podstatně méně. Výjimek na obě strany, které by působily extrémně je minimum.

Vlastníci nemají představu o tom, kolik by zemědělská půda mohla stát. Pokud by měli již dnes trvat na tržních cenách podle Rakouska či Německa v přepočtu na českou korunu, pak by mohli inkasovat za 1 hektar zemědělské půdy ve střední kvalitě od 350 do 780 tisíc korun českých. To se někomu v tomto státě po určitou dobu nehodí. Ten, kdo by dnes koupil půdu za hotové v současných cenových relacích, po vstupu do EU by časem na této transakci vydělal i více jak 12-ti násobek. Předem připravení vlastníci podle zákona o prodeji státní půdy jsou již také známi. Jsou to v podstatě nejbohatší občané, kterým jedině stát půdu prodá a to již i za 1/10 odhadní ceny se splácením na 25 let. Splátky na 1 ha ročně tedy nebudou v tisících, ale ve stokorunách. Po vstupu do unie se dá lehce zařídit doplatek a vstoupit s takto lehce nabytou půdou na evropský trh. Stát tedy udělá z nejbohatších ještě bohatší na úkor ostatních chudých občanů, kteří vše nakonec zaplatí ze své kapsy. O nájemném, ochraně pronajímatele, nechtějí současní nájemci ani slyšet. Podle tržních cen půdy v zemích EU je zřejmé, že i ceny nájmu jsou i pětinásobně vyšší než nyní u nás. Změny nájemních smluv v tomto ohledu budou namístě. Ochranu propachtované půdy musí zajistit pachtovní zákon.

Pozemkové úpravy a přístupnost pozemků

Před násilnou kolektivizací věděl každý vlastník, kde se jeho pozemek nachází a pokud nebyl přístupný z polní cesty, jezdili někteří vlastníci na své pozemky přes pozemky sousedů po nepsané dohodě. Kolektivizační smršť smetla nejen meze, rozvinutou a funkční polní a lesní cestní síť, ale především byly zničeny hraniční kameny a jiné druhy značek, často i přírodních, které vymezovaly hranice jednotlivých pozemků. Většina polních cest byla násilně rozorána ve prospěch kolektivistického družstevního hospodaření. Stát rezignoval na vlastnické vztahy a obsah vlastnictví a vlastnická práva byla všemožně ničena. To je více méně známo.

V katastru nemovitostí platí sice stav, který obnovuje původní cestní síť, ale družstva a společnosti hospodaří dále na násilně scelených polích a prohlašují, že pozemky v nich se nacházející jsou nepřístupné. Takový stav je dále neudržitelný. Nájemce nemůže mít žádné právo vyhlašovat nepřístupnost k cizímu pozemku, když pro něho paradoxně přístupný je. Je známou skutečností, že v průměrně velkém katastru o velikosti cca 850 ha, je rozoráno na 50 hektarů cest, za které navíc nikomu nikdo nic neplatí. Roztroušená půdní držba, navíc ještě rozdrobená dědickým řízením, když za socialismu ztratilo smysl půdu nedrobit, je velkou překážkou pro obnovu a rozvoj rodinných hospodářství malého a středního typu. Předpokladem k řešení tohoto problému (ale i trhu s půdou) jsou pozemkové úpravy. Stát vynaložil od r. 1992 necelých 7 miliard korun na jejich realizaci. Nejvyšší kontrolní úřad však zjistil, že tyto prostředky nejsou používány na komplexní pozemkové úpravy, a že většina těchto prostředků byla vynaložena pro potřeby tzv. zatímního užívání nájemců, tedy nikoliv pro vyjasnění vlastnických vztahů. Zatímco po roce 1992 bylo zpočátku ročně vyčleňováno na pozemkové úpravy 850 milionů korun, letošní rozpočet je téměř poloviční. Odtud vyvstává otázka před vstupem do EU. Může si náš stát dovolit uvolnit na dokončení pozemkových úprav takové prostředky, abychom mohli vlastníkům půdy zajistit srovnatelnou úroveň vlastnického práva jako státy v EU? Když ne, poskytne je EU? Když ne, kdo na tom vydělá? Jistě dosavadní uživatelé, nikoliv vlastníci.

Novela zákona o pozemkových úpravách by se měla postarat nikoliv jen o úředníky pozemkových úřadů, ale především o to, aby státních prostředků přibylo a bylo využito tak, aby došlo ke zlevnění a zrychlení pozemkových úprav. Měl by také být stanoven horizont, ke kterému by měly být pozemkové úpravy skončeny. Taková investice se všem vyplatí.

Co na pozemku jest, je jeho vlastníka

Podle římského práva, ale i podle našeho práva současného platí:" Superficies solo cedit. Usque ad Coelum et usque ad Infero". Vlastník pozemku je odtud vlastníkem všeho, co se na jeho pozemku nachází, a to od nebe až po peklo. V našem právním řádu toho, co je součásti pozemku jako věci hlavní. Součást věci není předmětem způsobilým občanskoprávního vztahu, pokud tomu není zákonem stanoven jinak. Součást věci tedy sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Je-li vinice či sad, tak jako les součástí věci hlavní a to pozemku, což je přirozené a logické, pak skutečně platí, že co se nachází nad pozemkem a pod pozemkem je jedno a totéž.

Odtud musíme jednoznačně s odkazem na ust. § 2 odst. 2 zákona č. 195/93 Sb. a na ust. § 120 odst. 1 občanského zákoníku konstatovat, že vlastník pozemku je vlastníkem trvalých porostů se na něm nacházejících.

Římské právo je základem a součástí současného práva evropského, tedy práva, které počne za nedlouho platit i u nás. Naše soudnictví a právní praxe si však vesele pohrává s vlastnictvím k trvalým porostům dokonce i tak, že dovoluje s nimi obchodovat jako s věcí hlavní, tedy prodávat je bez pozemku. Taková praxe je však právně nepřípustná, ale bohužel se tak děje zvláště na břeclavsku. Trvalé porosty vinice na cizích pozemcích prodává dokonce správce konkurzní podstaty s dovolením soudu jako věc hlavní jinému vlastníkovi, než vlastníkovi pozemku na němž se vinice nachází. Nacházíme se tedy v právním státě?

Bývalý komunistický režim nám tedy přežívá nejen v jeho žijících nositelích, ale i v právním systému, který stále, ne jen podvědomě, preferuje užívací právo nad právem vlastnickým. Proto se nám také v rozporu s evropským a římským právem připletl k ust. § 120 odst. druhý, podle kterého stavba není součástí pozemku. A proč asi. Komunistický režim dovolil stavět cizím osobám na pozemcích jiných vlastníků a domnívá se, že tento stav je udržitelný přenosem těchto důsledků do současného práva. Do našeho ano, ale do evropského nikoliv. Navíc je neudržitelná i definice vlastnictví a ochrana vlastnictví v občanském zákoníku, protože nevychází striktně a v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a z dodatkového protokolu k tomuto článku, který jej zásadně a platně mění ve smyslu, že vlastnictví je nezcizitelné. Nikoliv, že vlastnictví všech vlastníků má stejný zákonný obsah, čímž naše právo mělo a má snahu legalizovat zcizený majetek v období totality jak hnědé, tak rudé. Naše právo tak stále operuje s pojmy jako je národní bohatství, věc ničí, hlavní věcí je pozemek, ale jen někdy, a to vše ve vzájemných souvislostech jak se to komu hodí zvláště myslivcům, společenský zájem, veřejný zájem, aniž by tyto pojmy byly jasně definovány.

Proto najednou je studna na našem pozemku naše, ale voda v ní všech, tak jako ten kdo má právo zadržovat vodu je i vlastníkem hráze a pozemku na němž se voda nachází, ale voda je všech. Proto nerostné suroviny pod povrchem země jsou státu jak on si vzpomene. Proto stavby zemědělských družstev postavené na cizích pozemcích jsou legální a ve vlastnictví nikoliv vlastníka pozemku a to v rozporu s Deklarací lidských práv a svobod, kterou přijala i komunistická vláda. Přesto přese všechno: co bylo ukonáno podle komunistických vyhlášek, které byly postaveny nad zákony, dodnes platí. Tak jako vyvlastnění majetku za nacistické (nacionálně socialistické) okupace. A jak se ve světle vyřčeného doplní celá mozaika, uvědomíme-li si, že vyvlastňování Gottwaldem bylo jen břídilstvím proti tomu, co napáchal Beneš svými dekrety.

V Branišovicích dne 21.2.2002

Ing. Jaromír S. Morávek

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz

Pokračování příště...